Přeskočit na obsah
Nešiř to
Rubriky ▾
Nahlásit chybu
vyvráceno Archiv bludů

Tvrzení o Mozartově otrávení nemá oporu v jeho nejstarším životopise z roku 1798

Tvrzení, že Mozarta otrávil skladatel Antonio Salieri, se opakuje od 19. století a doklad pro něj nikdo nepředložil. Nejstarší Mozartův životopis, který roku 1798 vydal v Praze profesor malostranského gymnázia, Salieriho nejmenuje ani jednou a Mozartovu obavu z jedu vzápětí popisuje jako bezdůvodnou. V českém tisku se jméno Salieri u té obavy objevuje poprvé v únoru 1879.

Verdikt
vyvráceno
Ověřeno
21. 11. 2026
Titulní list knihy z roku 1798 vysázený frakturou, s názvem Leben des K. K. Kapellmeisters Wolfgang Gottlieb Mozart a údajem Prag 1798
Titulní list nejstaršího Mozartova životopisu, který vyšel roku 1798 v Praze. Foto: wa-mozart.com, Wikimedia Commons (CC BY 4.0)

Verdikt: vyvráceno

Že Mozarta otrávil dvorní skladatel Antonio Salieri, se opakuje od 19. století a doklad pro to nikdo nepředložil. Nejstarší souvislý Mozartův životopis přitom leží volně na internetu. Kniha Leben des K. K. Kapellmeisters Wolfgang Gottlieb Mozart vyšla roku 1798 v Praze a na titulním listu je autor uvedený jako Franz Niemetschek, profesor pražského malostranského gymnázia; česky se jmenoval František Xaver Němeček a německá Wikipedie jeho knihu vede jako první úplný Mozartův životopis. Hledání ve strojově rozpoznaném textu obou jejích vydání, frakturového z roku 1798 i přepsaného z roku 1808, vrátí u jména Salieri nulu.

Co ten životopis o jedu říká, je zajímavější než jeho mlčení o Salierim.

V prameni stojí Mozartova obava i její popření

Niemetschek píše, že příhodu slyšel od Mozartovy vdovy. Při vyjížďce do Prateru začal Mozart mluvit o smrti, tvrdil, že requiem píše pro sebe, a dodal, že mu dlouho nezbývá a že mu někdo podal jed. Ta věta je v knize jediná svého druhu a žádné jméno v ní není.

Hned v následující větě ale životopis pokračuje tím, že řeč dopadla na srdce jeho ženy jako závaží, že ho dokázala utěšit jen s obtížemi a snažila se dokázat „das Grundlose seiner schwermüthigen Vorstellungen“, doslova bezdůvodnost jeho těžkomyslných představ. Pak zavolala lékaře a partituru mu vzala.

Obě vydání nesou ten odstavec shodně, takže popření není pozdější přípisek. Z knihy, která tvrzení o jedu vůbec doložila, se tedy do oběhu dostala první polovina odstavce a druhá polovina v něm zůstala.

Do českého tisku přišlo jméno Salieri roku 1879

Digitalizovaný český tisk v knihovně Kramerius Moravské zemské knihovny dovolí se na to zeptat po stranách, stejně jako u vrcholu sporu o Rukopisy. Jednotkou je celá strana, ne článek, a sbírka začíná rokem 1841, takže prvních padesát let po Mozartově smrti v ní není.

Dotaz na rozpoznaný textStran do 31. 1. 1879Stran v celé sbírce
mozart2 468121 098
mozart a salieri253 158
mozart a otráven0224
mozart, salieri a otráven060

Mozartovo jméno je tedy v dobovém tisku před rokem 1879 na dvou a půl tisíci stran a u žádné z nich ho nedoprovází slovo o jedu. Vzorec, který zachytí i tvary jako „otrávil“ nebo „otrávení“, přidá dvacet tři stran, jenže u jedné novinové strany spolu dvě slova souviset nemusí. U obou stran, kde se k nim připojí i Salieri, to tak vypadá: ta čitelná je z 19. ledna 1870 a Salieri je na ní autorem sboru v programu besedy, zatímco otrávení patří k nesouvisející zprávě z černé kroniky. Druhá veřejně čitelná není.

Nejstarší strana, kde ta tři slova stojí pohromadě, je 32. strana hudebního časopisu Dalibor z 1. února 1879. Notička se jmenuje „Mozart otráven“ a sama o sobě píše, že zpráva o násilné smrti se v denících objevila „opětně, nevíme již po kolikáté ohřívaná“. Odvolává se na vyprávění jistého Jos. Riedla, který se měl na cestách potkat s Mozartovou vdovou; té vkládá do úst větu, že skladatele otrávil Salieri. Žádný doklad k tomu nepřidává.

Časopis to vzápětí odmítl a udělal to doslova slovy: „Kdož by s poctivým svědomím se odvážil bez důkazů nezvratných – a těch nemáme a nikdy nebudeme miti – Salieriho z hrobu tahati na lavici obžalovaných?“ Za celý rok 1879 jsou v knihovně čtyři strany s Mozartem a slovem o jedu; zbylé tři jsme přečetli a jde o nesouvisející texty, jeden o zápalkách a dva ze černé kroniky. Kdo jméno k tvrzení přilepil první, se z těchto pramenů poznat nedá.

Rozbor vídeňské matriky úmrtí míří k nákaze

Mozart zemřel 5. prosince 1791. Richard Zegers, Andreas Weigl a Andrew Steptoe prošli pro studii v Annals of Internal Medicine z 18. srpna 2009 úřední denní zápisy úmrtí ve Vídni za listopad a prosinec 1791 a leden 1792 a k nim tytéž měsíce rok předtím a rok potom. Dohromady 5 011 dospělých, z toho 3 442 mužů a 1 569 žen.

Nejvíc úmrtí měla na svědomí tuberkulóza a příbuzné nemoci, druhé bylo vyhubnutí a podvýživa, třetí otoky. A právě úmrtí na otoky, což dobová svědectví uvádějí i u Mozarta, v týdnech kolem jeho smrti u mladších mužů výrazně přibylo proti okolním rokům. Autoři z toho vyvozují nákazu streptokokem a zánět ledvin, který po ní přichází; otravu vedou mezi vysvětleními, která se během dvou století nabízela, a jejich data ji nepodpírají.

Je to závěr jedné práce nad dobovými zápisy, ne pitevní protokol. Pro posouzení tvrzení o Salierim to ale nic nemění: doklad má přinést ten, kdo obviňuje, a za sto čtyřicet sedm let od té notičky v Daliboru ho nikdo nepřinesl.

Zdroje

Našli jste v záznamu chybu?

Napište, o který záznam jde, co je v něm špatně a z čeho to plyne formulářem na stránce o opravách. Odpovídáme do sedmi dnů a provedené opravy vedeme veřejně.

Sdílet: Facebook · X · e-mailem · RSS

Dál k tématu

vyvráceno

Z českých glos v Mater verborum uznal Patera roku 1877 za pravé jen 339

Muzejní rukopis latinského slovníku Mater verborum nese kolem 1 200 českých glos, tedy vpisků k latinským slovům. Adolf Patera v roce 1877 doložil, že ze 13. století je jich 339 a zbytek přibyl až v 19. století, často přepsáním latinských slov. Padělané glosy přitom sloužily jako doklad pro slova z Rukopisů a do rukopisu vnesly i jména pohanských bohů.

Archiv bludů

vyvráceno

Sbírka, kterou Psalmanazar sám citoval, vyvracela jeho smyšlený jazyk Formosy

George Psalmanazar vydal roku 1704 v Londýně popis Formosy i s písmem a jazykem, které si sám vymyslel, a v pamětech to později přiznal. V předmluvě se odvolal na sbírku Otčenáše ve více než stu jazycích. Její londýnské vydání z roku 1700 přitom otisklo formosanský Otčenáš, se kterým jeho verze nesdílí jediné slovo.

Archiv bludů

zavádějící

Texty o předpovědi Titaniku uvádějí u lodi z románu čísla, která se s knihou rozcházejí

Povídka Morgana Robertsona o parníku Titan z roku 1898 se v českých textech uvádí jako přesná předpověď zkázy Titaniku. Srovnání s textem knihy a se zprávou britského vyšetřování ukazuje, že část shod platí, ale údaje o výtlaku, člunech, komorách i rychlosti se rozcházejí. Dvě čísla z převyprávění pocházejí z chybného čtení knihy.

Archiv bludů

vyvráceno

Český katolický tisk psal o Taxilově smyšlené Dianě Vaughanové jako o skutečné konvertitce

Francouzský publicista Léo Taxil 19. dubna 1897 sám přiznal, že dvanáct let vymýšlel odhalení o zednářích i postavu Diany Vaughanové. Digitalizovaný tisk v Krameriovi ukazuje, že katolické listy Čech a Vlasť ji v letech 1895 a 1896 představovaly jako kajícnou konvertitku. Katolické listy po přiznání přidaly nepravdivé tvrzení o Taxilově původu.

Archiv bludů