Rusko zákaz psát o moru nevydalo, Roskomnadzor ale médiím pohrozil blokací

Verdikt: zavádějící

Tvrzení, že Rusko zakázalo psát o moru, kolovalo od 5. října v několika podobách a ani jedna neobstojí. Doslovný zákaz stál v padělku, který se vydával za nařízení gubernátora Vladimirské oblasti a který 7. října dostaly redakce v kraji e-mailem. Krajská vláda ho týž den označila za padělek a regionální weby Vladimirskije vědomosti a Zebra TV o tom psaly ještě před třetí hodinou odpoledne. Skutečné je něco jiného. Roskomnadzor, ruský úřad pro dohled nad médii a internetem, vyzval 8. října redakce, aby o Irkutské oblasti psaly jen podle úředních zdrojů, a připomněl, že materiál, který označí za vědomě lživý a redakce ho nesmaže, může zablokovat. Rozbor padělku v češtině jsme nenašli, článek je naše vlastní rešerše.

Kontext: co se v Irkutsku stalo a proč se mluví o moru

V noci na 2. října zemřela v okresní nemocnici v Šelechově, městě u Irkutska, osmadvacetiletá Darja Šipilovová. Pracovala v Irkutském protimorovém ústavu Sibiře a Dálného východu a podle reportáže webu Ljudi Bajkala, kterou převzala Meduza, byla nejméně do ledna 2025 v oddělení mikrobiologie moru. Do nemocnice ji převezli 29. září. Hned po její smrti úřady nemocnici zavřely a izolovaly lidi, kteří s ní přišli do styku, podle televize REN TV kolem dvou set. Gubernátor Igor Kobzev mluvil o „zvlášť nebezpečné infekci“, slovo mor nepoužil.

Mor v Rusku nepřichází odnikud. Bakterie Yersinia pestis přežívá v přírodních ohniscích mezi hlodavci a jejich blechami, jedno je třeba v Koš-Agačském okrese Republiky Altaj, kde se podle tamní pobočky Rospotrebnadzoru obyvatelé každý rok očkují. Na tahle ohniska jsou protimorové ústavy; ten irkutský vznikl podle Newsweeku v roce 1934. Poslední případ u člověka mělo Rusko podle Meduzy v roce 2016, kdy na Altaji onemocněl desetiletý chlapec.

Že šlo o mor, tvrdil od 2. října irkutský novinář Pavel Stěpanov: laborantka podle něj rozbila zkumavku s plicním morem a zatajila to. Verze se rozšířila, nikdo ji ale nepotvrdil. Večer téhož dne napsal šéf Burjatska Alexej Cyděnov o „ženě, která zemřela na mor“ a vzápětí to opravil na „možná zemřela“. Rospotrebnadzor uvádí zápal plic neurčeného původu. Podle úřadu byla zemřelá očkovaná proti nákazám, se kterými pracovala, ve vzorcích od ní nenašel nic, co by s její prací souviselo, a Kobzev 8. října napsal, že k nehodě s patogeny v ústavu nedošlo.

Proč takový poplach: plicní mor je podle WHO nejnebezpečnější podoba nemoci. Šíří se kapénkami z člověka na člověka, příznaky se objeví i do 24 hodin a bez léčby končí smrtí. Antibiotika nasazená včas ho ale léčí, proto se kontakty izolují a dostávají je preventivně. V Irkutsku a Šelechově lidé podle Ljudí Bajkala o víkendu vykoupili antibiotika v lékárnách.

U kontaktů testy podle Rospotrebnadzoru našly dva případy covidu a dva rinoviry. WHO se o případu dozvěděla 2. října a Rusko jí 6. října odpovědělo, že mor nezaznamenalo, jak popsal starší rozbor o výzvě americké ambasády; příčinu smrti WHO k tomu dni nestanovila. Kobzev 8. října ohlásil konec karantén s tím, že žádný z téměř pěti tisíc vzorků nebezpečný patogen neprokázal.

Padělek s překlepem v podpisu

Dokument se tvářil jako nařízení gubernátora Alexandra Avdějeva č. 166-r ze 7. října 2026. Podle Zebra TV, které ho dostala do schránky, měl padělek médiím registrovaným v kraji i dalším webům od 10. října zakázat psát o výskytu moru v Rusku a ve Vladimirské oblasti, o počtu nemocných, o ohniscích i o tom, co dělají úřady. Po redakcích padělek chtěl i to, aby smazaly všechno, co o moru vydaly dřív. Dohled nad tím měl padělek svěřit Roskomnadzoru a prvnímu vicegubernátorovi.

Pod textem stálo jméno „A. A. Adějev“, tedy gubernátorovo příjmení bez druhého písmene. Na to upozornily Zebra TV i web Česnok, kterému přišel tentýž e-mail. Odbor masových komunikací gubernátorovy administrativy podle webu Tomiks rozeslal redakcím oznámení, že nařízení č. 166-r je padělek. Krajská vláda podle Česnoku dodala, že dokument nemá s jejími rozhodnutími nic společného.

Kdo padělek poslal, žádný z těch zdrojů neuvádí. Úřady i média píšou o podvodnících, kteří chtějí na pozadí irkutských zpráv vyvolat paniku. Týž den řešila podobnou věc Sverdlovská oblast. Podle agentury EAN kolovalo podvržené video, ve kterém gubernátor Denis Pasler mluví o prvním případu „irkutské historie“ na Středním Uralu. Krajské úřady odpověděly, že nic takového neřekl a že žádnou nákazu v kraji nezaznamenaly.

Proč tomu šlo uvěřit

Padělek nevznikl ve vzduchoprázdnu. Ve Vladimirské oblasti přitom zákaz psát o jedné věci opravdu vydali. Krajský operační štáb v březnu 2025 zakázal zveřejňovat jakékoli informace o dronech, a to v médiích i na sociálních sítích. Gubernátor Avdějev to podle Komsomolské pravdy v květnu 2025 obhajoval bezpečností a sovětským plakátem o tlachalovi, který je darem pro špiona. Kdo z redakce v kraji takové rozhodnutí zažil, nemusel e-mail s dalším zákazem hned odmítnout.

Roli hraje i to, jak opatrně psala o Irkutsku státní média. Antropoložka Alexandra Archipovová pro rádio Echo 6. října popsala, že pět hlavních zdrojů úředních zpráv (TASS, RIA Novosti, Interfax, Rossijskaja gazeta a Parlamentskaja gazeta) slovo „mor“ za týden použilo jako jméno nemoci jen jednou, ve zprávě o tom, co Donald Trump odpověděl na dotaz k moru v Rusku. Zpravodaj BBC Steve Rosenberg 6. října ráno nenašel o případu nic v celostátních novinách. Ani ranní zprávy irkutské státní televize o epidemiologické situaci nemluvily. Jeho postřehy přeložily Britské listy.

K tomu se přidalo mazání. Správa města Bajkalsk podle Current Time 3. října vyzvala obyvatele, aby nejezdili do Šelechova, kde laborantka zemřela, a po dvou hodinách výzvu smazala. Televize REN TV podle týchž zdrojů odstranila pět příspěvků o počtu hospitalizovaných. Provládní Izvestija podle téže reportáže 2. října napsaly o trestním řízení kvůli porušení hygienických pravidel s následkem smrti a text pak stáhly. Úřední zákaz z toho neplyne, ale vypadá to tak.

Co Roskomnadzor opravdu napsal

Agentura Interfax zveřejnila 8. října v 19.15 moskevského času prohlášení úřadu. V překladu zní: „Roskomnadzor provede rozbor zveřejněných příspěvků a přijme opatření, pokud se bude šířit vědomě nepravdivá společensky významná informace. Roskomnadzor je oprávněn požadovat odstranění vědomě nepravdivých materiálů a v případě odmítnutí blokovat přístup ke zdroji.“ Úřad zároveň vyzval média, aby brala informace jen z úředních zdrojů a s dotazy na hygienickou situaci se obracela na Rospotrebnadzor, tedy na ruskou obdobu hygienické služby. Totéž znění od tiskového oddělení úřadu vydala ve 19.37 Fontanka. Anglická verze agentury TASS uvádí, že úřad výzvu vyvěsil na messengeru Max a připomněl odpovědnost majitelům médií, webů i účtů na sociálních sítích.

V částech prohlášení, které citují Interfax a Fontanka, slovo mor nepadne. Úřad píše o „epidemiologické situaci v Irkutské oblasti“. Rospotrebnadzor týž den podle televize Dožď mluvil o „bezprecedentním informačním tlaku“, hlavně ze zahraničí.

Blokaci nepravdivých společensky významných informací upravuje článek 15.3 ruského zákona o informacích. Podle jeho znění se o zásah nežádá Roskomnadzor sám, žádost mu musí poslat generální prokurátor nebo jeho náměstek. Týká se mimo jiné nepravdivé společensky významné informace šířené jako pravdivá zpráva, která ohrožuje život nebo zdraví lidí či veřejný pořádek. Roskomnadzor pak upozorní poskytovatele hostingu a majitel webu má podle odstavce 4.1 den na smazání. Když to neudělá, přístup k obsahu se omezí. Prohlášení z 8. října tenhle postup zkracuje na „požadovat, a při odmítnutí blokovat“. Psát o Irkutsku tedy zakázané není. Za text, který úřady prohlásí za lež, ale hrozí jeho smazání nebo zablokování.

Že psát o případu dál jde, ukazují i státní a provládní média. Interfax, Fontanka i Lenta.ru o Irkutsku během týdne vydávaly zprávy a Lenta.ru i vlastní rozbory kolujících fejků. Drží se ovšem úřední verze.

Jak to dorazilo do češtiny

Do českých médií se 9. října dostala hlavně výzva Roskomnadzoru, a to zprávou ČTK. iROZHLAS, Deník i Newstream ji převzaly s podmínkou, že blokace přijde až po odmítnutí smazat. Titulky jsou volnější než text pod nimi. iROZHLAS má v titulku stránky, že „Kreml hrozí médiím postihem“, ačkoli v textu vystupuje úřad, ne prezidentská administrativa. Newstream dal do titulku „Rusko nechce zprávy o moru“. Forum24 psalo o mazání příspěvků a zmínilo i příspěvek deníku Kommersant, který podle něj zmizel asi po pětadvaceti minutách. Články ČT24, iDNES a TN.cz k případu, které jsme prošli, Roskomnadzor ani mazání nezmiňují.

Nejdál zašel web AZ247.cz. Jeho text z 5. října, tedy o dva dny starší než vladimirský padělek, tvrdí, že slovo mor je v Rusku nově zakázané, a jde o satiru. Web to o sobě píše hned pod logem, kde se označuje za „nejdůvěryhodnější fake news v Česku“, a v patičce dodává, že je na něm všechno vymyšlené. Kdo ale text dostane přeposlaný bez webu kolem, ten údaj nevidí. Archivní kopii ve Wayback Machine uložit nejde: web jejímu robotovi 9. října odpověděl kódem 466, tedy přístup odmítl. Stav stránky z toho dne máme na vlastním snímku obrazovky.

Jak se to pozná

Úřední dokument má číslo, datum a podpis, takže se dá ověřit u toho, kdo ho údajně vydal. Vladimirský padělek neprošel už na podpisu. U výroku úřadu stačí najít jeho doslovné znění a podívat se, co přesně slibuje a za jakých podmínek. Rozdíl mezi „zakázáno psát“ a „hrozí smazání toho, co úřad prohlásí za lež“ je velký a titulek ho smaže snadno.

Zdroje

• Vladimirskije vědomosti: padělek o zákazu psát o moru, 7. 10. 2026 (archivní snímek z 9. 10. 2026)
• Zebra TV: obsah padělku a vyjádření krajské vlády, 7. 10. 2026 (archivní snímek z 9. 10. 2026)
• Tomiks: oznámení odboru masových komunikací, 7. 10. 2026
• Česnok: e-mail s padělkem, 7. 10. 2026
• Interfax: prohlášení Roskomnadzoru, 8. 10. 2026
• Fontanka: Roskomnadzor hrozí blokací, 8. 10. 2026
• Zákon č. 149-FZ o informacích, článek 15.3
• Echo: Alexandra Archipovová o slově mor ve státních médiích, 6. 10. 2026
• iROZHLAS (ČTK), 9. 10. 2026