Texty o předpovědi Titaniku uvádějí u lodi z románu čísla, která se s knihou rozcházejí

Glosa na webu Čítárny z 13. dubna 2025 uvádí, že povídka amerického autora Morgana Robertsona z roku 1898 přesně předpověděla zkázu Titaniku, a dokládá to řadou čísel. Starší text na webu magazin.cz staví obě lodě proti sobě bod po bodu. Žádný český ověřovatel se tím nezabýval; srovnání níž je vlastní práce nesirto.cz nad dvěma veřejnými prameny, textem knihy a zprávou britského vyšetřování z roku 1912.

Co stojí v knize

Plné znění povídky vydává Project Gutenberg. Parník Titan je v něm dlouhý osm set stop, tedy 243,8 m, má výtlak sedmdesát tisíc tun, výkon pětasedmdesát tisíc koní a na zkušební plavbě ujel pětadvacet uzlů. Devatenáct vodotěsných komor se zavírá dvaadevadesáti dveřmi, loď udrží na hladině devět z nich zatopených. Člunů je čtyřiadvacet a podle téže věty by pojaly pět set lidí; lůžek má loď tři tisíce a v New Yorku se nalodí dva tisíce cestujících. Pohánějí ji tři šrouby, tři trojčinné stroje a dvanáct kotlů. Kniha ji označuje za prakticky nepotopitelnou, nechá ji jet plnou rychlostí v mlze a srážka s ledovcem přijde v dubnu.

Text taky říká, o kolikátou plavbu jde: Titan podle něj pokořil rekordy hned na první cestě, ale až do třetí zpáteční cesty se nedostal pod pětidenní hranici, a teprve teď se o to má pokusit.

Co stojí ve vyšetřovací zprávě

Čísla o skutečné lodi se nemusejí brát z druhé ruky. Zpráva britského vyšetřování z roku 1912 uvádí registrovanou délku 852,50 stopy, tedy 259,8 m, hrubou prostornost 46 328 tun a výtlak 52 310 tun při zanoření 34 stop a 7 palců. Patnáct příčných vodotěsných přepážek dělí loď na šestnáct komor. Plavidel je dvacet: čtrnáct dřevěných šalup, dva kutry a čtyři skládací čluny Engelhardt, dohromady pro 1 178 osob. Na palubě bylo 2 201 osob, zachránilo se jich 711, tedy 32,30 %, a soud mluví o ztrátě 1 490 životů. Rychlost v době srážky odhadl čtvrtý důstojník na dvaadvacet uzlů. Počasí bylo od šesté hodiny večerní až do srážky podle zprávy naprosto jasné, bez měsíce a bez jediného mraku. Loď měla tři šrouby a plula ze Southamptonu do New Yorku, tedy na západ.

Kde se to rozchází

údaj	Titan v knize	Titanic podle zprávy
délka	243,8 m	259,8 m
výtlak	70 000 t	52 310 t
vodotěsné komory	19	16
čluny	24 pro 500 osob	20 pro 1 178 osob
lidí na palubě	2 000 cestujících	2 201 osob i s posádkou
rychlost	25 uzlů na zkoušce	22 uzly při srážce
počasí	mlha	jasná noc
směr plavby	z New Yorku na východ	do New Yorku na západ

Shody v tabulce jsou. Obě lodě mají tři šrouby, obě narazí v dubnu do ledovce v severním Atlantiku, obě platí za nepotopitelné a obě jedou v době nárazu rychle. Délka se liší o 16 m, tedy o šest procent, což je u lodi popsané čtrnáct let předem málo.

Zbytek sedí hůř. Románový Titan má o třetinu větší výtlak než skutečná loď, o tři komory navíc a čluny jen pro čtvrtinu svých cestujících, kdežto Titanic měl v člunech místo pro víc než polovinu lidí na palubě. Rozdíl v počasí není detail: Titan jede v husté mlze a kniha z toho dělá hlavní obžalobu rejdaře, kdežto zpráva popisuje noc bez mraku.

Odkud se vzala devítka a dvaadvacet uzlů

Dvě čísla z českých převyprávění v žádném z obou pramenů v tom významu nestojí. Text na magazin.cz uvádí, že Titan měl devět komor a Titanic patnáct. Devítka je v knize počet komor, které můžou být zatopené a loď ještě plave; komor je devatenáct. Patnáctka je ve zprávě počet přepážek, ne komor. Týž text dává Titanu dvaadvacet uzlů a Titanicu čtyřiadvacet. Dvaadvacet uzlů je přitom odhad rychlosti Titaniku ze zprávy a kniha u Titanu uvádí pětadvacet.

Glosa na Čítárnách dává oběma lodím tři tisíce cestujících. V knize jsou tři tisíce lůžek a na palubě dva tisíce lidí, ve zprávě 2 201 osob. Výtlak Titaniku 66 000 tun ani délka 828,5 stopy, které glosa uvádí, ve zprávě nejsou. A věta, že Titan narazil do ledovce za své první cesty, odporuje samotné knize, která ho posílá až po třetí zpáteční cestě. A ani místo nesedí: slovo Newfoundland ani souřadnice se v povídce neobjeví, posádka v ní po srážce odhaduje, že loď byla asi devět set mil od New Yorku. Zpráva uvádí u Titaniku polohu 41°46′ severní šířky a 50°14′ západní délky, od New Yorku vzdušnou čarou 1 985 km. Devět set mil je 1 448 km jako míle pozemní a 1 667 km jako míle námořní, takže kniha klade srážku o tři sta až pět set kilometrů blíž k americkému pobřeží.

Text, který se dá dnes přečíst, je z roku 1912

Obě veřejné digitalizace nesou totéž vydání: autorizovaný otisk nakladatelství McClure's Magazine a Metropolitan Magazine s dvojím copyrightem, 1898 na jméno M. F. Mansfield a 1912 na jméno autora, vydaný už pod pozdějším názvem The Wreck of the Titan; or, Futility. Platí to pro text na Project Gutenbergu i pro sken, který archive.org vede pod rokem 1898 – jeho titulní list patří témuž vydání z roku 1912. Znění prvního vydání se v ani jedné z obou knihoven najít nepodařilo, takže se z nich nedá ověřit, která čísla v knize stála před potopením Titaniku a která se do ní dostala až po něm. Článek na magazin.cz sám píše, že autor při druhém vydání pár detailů upravil – a srovnání, která dnes kolují, pracují právě s čísly z toho druhého vydání.

Verdikt: zavádějící

Kniha z roku 1898 existuje, vyšla čtrnáct let před katastrofou a popisuje dubnovou srážku velkého parníku s ledovcem. Výčet přesně sedících údajů ale neobstojí: polovina čísel se rozchází a dvě z nich vznikla záměnou – devítka je počet komor, se kterými loď v knize ještě plave, a dvaadvacet uzlů patří Titaniku. Podobně stojí i čtyřverší o 11. září připsané Nostradamovi, u kterého se text přizpůsobil události, ne naopak. Jak v dubnu 1912 dopadla sama zpravodajství o Titaniku, je v rozboru falešné zprávy o zachráněných cestujících.

Zdroje

• Morgan Robertson: The Wreck of the Titan; or, Futility, plné znění, Project Gutenberg
• Loss of the Steamship „Titanic“, zpráva britského vyšetřování, 1912, Project Gutenberg
• Sken knihy na archive.org vedený pod rokem 1898
• Glosa na Čítárnách z 13. dubna 2025
• Článek na magazin.cz