Pověst o oslepení mistra Hanuše se v digitalizovaném tisku objevuje až roku 1894

Historka má ustálený tvar: orloj na Staroměstské radnici prý sestrojil mistr Hanuš, radní se zalekli, že takový stroj postaví i jinde, a nechali ho oslepit. Vypráví se u orloje a patří k té části pražské paměti, kterou umí odříkat i člověk, co v Praze nikdy nebyl. Doklad z doby, kdy se to mělo stát, k ní ale nikdo nemá.

Verdikt: vyvráceno

Autorství vyvracejí dochované prameny; pro oslepení nikdo doklad z té doby nepředložil a v českých textech se objevuje až koncem 19. století.

Co o stroji říkají prameny

Orloj sestrojil roku 1410 královský hodinář Mikuláš z Kadaně; uvádí to časová osa Prague City Tourism, která orloj spravuje jako turistický cíl města. Mistr Hanuš, kterého prameny ztotožňují s Janem Růžem, na stroji pracoval o osmdesát let později: kolem roku 1490 k němu přibyla kalendářní deska a figura Smrti.

Doklad k roku 1410 je nepřímý a stojí za to říct, jak vypadá. Je to opis dopisu staroměstských radních hodináři Mikulášovi, datovaný ke čtvrtku před svátkem svatého Havla, tedy k 9. říjnu 1410, kterým mu přiznávají odměnu za hotové dílo. Originál se nedochoval, opis je v pracovní knize orlojníků ze 17. století a našel se až ve 20. století. Rozbor listinných pramenů podali Zdeněk Horský a Emanuel Procházka ve studii Pražský orloj, vydané roku 1964 v IX. svazku Sborníku pro dějiny přírodních věd a techniky. Jejich text je v digitální knihovně chráněný, takže vycházím z toho, jak ho shrnuje Virtuální muzeum hodin: prameny jsou dva, každý uvádí jiného tvůrce a ověřit se to dá jen obtížně. Vlastní stránka Virtuálního muzea hodin k tomu dodává, že o podílu astronoma Jana Šindela žádná listina není a že se jeho jméno objevuje až jako nedatovaný přípisek v tištěném díle z roku 1557.

Omyl o autorství je starší než pověst o oslepení

Že orloj postavil Hanuš, netvrdila lidová fantazie, ale odborná literatura. Zdrojem je Zpráva o orloji pražském, kterou sepsal správce stroje Jan Táborský z Klokotské Hory a kterou si staroměstští radní roku 1587 nechali opsat do knihy pro další orlojníky. Táborský autora podle Virtuálního muzea hodin hledal marně; jméno, které do zprávy zapsal, se pak přebíralo dál.

Odtud to přebíral tisk. Časopis Památky archaeologické roku 1859 cituje Balbínova Miscellanea: orloj zhotovil „proslulý hvězdář mistr Hanuš“, po jehož smrti hodiny spravoval jeho pomocník mistr Jakub. Časopis Květy v září 1870 popisuje Táborského spis jako jedinou zprávu o původci a klade dokončení stroje k roku 1490. Světozor v lednu 1875 píše o orloji „zhotoveném od mistra Hanuše, profesora mathematiky a astronomie na vysokých školách Pražských, okolo roku 1490“. Dětská knížka Zlaté lístky z roku 1880 předkládá totéž mladým čtenářkám a přednáška o dějinách matematiky, kterou roku 1888 otiskly Národní listy, jmenuje Jana Šindela jako univerzitního učitele, ale orloj přesto připisuje Hanušovi.

Nejdál to došlo v srpnu 1910. Deník Čas tehdy otiskl znění pamětní desky, kterou komise doporučila radě města zasadit do průčelí Staroměstské radnice. Návrh počítal s větou, že kolem roku 1480 zhotovil zámečník Jan Růže proslulý orloj zdejší. Chybné jméno i chybný rok tak měly stát na průčelí budovy, o níž měla deska mluvit; jestli v tomhle znění opravdu vznikla, ze zprávy neplyne.

Kdy se přidalo oslepení

Digitalizovaný korpus Moravské zemské knihovny umožňuje hledat přímo v textu rozpoznaném ze skenů, tedy uvnitř stránek, ne jen v názvech. Hledal jsem v něm dvojici slov na téže straně, protože o bližším uspořádání korpus nic neříká, a dotazy jsem psal bez diakritiky, jinak vracejí nuly.

dotaz (stránky do konce roku 1894)	nalezeno stran
„mistr Hanus“	74
„mistr Hanus“ a zároveň „orloj“	20
„orloj“	634
„oslepili“	157
„orloj“ a zároveň „oslepili“	0
„mistr Hanus“ a zároveň „oslepili“	1

Ta jediná strana je stránka 207 Starých pověstí českých Aloise Jiráska z roku 1894, oddíl O staré Praze. Vypráví se v ní, jak tři zakuklenci v noci vnikli do mistrovy jizby, odvlekli ho k planoucímu krbu a oslepili, aby druhý orloj neudělal. Je to literární text a Jirásek ho tak i vydal – v knize pověstí, ne v dějepise. Do starších ročníků českých periodik v korpusu se ten motiv nedostal.

Nula z tabulky by sama o sobě mohla znamenat, že hledání nefunguje, proto tam jsou vedle ní kontrolní dotazy: slovo „orloj“ má do konce roku 1894 v korpusu 634 stran a slovo „oslepili“ 157, nejstarší z nich v Bibli z roku 1433. Obě slova tedy hledání najde, jen ne pohromadě. Zkusil jsem i jiné podoby téhož: „oslepen“, „oslepiti“, „oslepeni“, „vypalili mu oci“, „zbavili ho zraku“. Před rokem 1895 nevrátily k orloji nic, a co vrátily, je planý poplach – „zbavili ho zraku“ vede na norského krále Magnuse v Zlaté Praze z roku 1884 a spojení „mistr Hanuš“ se slovem „zraku“ na povídku s větou o napjatých zracích davu.

Opravy se čtenář dočkal až po sto letech

Druhá polovina měření je stejně výmluvná. Jméno Mikuláš z Kadaně se v korpusu vyskytuje spolu se slovem „orloj“ na 274 stranách, ale nejstarší z nich je až z 28. listopadu 1963 – týdeník Květy. Hned po něm následuje ročník 1964 Sborníku pro dějiny přírodních věd a techniky, tedy Horského a Procházkova studie. Text obou těch stran je v knihovně chráněný a nepřihlášenému čtenáři se nezobrazí, takže z nich mám jen popisné údaje; číslo je proto datum prvního výskytu jména, ne doklad, co přesně na té stránce stojí.

Mezi prvním otiskem chybného autorství a prvním otiskem toho správného tak leží zhruba sto let. A jméno Jan Růže se do tisku dostalo mezitím: nejstarší nález je z 27. srpna 1910, z téže zprávy o pamětní desce. Ztotožnění Hanuše s Janem Růžem je tedy starší než oprava roku vzniku, a přesně tak vypadá vývoj omylu, který se opravuje po kouskách.

Čím je tohle měření omezené

Korpus Moravské zemské knihovny není celý český tisk. Objem digitalizace kolísá po ročnících, takže řada výskytů slova měří z velké části právě ji; při počítání novinářské kachny to vyšlo najevo naplno. Řada titulů v korpusu navíc chybí, takže nula neznamená, že se pověst nikde neotiskla – znamená, že v téhle sbírce před rokem 1895 není. Rozpoznávání textu ze skenů navíc chybuje; v jedné z otevřených stránek z roku 1870 stojí místo roku 1490 rok 1190. A protože se hledá po stránkách, může dvojice slov padnout do dvou článků vedle sebe. Kdo si to chce ověřit, potřebuje jen prohlížeč: dotazy vedou na otevřené rozhraní systému Kramerius a jednotlivé stránky se čtou v Digitální knihovně.

Na pověsti samotné není nic špatného, dokud se vypráví jako pověst. Problém začíná tam, kde se z ní stane údaj – u výkladu na náměstí, ve školním sešitě nebo v návrhu nápisu na radnici. Orloj má doložený rok, jméno hodináře a druhé jméno mistra, který k němu o osmdesát let později přidal kalendářní desku. Na historku o pomstě konšelů to sice nevypadá, zato se to dá číst z pramenů.