Margaret Foxová roku 1888 předvedla, že klepání duchů dělala kloubem palce u nohy

Hnutí, které slibovalo rozhovor se zemřelými, začalo roku 1848 v americké vesnici Hydesville klepáním ve stěnách. Sestry Margaret a Catherine Foxovy tvrdily, že jim tak odpovídají duchové, a vyrostl z toho spiritismus s publikem v Americe i v Evropě. Po čtyřiceti letech starší z obou sester vystoupila na divadelní scénu a před plným sálem ukazovala, jak ty zvuky dělala.

Stalo se to 21. října 1888 v newyorské Academy of Music. Průběh i doslovné znění jejího prohlášení vyšly ještě téhož roku knižně v Davenportově svazku The Death-Blow to Spiritualism, který obě sestry písemně autorizovaly 15. října 1888, tedy šest dní před vystoupením.

Stolička, bosá noha a tři lékaři z publika

Podle zápisu, který Davenport převzal z newyorského listu The World z následujícího rána, postavili před Margaret Foxovou nízkou dřevěnou stoličku, jež fungovala jako rezonanční deska. Zula si botu, položila na ni pravou nohu a sál uslyšel tytéž krátké ostré rány, jaké čtyřicet let děsily lidi v Americe i v Evropě. Pak vystoupili na jeviště tři lékaři vybraní z publika, prohlédli její nohu během klepání a shodli se bez výhrad: zvuk vydává první kloub palce u nohy.

Sama sebe v tom prohlášení nazvala doslova jednou ze zakladatelek spiritismu a celé hnutí označila za podvod od začátku do konce. Catherine seděla v sousední lóži a svou přítomností se k tomu připojila.

Do češtiny to došlo za sedmnáct dní, ve dvou různých překladech

Kdy se o tom dozvěděl český čtenář, jde dohledat v digitalizovaném tisku Moravské zemské knihovny. Hledání jména v českém skloňování vrací za roky 1886 až 1892 čtyři strany a dvě z nich jsou náhoda: Vesmír cituje ornitologa Foxe a Národní politika z března 1888 píše o jisté Annie Foxové. Zbylé dvě jsou obě ze 7. listopadu 1888 a jsou to dva různé listy téhož dne.

Národní listy zprávu nadepsaly „Kajícné medium“ a doslova píší, že Foxová „odhalila tajemství klepajících stolků, jež pozůstávalo v tom, že tajemné ony zvuky vyluzovala předním kloubem palce u nohy“. Národní politika nadepsala téhož dne „Vyznání spiritistky“ a jméno počeštila na Markétu Foxovou-Kanovou. Obě verze mají stejné jádro i stejné pořadí údajů, ale sdílejí sotva slovo. Jsou to dva samostatné překlady téhož agenturního textu.

Oběma také chybí totéž: datum. Národní listy píší „onehdy“, Národní politika „nedávno“. Čtenář se tedy dozvěděl, co se stalo, ale ne kdy. Podle výpisu z knihovny se pak jméno sester v českém tisku objevuje znovu až roku 1898.

Princip nebyl tajemstvím ani v roce 1888

Na přiznání se dnes odkazuje jako na okamžik, kdy záhada padla. Odborná historie hnutí, kterou roku 1902 vydal Frank Podmore ze Společnosti pro psychický výzkum, ale vypočítává doklady starší o sedmatřicet let:

• Roku 1851 zkoumali klepání tři lékaři z univerzity v Buffalu, Austin Flint, Charles A. Lee a C. B. Coventry. Dospěli k závěru, že zvuky vznikají v kloubu, hledali je však v koleni. Do protokolu si sami napsali, že kdyby jejich pokus selhal, prověřili by další klouby. Neselhal dost na to, aby pokračovali.
• Téhož roku podepsal před smírčím soudcem přísežné prohlášení jistý Lemuel J. Beardslee: byl tři měsíce klepajícím médiem a zvuky vyluzoval prsty u nohou a botami.
• V říjnu 1851 vypověděli u soudu otec a sestra třináctileté Almiry Bezelyové, že jim po zatčení předvedla, jak klepání dělala nohama.

Vysvětlení tedy leželo na stole skoro od začátku, veřejně a pod přísahou. Hnutí přesto rostlo další čtyři desetiletí.

Co z příběhu obvykle vypadne

Kdo přiznání cituje jako tečku, vynechá jeho pokračování. Podmore v témže odstavci uvádí, že Catherine Foxová, a možná i Margaret, své přiznání později odvolala; u starší ze sester si jistý není a píše to takhle opatrně. Pro rozbor to nic nemění, protože demonstrace na jevišti proběhla před svědky a popsala ji komise sestavená z publika. Odvolané přiznání ale patří do příběhu stejně jako to původní.

Kde jméno žije dnes

V digitalizovaném českém fondu vrací spojení „sestry Foxovy“ za roky 1990 až 2026 celkem 93 stran a skoro všechny jsou z knih, ne z periodik. Nejčastěji jde o tituly jako Velká kniha spiritismu, Almanach tajemna, Nevysvětlené záhady nebo Encyklopedie předpovídání budoucnosti; vedle nich stojí i Falza a padělky a Magie a manipulace mysli. Co na těch stranách konkrétně stojí, výpis neřekne. Řekne jen, v jakém druhu literatury se jméno drží.

Verdikt: vyvráceno

Zdroje: Reuben Briggs Davenport, The Death-Blow to Spiritualism (1888); Frank Podmore, Modern Spiritualism: A History and a Criticism, sv. I (1902); Národní listy ze 7. listopadu 1888; Národní politika ze 7. listopadu 1888; výpisy z rozhraní Digitální knihovny MZK.