Sbírka, kterou Psalmanazar sám citoval, vyvracela jeho smyšlený jazyk Formosy
George Psalmanazar vydal roku 1704 v Londýně popis Formosy i s písmem a jazykem, které si sám vymyslel, a v pamětech to později přiznal. V předmluvě se odvolal na sbírku Otčenáše ve více než stu jazycích. Její londýnské vydání z roku 1700 přitom otisklo formosanský Otčenáš, se kterým jeho verze nesdílí jediné slovo.
- Verdikt
- vyvráceno
- Ověřeno
- 22. 10. 2026
V roce 1704 vyšla v Londýně kniha An Historical and Geographical Description of Formosa. Její autor, který si říkal George Psalmanazar, se v ní vydával za rodáka z Formosy, tedy z dnešního Tchaj-wanu, a popsal ostrovní zvyky, náboženství, písmo i jazyk. Všechno si vymyslel a v pamětech, které vyšly po jeho smrti, to sám přiznal. Český ověřovatel se tím nezabýval. Rozbor níž stojí na srovnání, které jde udělat nad dobovými skeny na archive.org: dvě knihy vydané v Londýně s odstupem čtyř let otiskly dva úplně různé formosanské otčenáše.
Kniha napsaná za necelé dva měsíce
Do Londýna přijel Psalmanazar v roce 1703 s knězem Alexandrem Innesem, kaplanem skotského vojska. Podle vlastních pamětí nebyl ve městě ani dva měsíce, když ho Innes přiměl přeložit anglikánský katechismus do jazyka, kterému sám v pamětech říká doslova „můj předstíraný formosanský jazyk“. Překlad předal londýnskému biskupovi a ten ho přijal i odměnil.
Na celou knihu pak měl podle téhož pramene sotva dva měsíce a jedinou pomůcku, popis Japonska od Bernharda Varenia. Popis Formosy vyšel s věnováním londýnskému biskupovi Henrymu Comptonovi. Už v názvu ostrov podřizoval japonskému císaři. Uvnitř byla vlastní abeceda, kapitola o jazyce s otčenášem, vyznáním víry a desaterem a mezi náboženskými obyčeji i vymyšlená každoroční oběť srdcí osmnácti tisíc chlapců mladších devíti let.
Spor v Královské společnosti
Nejvážnější námitky vznesl jezuita Fontenay, který znal Čínu z vlastní misie. Psalmanazar jejich střetnutí na veřejném zasedání Královské společnosti popsal v předmluvě ke knize a datuje ho na středu 2. února. Fontenay podle jeho líčení tvrdil, že Formosa odvádí poplatky čínskému císaři, kdežto Psalmanazar trval na Japonsku. Pak se přeli o čínštinu: jezuita prý popíral, že by se v Číně mluvilo různými nářečími, a Psalmanazar mu oponoval zprávami misionářů.
K větě o nářečích připojil poznámku pod čarou, doslova „Vide the Lord's Prayer in a hundred Languages“. Čtenář si tedy měl nalistovat Otčenáš ve stu jazycích. Ve sporu, jak ho Psalmanazar sám popsal, nezaznělo, co ta kniha uvádí o Formose.
Co stálo v knize, kterou citoval
Sbírka toho jména vycházela v Londýně opakovaně. Vydání z roku 1700 s anglickým titulem The Lords Prayer in Above a Hundred Languages, Versions, and Characters je na archive.org celé. Prodávali ho knihkupci Dan. Brown a W. Keblewhite a je věnované londýnskému biskupovi Jindřichovi. Tím byl od roku 1675 do roku 1713 Henry Compton, tedy týž muž, kterému o čtyři roky později Psalmanazar připsal svůj Popis.
Na straně 62 stojí Oratio Dominica Formosana, formosanský otčenáš. Začíná doslova „Diameta ka tu vullum lulugniang ta nanang oho“. Psalmanazarův otčenáš z kapitoly o jazyce začíná doslova „Amy Pornio dan chin Ornio viey“. Obě znění mají po čtyřiceti různých slovech a nesdílejí ani jedno, dokonce ani závěrečné amen: Psalmanazar ho píše Amien. Slova vullum, nanang a kamoienhu se v celém přetisku jeho knihy nevyskytují a jeho Pornio, Ornio a Bagalin chybějí ve sbírce.
Text ze sbírky přitom není výmysl. S otčenášem v sirajštině, jak ho uvádí heslo anglické Wikipedie, má devět společných slov, mezi nimi vullum, nanang a katta. Sirajštinu na ostrově v 17. století zapisovali nizozemští misionáři a Daniel Gravius do ní roku 1661 přeložil evangelium svatého Matouše. Psalmanazarovo znění se se sirajským neshoduje v žádném slově.
Vydání sbírky z roku 1713 otiskuje týž formosanský text a Psalmanazarova verze v něm není. Jeho kniha přitom mezitím vyšla anglicky dvakrát a roku 1705 i francouzsky v Amsterdamu.
Přiznání v pamětech
Psalmanazar zemřel roku 1763. V pamětech, které nechal k vydání po své smrti, píše o podlém a hanebném podvodu, kterým se vydával za rodáka z Formosy a obráceného křesťana. Popis ostrova i svých cest podle nich celý nebo z větší části vylíhl ve vlastní hlavě, bez ohledu na pravdu. Podobně dopadla Taxilova smyšlená Diana Vaughanová, kterou autor roku 1897 přiznal sám.
Verdikt: vyvráceno
Popis Formosy z roku 1704 je smyšlený a autor to přiznal. Doklad proti jeho jazyku přitom ležel v Londýně tištěný už před vydáním knihy. Sbírka, na kterou se Psalmanazar v předmluvě odvolal a která byla věnovaná témuž biskupovi, nesla formosanský otčenáš, s jehož jazykem nemá nic společného. Stačilo položit obě stránky vedle sebe.
Zdroje
- George Psalmanazar: An Historical and Geographical Description of Formosa, přetisk z roku 1926, archive.org
- George Psalmanazar: Memoirs of ****, Londýn 1765, archive.org
- The Lords Prayer in Above a Hundred Languages, Londýn 1700, archive.org
- Oratio Dominica polyglottos, polymorphos, Londýn 1713, archive.org
- Siraya language, Wikipedie
- George Psalmanazar, Wikipedie
- Henry Compton, Wikipedie
Našli jste v záznamu chybu?
Napište, o který záznam jde, co je v něm špatně a z čeho to plyne formulářem na stránce o opravách. Odpovídáme do sedmi dnů a provedené opravy vedeme veřejně.