Pověst o golemovi se k rabi Löwovi dostala až ve třicátých letech 19. století

Podle pověsti leží na půdě Staronové synagogy zbytky hliněného sluhy, kterého stvořil rabi Jehuda Löw ben Becalel, aby chránil pražské Židy. Takhle se vypráví v průvodcích i na anglických stránkách pražského turistického portálu, které synagogu vedou jako místo odpočinku bájného golema. Löw v Praze skutečně žil, zemřel roku 1609 a je pochován na Starém židovském hřbitově. Doklad, že by se stvořením golema kdy zabýval, podle historika Hillela J. Kievala neexistuje.

Golemské pověsti byly původně polské

Představa, že spravedlivý učenec dokáže z hlíny uhníst pomocníka, je stará. Kořeny má v talmudické literatuře a v raných kabalistických textech; návod na takové stvoření sepsal ve svém výkladu ke knize Sefer jecira už rabi Eleazar z Wormsu na přelomu 12. a 13. století. Historik Hillel J. Kieval v encyklopedii YIVO popisuje, že raně novověké vyprávění tohoto typu se drželo Polska a pojilo se ke jménu Eliáše z Chełmu, zemřelého roku 1583. Právě u něj se objevil motiv, který pověst dělá pověstí: sluha z hlíny přerostl svého pána a stal se nebezpečím.

Jakob Grimm otiskl roku 1808 v časopise Zeitung für Einsiedler krátkou verzi téhle polské látky. Praha v ní není a Löw taky ne. Rabi Löw přitom nebyl ba'al šem, tedy znalec praktické kabaly, a jeho zájem o mystiku byl podle Kievala spekulativní, ne dílenský.

Nejstarší doklad pražské verze je z listopadu 1836

Kdy se pověst přestěhovala do Prahy, se dá dnes ohraničit dost přesně. Edan Dekel a David Gantt Gurley v Jewish Quarterly Review (ročník 103, číslo 2, 2013) vypisují řadu, ve které je každý článek datovaný. Nejstarší známou položkou je anonymní zpráva, kterou 16. listopadu 1836 otiskl vídeňský Oesterreichische Zeitschrift für Geschichts- und Staatskunde v seriálu vlasteneckých pověstí; autorem byl Ludwig August Frankl. Stojí v ní půda nejstarší pražské synagogy, kus hlíny zvaný golem, moudrý rabín, kterému Židé říkají Hoch-Reb Leb, a šém pod jazykem. Rok nato vyšel román Bertholda Auerbacha Spinoza, který je v přehledech dodnes uváděný jako první. Následoval Franz Klutschak roku 1841 a roku 1847 Leopold Weisel ve sbírce Sipurim pražského nakladatele Wolfa Paschelese. Weiselova verze měla ohlas a stala se předlohou pro zbytek století.

Dekel a Gurley zprávu z roku 1836 poprvé přeložili a rozebrali; do té doby o ní vyšla jen zmínka bez popisu obsahu.

Český otisk z roku 1875 nese výhradu vypravěče

Uvedené prameny jsou německé. Zajímalo nás, kdy se pověst objevila česky, a digitální knihovna Moravské zemské knihovny na to odpovídá. Nejstarší strana, na které se v digitalizovaném českém tisku sejde slovo golem se jménem Löw, je titulní strana Národních listů ze čtvrtka 19. srpna 1875, číslo 227. Ve spodním feuilletonu tam běží seriál Pověsti ze židovského města pražského, dle podání vypravuje Luděk Fischl, a kapitola se jmenuje Rabi Löwi, zván Veliký.

Je v ní všechno, co se vypráví dnes: člověk z hlíny, cedulka s kabalistickými znameními pod jazykem, jeden zapomenutý pátek, zdemolovaná ulice, dvakrát odzpívaný dvaadevadesátý žalm ve Staronové synagoze a hliněný panák na půdě. Pisatel k tomu ale dodává dvě věty, které se z pozdějších převyprávění ztratily. Nejdřív o té půdě doslova: „Historických dokladů arciť nemáme.“ A o odstavec dál doslova: „Rabi Löwi však ve svých spisech o tomto svém kabalismu pranic nepíše.“ Skepse tedy stála v prvním českém otisku, ne až v dnešním rozboru.

Odtud šla pověst rychle. Roku 1886 už ji jako hotovou věc uvádí naučný slovník, který v hesle o Löwovi píše, že si sestavil stroj v lidské podobě a že ten stroj dosud žije v pověsti pražských Židů pod jménem Golem. Roku 1894 ji Alois Jirásek zařadil do Starých pověstí českých, oddílu O staré Praze. Tím se z látky, kterou o dvacet let dřív česky nikdo neotiskl, stala část národního kánonu. Podobně se dá datovat i pověst o oslepení mistra Hanuše, která se v témže archivu objevuje až roku 1894.

Motiv rituální vraždy přidala kniha z roku 1909

Dnešní verze pověsti obvykle uvádí, proč golem vznikl: měl chránit ghetto před nařčením, že Židé vraždí křesťanské děti kvůli krvi. Tenhle motiv v žádném z textů 19. století není. Přidala ho kniha Nifla'ot Maharal im ha-golem, kterou roku 1909 vydal v polském Piotrkówě rabín a soudce Jehuda Jidl Rosenberg. Vydával ji za opis rukopisu, který sepsal Maharalův zeť Jicchak ben Šimšon ha-Kohen Katz a který měl ležet v knihovně v Metách. Text je podle Kievala Rosenbergovo dílo; nese historické nepřesnosti a pojmy, které dávají smysl v polském, ne v pražském prostředí. Židé v rudolfínské Praze navíc podle Kievala obviněním tohoto typu čelit nemuseli.

Mety nebyly jednorázová záminka. I Rosenbergův vlastní životopisec, který k němu píše s úctou, uvádí, že z téže knihovny v Metách získal Rosenberg přes prostředníka i rukopis spisku o věštění losem, který roku 1904 vydal jeho syn, a rukopis pesachové hagady s výkladem Maharalovým, kterou vydal roku 1905 sám. Tentýž zdroj mimochodem připomíná, že pražský vrchní rabín Rapoport, zemřelý roku 1867, ve spise Gal Ed napsal, že Maharal golema nestvořil.

Do roku 1908 se golem a rituální vražda v tisku nesešly

Že motiv rituální vraždy přišel s Rosenbergem, jde na českém materiálu spočítat. Na stranách datovaných lety 1841 až 1908 je ve fulltextu slovo golem na 127 z nich, z toho na 26 spolu se jménem Löw. Na žádné z nich není zároveň slovo rituální. Za roky 1909 až 1929 už se obě slova sejdou na devíti stranách.

Nula sama o sobě může znamenat i to, že hledané slovo v korpusu prostě není. Kontrolní dotazy říkají opak: za totéž období do roku 1908 vrací slovo rituální 670 stran, sousloví rituální vražda 78 stran a jméno Hilsner 1 434 stran. Téma bylo v českém tisku všudypřítomné, hilsneriáda byla čerstvá kauza – a s golemem se přesto ani jednou nepotkalo. Jednotkou měření je strana, ne článek, a digitalizace nepokrývá všechen tehdejší tisk; obojí by ale chybu hnalo opačným směrem, tedy k falešným shodám, ne k nule. Postup si čtenář zopakuje sám, hledání je veřejné.

Pověst je pravá, jen mladší

Nejde o padělek v tom smyslu, v jakém je padělkem Konstantinova donace. Pověst o golemovi je pravá pověst, jen mladší a stěhovavější, než se o ní vypráví: přišla z Polska, v Praze se usadila ve třicátých letech 19. století a svůj dnešní důvod dostala roku 1909 od autora, který si k ní vymyslel rukopis. Rabi Löw je na tom podobně jako mnoho jiných jmen z pověstí: doložený člověk, kterému se během dvou set let přisoudilo něco, pro co není doklad.

Verdikt: zavádějící

Zdroje: heslo Golem Legend od Hillela J. Kievala v encyklopedii YIVO; studie How the Golem Came to Prague od Edana Dekela a Davida Gantta Gurleyho, Jewish Quarterly Review 103/2 (2013), s. 241–258; Národní listy z 19. srpna 1875, Slovník naučný, díl 4 (1886), s. 1364 a Staré pověsti české Aloise Jiráska (1894), s. 231 v digitální knihovně Moravské zemské knihovny; životopis Jehudy Jidla Rosenberga. Počty stran jsou vlastní dotazy do vyhledávacího rozhraní téže knihovny, provedené 6. září 2026.