Český katolický tisk psal o Taxilově smyšlené Dianě Vaughanové jako o skutečné konvertitce
Francouzský publicista Léo Taxil 19. dubna 1897 sám přiznal, že dvanáct let vymýšlel odhalení o zednářích i postavu Diany Vaughanové. Digitalizovaný tisk v Krameriovi ukazuje, že katolické listy Čech a Vlasť ji v letech 1895 a 1896 představovaly jako kajícnou konvertitku. Katolické listy po přiznání přidaly nepravdivé tvrzení o Taxilově původu.
- Verdikt
- vyvráceno
- Ověřeno
- 5. 10. 2026
Léo Taxil, vlastním jménem Gabriel Jogand-Pagès, se narodil 21. března 1854 v Marseille a proslul jako autor protikatolických pamfletů. Roku 1885 ohlásil obrat ke katolické víře a začal psát „odhalení“ o zednářích. Jejich vrcholem byla tajná ďáblova církev zvaná palladismus a postava Diany Vaughanové, která se z její zasvěcenkyně měla stát kajícnou katoličkou. Obojí si Taxil vymyslel a sám to oznámil 19. dubna 1897 na veřejné přednášce v Paříži, jak shrnuje heslo v archivu karmelitánského kláštera v Lisieux.
Verdikt: vyvráceno
Podvod je dobře popsaný ve francouzských a anglických přehledech, například v hesle francouzské Wikipedie. Méně známé je, jak ho četli lidé v Čechách. Odpověď dává digitalizovaný tisk v Moravské zemské knihovně, který se dá prohledávat v plném textu přes rozhraní Kramerius.
Kajícná Miss Vaughan v Čechu a ve Vlasti
Katolický list Čech psal o Dianě Vaughanové jako o skutečné osobě už v roce 1895. V čísle z 27. června ji označil za představenou sekty ctitelů ďábla, kterou si ve skutečnosti vymyslel Taxil. Číslo z 28. prosince 1895 nazývá smyšlenou postavu „kající Miss Vaughan“, píše o jejím křtu a o tom, že papež schválil její úmysl založit světový protizednářský spolek. Připojuje i pařížskou adresu jejího listu a roční předplatné šest franků.
Měsíčník Vlasť šel v únoru 1896 ještě dál. V článku o katolické tiskové práci uvedl její paměti jako spis, který musí zajímat všechny katolíky, nazval ji „podivuhodnou konvertitkou“ a volal po tiskové komisi, která by paměti zpracovala pro české čtenáře.
V celém digitalizovaném fondu z let 1880 až 1910 nese jméno Taxil nejvíc stran právě Čech, 95 z 635. To číslo měří, jak často se jméno objevuje, ne co o něm stránky psaly.
Varování přišlo i z katolické strany
Čeští čtenáři nedostávali jen jednu verzi. Revue Hlídka v roce 1896 tlumočila, že kolínský katolický deník Kölnische Volkszeitung odhalení Diany Vaughanové označil za švindl, a radila vyčkat. Čech 22. srpna 1896 otiskl varování berlínské Germanie před brožurou, která odhalení šířila jako spolehlivá.
O měsíc později ovšem týž list v čísle z 21. září 1896 přinesl obhajobu autora té brožury a slova grenobelského biskupa Favy, podle kterého se Diana Vaughanová musí skrývat před zednářskou dýkou, ačkoli žádná taková žena neexistovala. Kdo Čech četl, dostal tak varování i protivarování, a to druhé se opíralo o autoritu biskupa a papeže.
Liberální Lidové noviny si 1. října 1896 z celé věci dělaly legraci a zmínily i pochybnosti, jestli Diana Vaughanová vůbec existuje. Doložit to tehdy nemohl nikdo mimo Taxilův okruh.
Po přiznání si Vlasť pamatovala jen polovinu
Národní listy 21. dubna 1897 přinesly zprávu z Paříže o tom, že Taxil podvod sám přiznal a že Diana Vaughanová byla ve skutečnosti chudá vychovatelka v jeho službách, která pod tím jménem rozesílala dopisy biskupům. Lidové noviny měly tutéž zprávu o den později.
Vlasť v květnovém čísle 1897 nazvala Taxila podvodníkem a dodala, že roku 1896 dostala článek o Vaughanové, neotiskla ho a teď je ráda. Únorové doporučení jejích pamětí z téhož roku nezmínila.
Katolické listy psaly 6. května, že katolíci lháře „polapili i odhalili“. Pochybnosti opravdu vyslovili i katoličtí autoři, například německý jezuita Gruber, kterého tentýž list vyzdvihl 12. května. Hru ale ukončil sám Taxil. Národní listy to 19. května ve fejetonu napsaly výslovně: podvodníka nikdo nedopadl, přiznal se sám a veřejně.
Na jeden vyvrácený podvod navázala nová smyšlenka
Nejdál zašly Katolické listy 14. května 1897. Tvrdily, že katoličtí novináři vypátrali Taxilův židovský původ a jiné rodné jméno, a vyvodily z toho ospravedlnění antisemitismu. Tohle tvrzení je smyšlené: Gabriel Jogand-Pagès pocházel z katolické rodiny marseilleských obchodníků a pokřtěný byl, jak sám zmínil v roce 1879 ve výsměšném věnování papeži Lvu XIII., podepsaném slovy „pokřtěný proti své vůli“.
List tak týden po přiznání podvodu, který stál na vymyšlené tajné síti, vysvětlil ten podvod další vymyšlenou tajnou identitou. Doklad k tomu nepřinesl žádný. Spojení zednářů a Židů v jedno tajné spiknutí neslo o několik let později celý padělek Protokoly sionských mudrců.
Co z Krameria zjistit nejde
Ročník 1897 listu Čech, který o Taxilovi psal nejvíc, Moravská zemská knihovna digitalizovaný nemá. Z let 1895 a 1896 je v Krameriovi kolem 1 500 jeho stran ročně, z roku 1897 žádná. Jak na přiznání reagoval list, který Dianu Vaughanovou čtenářům představil jako kajícnici, se tedy touhle cestou ověřit nedá.
Druhé omezení je technické. Slovo „Vaughan“ v dobovém tisku často patří anglickému kardinálu Herbertu Vaughanovi, který se mimochodem od příbuzenství s Dianou veřejně distancoval, jak v roce 1896 poznamenala Hlídka. Stránky proto bylo nutné třídit podle slov Diana a palladismus, ne podle příjmení.
Zdroje
Našli jste v záznamu chybu?
Napište, o který záznam jde, co je v něm špatně a z čeho to plyne formulářem na stránce o opravách. Odpovídáme do sedmi dnů a provedené opravy vedeme veřejně.