Tvrzení o Mozartově otrávení nemá oporu v jeho nejstarším životopise z roku 1798
Tvrzení, že Mozarta otrávil skladatel Antonio Salieri, se opakuje od 19. století a doklad pro něj nikdo nepředložil. Nejstarší Mozartův životopis, který roku 1798 vydal v Praze profesor malostranského gymnázia, Salieriho nejmenuje ani jednou a Mozartovu obavu z jedu vzápětí popisuje jako bezdůvodnou. V českém tisku se jméno Salieri u té obavy objevuje poprvé v únoru 1879.
- Verdikt
- vyvráceno
- Ověřeno
- 21. 11. 2026

Verdikt: vyvráceno
Že Mozarta otrávil dvorní skladatel Antonio Salieri, se opakuje od 19. století a doklad pro to nikdo nepředložil. Nejstarší souvislý Mozartův životopis přitom leží volně na internetu. Kniha Leben des K. K. Kapellmeisters Wolfgang Gottlieb Mozart vyšla roku 1798 v Praze a na titulním listu je autor uvedený jako Franz Niemetschek, profesor pražského malostranského gymnázia; česky se jmenoval František Xaver Němeček a německá Wikipedie jeho knihu vede jako první úplný Mozartův životopis. Hledání ve strojově rozpoznaném textu obou jejích vydání, frakturového z roku 1798 i přepsaného z roku 1808, vrátí u jména Salieri nulu.
Co ten životopis o jedu říká, je zajímavější než jeho mlčení o Salierim.
V prameni stojí Mozartova obava i její popření
Niemetschek píše, že příhodu slyšel od Mozartovy vdovy. Při vyjížďce do Prateru začal Mozart mluvit o smrti, tvrdil, že requiem píše pro sebe, a dodal, že mu dlouho nezbývá a že mu někdo podal jed. Ta věta je v knize jediná svého druhu a žádné jméno v ní není.
Hned v následující větě ale životopis pokračuje tím, že řeč dopadla na srdce jeho ženy jako závaží, že ho dokázala utěšit jen s obtížemi a snažila se dokázat „das Grundlose seiner schwermüthigen Vorstellungen“, doslova bezdůvodnost jeho těžkomyslných představ. Pak zavolala lékaře a partituru mu vzala.
Obě vydání nesou ten odstavec shodně, takže popření není pozdější přípisek. Z knihy, která tvrzení o jedu vůbec doložila, se tedy do oběhu dostala první polovina odstavce a druhá polovina v něm zůstala.
Do českého tisku přišlo jméno Salieri roku 1879
Digitalizovaný český tisk v knihovně Kramerius Moravské zemské knihovny dovolí se na to zeptat po stranách, stejně jako u vrcholu sporu o Rukopisy. Jednotkou je celá strana, ne článek, a sbírka začíná rokem 1841, takže prvních padesát let po Mozartově smrti v ní není.
| Dotaz na rozpoznaný text | Stran do 31. 1. 1879 | Stran v celé sbírce |
|---|---|---|
| mozart | 2 468 | 121 098 |
| mozart a salieri | 25 | 3 158 |
| mozart a otráven | 0 | 224 |
| mozart, salieri a otráven | 0 | 60 |
Mozartovo jméno je tedy v dobovém tisku před rokem 1879 na dvou a půl tisíci stran a u žádné z nich ho nedoprovází slovo o jedu. Vzorec, který zachytí i tvary jako „otrávil“ nebo „otrávení“, přidá dvacet tři stran, jenže u jedné novinové strany spolu dvě slova souviset nemusí. U obou stran, kde se k nim připojí i Salieri, to tak vypadá: ta čitelná je z 19. ledna 1870 a Salieri je na ní autorem sboru v programu besedy, zatímco otrávení patří k nesouvisející zprávě z černé kroniky. Druhá veřejně čitelná není.
Nejstarší strana, kde ta tři slova stojí pohromadě, je 32. strana hudebního časopisu Dalibor z 1. února 1879. Notička se jmenuje „Mozart otráven“ a sama o sobě píše, že zpráva o násilné smrti se v denících objevila „opětně, nevíme již po kolikáté ohřívaná“. Odvolává se na vyprávění jistého Jos. Riedla, který se měl na cestách potkat s Mozartovou vdovou; té vkládá do úst větu, že skladatele otrávil Salieri. Žádný doklad k tomu nepřidává.
Časopis to vzápětí odmítl a udělal to doslova slovy: „Kdož by s poctivým svědomím se odvážil bez důkazů nezvratných – a těch nemáme a nikdy nebudeme miti – Salieriho z hrobu tahati na lavici obžalovaných?“ Za celý rok 1879 jsou v knihovně čtyři strany s Mozartem a slovem o jedu; zbylé tři jsme přečetli a jde o nesouvisející texty, jeden o zápalkách a dva ze černé kroniky. Kdo jméno k tvrzení přilepil první, se z těchto pramenů poznat nedá.
Rozbor vídeňské matriky úmrtí míří k nákaze
Mozart zemřel 5. prosince 1791. Richard Zegers, Andreas Weigl a Andrew Steptoe prošli pro studii v Annals of Internal Medicine z 18. srpna 2009 úřední denní zápisy úmrtí ve Vídni za listopad a prosinec 1791 a leden 1792 a k nim tytéž měsíce rok předtím a rok potom. Dohromady 5 011 dospělých, z toho 3 442 mužů a 1 569 žen.
Nejvíc úmrtí měla na svědomí tuberkulóza a příbuzné nemoci, druhé bylo vyhubnutí a podvýživa, třetí otoky. A právě úmrtí na otoky, což dobová svědectví uvádějí i u Mozarta, v týdnech kolem jeho smrti u mladších mužů výrazně přibylo proti okolním rokům. Autoři z toho vyvozují nákazu streptokokem a zánět ledvin, který po ní přichází; otravu vedou mezi vysvětleními, která se během dvou století nabízela, a jejich data ji nepodpírají.
Je to závěr jedné práce nad dobovými zápisy, ne pitevní protokol. Pro posouzení tvrzení o Salierim to ale nic nemění: doklad má přinést ten, kdo obviňuje, a za sto čtyřicet sedm let od té notičky v Daliboru ho nikdo nepřinesl.
Zdroje
- Franz Niemetschek: Leben des K. K. Kapellmeisters Wolfgang Gottlieb Mozart, Praha 1798 – sken Bavorské státní knihovny
- Franz Xaver Niemetschek: Lebensbeschreibung des k. k. Kapellmeisters Wolfgang Amadeus Mozart, 2. vydání 1808 – přepis Projektu Gutenberg
- Dalibor, 1. února 1879, strana 32 – rozpoznaný text stránky, digitální knihovna Kramerius Moravské zemské knihovny
- Vyhledávací rozhraní Krameria MZK – zdroj počtů stran v tabulce
- R. H. C. Zegers, A. Weigl, A. Steptoe: The Death of Wolfgang Amadeus Mozart: An Epidemiologic Perspective, Annals of Internal Medicine, 18. srpna 2009
Našli jste v záznamu chybu?
Napište, o který záznam jde, co je v něm špatně a z čeho to plyne formulářem na stránce o opravách. Odpovídáme do sedmi dnů a provedené opravy vedeme veřejně.