Studie o mořských větrných parcích, kterou příspěvky o českém suchu citují, o Česku mlčí

Že za suchem v Česku stojí větrné elektrárny, tvrdí od poloviny srpna vlna příspěvků na Facebooku. Ověřil je 7. září Jan Cemper na Manipulátorech.cz se závěrem, že důkazy pro takový výklad chybějí. Nová je na téhle vlně jedna věc: odvolává se na čerstvou odbornou práci. My jsme si ji otevřeli a přečetli, co v ní doopravdy stojí.

Verdikt: zavádějící

Odkud se to vzalo

Doklad o šíření je veřejný. Stránka jedné moravské iniciativy proti výstavbě větrných elektráren zveřejnila 16. srpna příspěvek, který sucho a větrníky spojuje řadou otázek o vyschlých pramenech a zahradách. Sám o sobě je opatrný: konstatuje, že rozsáhlé větrné parky mohou měnit proudění vzduchu, a odkazuje na rozhovor v ParlamentníchListech. K 7. září u něj stálo 409 sdílení a 247 komentářů, a právě v komentářích se z otázky stává nepodložené tvrzení, že turbíny zadržují vlhký vzduch od Severního moře a dál ho nepustí.

Co ve studii doopravdy stojí

Prací, o kterou se vlna opírá, je studie čtyř autorů z Ústavu pobřežních systémů centra Helmholtz-Zentrum Hereon v Geesthachtu, vydaná 12. srpna 2026 v časopise Communications Earth & Environment. Modeluje mořské větrné parky na severozápadoevropském šelfu, tedy v Severním moři, Baltu a Irském moři, a počítá tři stavy: park roku 2023, plán do roku 2030 a výhled po roce 2050.

Rozdíl mezi nimi je celý příběh. U stavu 2023 a plánu 2030 autoři popisují malé účinky, převážně nad mořem. Číslo, které se cituje, patří až třetímu scénáři: pokles srážek o 10 až 15 % v pobřežních pásech Dánska, Německa, Nizozemska a západní poloviny Británie, nejvíc přes 15 % v okolí dánského Herningu. Ten scénář je v textu popsaný jako horní technická mez: předpokládá zastavění všech dosud vymezených rozvojových zón hustotou 8 MW na kilometr čtvereční. Autoři k tomu sami dodávají, že výsledek stojí na jediném atmosférickém modelu, jednom uspořádání parků a jedné hustotě, a volají po porovnání s dalšími modely.

Stáhli jsme si plné znění a prohledali ho. Slovo Czech v něm nestojí ani jednou. Stejně dopadlo inland, tedy vnitrozemí, i Central Europe. Studie o českém suchu neříká nic, protože si takovou otázku nepoložila.

Sedm set kilometrů od nejsilnějšího poklesu

Nejsilnější popsaný úbytek srážek leží u Herningu ve středním Jutsku, po větru od shluku parků asi 80 km od dánského západního pobřeží. Od Herningu k nejsevernějšímu cípu Česka u Hřenska je vzdušnou čarou 681 km, do Prahy 764 km a na jižní Moravu, odkud příspěvek pochází, 960 km. Spočítali jsme to ze souřadnic z OpenStreetMap; studie sama žádnou vzdálenost do vnitrozemí neuvádí, protože účinky sleduje v pobřežním pásu.

Že se dosah neprotahuje libovolně daleko, plyne i z její vlastní mapy: podobný pokles se podle autorů neprojevuje nad Irskem ani ve východní polovině Británie, přestože obojí leží k budoucím parkům blíž než Česko. Rozhoduje směr převládajícího jihozápadního proudění, ne vzdálenost sama.

Kolik má Česko větru

Druhá věc, kterou příspěvky přeskakují, je měřítko. Podle roční zprávy Energetického regulačního úřadu měly české větrné elektrárny k 31. prosinci 2025 instalovaný výkon 377,9 MW a vyrobily 666,2 GWh; v kapitole věnované jen větru pracuje táž zpráva s 380,2 MW podle licencovaných provozoven. Je to 1,6 % výkonu celé české soustavy. Studie přitom v úvodu uvádí pro Evropu 272 GW instalovaného větru, z toho 34 GW na moři. Český větrný park je tedy zhruba sedmisetina evropského a mořskou turbínu tu nemá kdo postavit.

V Jihomoravském kraji, odkud srpnový příspěvek vyšel, je ve větru 8,4 MW. Studie počítá budoucí mořské parky s turbínami o 5, 10 a 15 MW, takže jediná patnáctimegawattová turbína by měla skoro dvojnásobný výkon než všechny větrné elektrárny toho kraje dohromady.

Sucho tu bylo dřív než větrníky

Řadu, která tomu dává rozměr, vede projekt Intersucho Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Jeho přehled intenzity sucha sahá k lednu 1804 a silná i výjimečná sucha v něm stojí i v devatenáctém století; jako extrémní hodnotí například rok 1835. Nejdelší souvislé období silného až extrémního sucha spadá do let 2015 až 2020. Ke stejnému rozdělení příčin se hlásí i Český hydrometeorologický ústav, jehož vysvětlení z 5. května 2026 odpovídá na otázku o zadrženém vlhkém vzduchu jediným slovem: ne. Měřitelný vliv velkých parků na rychlost větru a místy i na srážky ústav uznává, ale jako místní, ne velkoplošný.

Stejné tvrzení, jiný doklad

Tahle úvaha není nová a pokaždé si přinese jiný důkaz. V ověření agentury AFP, které v archivu nese datum vydání 8. října 2024 a cituje odborníky z 25. listopadu téhož roku, kolovala verze o bariéře 120 000 německých větrníků; nesedělo na ní podle agentury ani to číslo, protože Německo mělo koncem roku 2023 asi 30 000 turbín na pevnině a 1 566 na moři. AFP také dohledala, že fotografie přiložená k příspěvkům je snímek dánského parku Horns Rev 1, ne německého. Jeden z příspěvků měl přes 1 800 sdílení.

Dnešní vlna vyměnila fotografii za odbornou práci a tvrzení nechala stejné. To je na ní z našeho pohledu nejzajímavější: přesnější doklad ji neopravil, jen jí dodal vážnost.

Tři kroky, které v pramenech nejsou

Turbíny okolní vzduch mění, měřitelně a doloženě. Studie z 12. srpna popisuje, co by rozsáhlá mořská výstavba mohla udělat s pobřežními srážkami v době po roce 2050. Cesta od toho k vyschlému prameni v Beskydech vede přes tři kroky, které v žádném ze zdrojů nejsou: přenos z moře na pevninu, z pobřeží do vnitrozemí a z výhledu na dnešek.

Zdroje: Akhtar, Elizalde, Geyer, Schrum: Projected impacts of future offshore wind farms on coastal precipitation over the Northwest European shelf, Communications Earth & Environment 7, čl. 651 (2026); ERÚ, Roční zpráva o provozu elektrizační soustavy ČR za rok 2025; Intersucho, Vývoj sucha v Česku od ledna 1804; ČHMÚ na Ekolistu, 5. 5. 2026; Manipulátoři.cz, 7. 9. 2026; AFP, Na pravou míru (archivní snímek).