Spor o Rukopisy vrcholil roku 1886. Tisk o nich psal skoro čtyřikrát víc než rok předtím

Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský patřily v 19. století k nejvydávanějším a nejpřekládanějším českým literárním dílům, k předmětům školní výuky i oslav. Vydávaly se za středověké památky. Podle studie Dalibora Dobiáše v Acta Musei Nationalis Pragae byly roku 1886 označeny za romantické falzum a následně, doslova řečeno, „de facto dekanonizovány“. Rozhodla o tom kritika soustředěná v časopise Athenaeum.

Verdikt: vyvráceno

Kdy o nich dobový tisk psal nejvíc, nemusí zůstat věcí dojmu. Digitální knihovna Moravské zemské knihovny má rozpoznaný text 76 261 670 stran a její rozhraní umí říct, kolik z nich připadá na který rok.

Jak se to počítalo

Dotaz hledá stránky, na kterých stojí zároveň slovo začínající na „rukopis“ a přídavné jméno v některé z obou podob: „kralodvorský“, jak se psalo v 19. století, nebo „královédvorský“, jak se píše dnes. Takových stran je v celém korpusu 30 078.

Samotný počet ale nic neznamená. Objem digitalizace mezi lety kolísá: v období 1850 až 1900 připadá na jeden rok od 21 tisíc do 132 tisíc stran, tedy šestinásobný rozdíl. Rok s víc naskenovanými stranami tak vyrobí víc nálezů sám od sebe. Každý rok se proto dělí počtem všech digitalizovaných stran z téhož roku a výsledek se uvádí na milion stran. Je to týž postup jako u řady výskytů novinářské kachny. Bez jmenovatele takové počítání měří digitalizaci, ne jazyk.

Rok 1886 vyčnívá skoro čtyřnásobkem

V roce 1886 zmiňuje Rukopisy 674 stran ze 76 768 digitalizovaných, tedy 8 780 na milion. Rok předtím to bylo 170 stran ze 73 094, tedy 2 326 na milion. Vrchol je proti němu 3,8krát vyšší. V roce 1887 hodnota klesá na 3 576.

Nedělá to jeden časopis. Nálezy z roku 1886 se rozpadají mezi Národní listy (210 stran), Národní politiku (71), Hlídku literární (56), Osvětu (46), Literární listy (44), Slovník naučný (39), Světozor (34) a týdeník Čech (29). Spor běžel v denním tisku, ne jen v odborných revuích.

Co v tom roce vycházelo

Ukazuje to na jednom místě bibliografický soupis Literárních listů z 1. srpna 1886. V oddílu Rozpravy literární je šest statí o Rukopisech a všechny vyšly v témže čísle Athenaea, označeném desítkou: „Glossy ke sporu o Rukopisy“ Hostinského, historický rozbor básní od Golla, „Náčrt sociologického rozboru“ Masarykův, stať o osobních jménech Polívkova, „Poznámky k diskussi“ Gebauerovy a „Svědectví o objevení“ Jos. Truhláře.

Ve stejném soupisu stojí i druhá strana. Obhajobu „Na obranu RKského a ZHského“ otiskly Národní listy pod jménem Jul. Grégra a podtitul ji označuje za odpověď Jagićovi. Sérii „Několik slov o našich starých rukopisech“ vydaly tytéž noviny ve třech pokračováních pod jménem J. L. Píče a v dalším čísle na ni odpověděl Ant. Truhlář.

Dva starší vrcholy patří jinam

Relativní řada má před rokem 1886 ještě dva výkyvy a ani jeden není o pravosti. Rok 1861 (5 091 na milion) přinesl tryzny za Václava Hanku, s jehož jménem jsou Rukopisy spojené: Obecné listy naučné a zábavné tehdy popsaly smuteční obřad pařížských Čechů, při němž ležel na svícnu uprostřed chrámu Rukopis královédvorský.

Rok 1867 (4 736) je padesáté výročí nálezu. Národní listy z 12. září 1867 otiskly provolání slavnostního výboru ve Dvoře Králové: k svátku svatého Václava se měl položit základní kámen Hankova divadla a odhalit jeho poprsí. Obě starší špičky tedy vyrobily připomínky Hankovy osoby, ne pochybnosti o pravosti.

Po sporu zájem klesl pod původní úroveň

Zajímavější než vrchol je to, co je za ním. V roce 1890 vychází 1 005 zmínek na milion stran, v roce 1895 už jen 783. To je méně než v kterémkoli roce mezi 1878 a 1889, kdy nejnižší hodnota byla 2 049. Spor Rukopisy neumlčel ze dne na den, ale během několika let přestaly být tématem, o kterém se píše průběžně.

Kde má měření hranice

Tři věci to čísla neumějí. Athenaeum v korpusu chybí: knihovna z něj má jen ročníky 1884 a 1885, dohromady 348 stran, takže ročník 1886 se do výpočtu vůbec nedostal. Měří se ohlas sporu v ostatním tisku, ne spor sám.

Druhá mez je rozpoznávání textu ze skenů. Fraktura a tisk 19. století dělají chyby, takže část zmínek stroj přehlédne. A třetí: přídavné jméno „královédvorský“ patří i městu Dvůr Králové nad Labem. Proto dotaz vyžaduje na téže straně i slovo „rukopis“. Bez té podmínky vrací samotné „kralodvorsk“ 49 718 stran, tedy o dvě třetiny víc než dotaz filtrovaný.

Poslední hmotný průzkum obou památek vydalo Národní muzeum v roce 2018. Otázku pravosti si nekladl. Cílem podle muzea nebylo zasahovat do sporů o autenticitu, ale zdokumentovat, co s rukopisy udělala opakovaná chemická zkoumání za téměř dvě století: skvrny po nich zhoršují čitelnost textu a některé použité látky můžou pergamen dál rozkládat. Průzkum z roku 2017 proto použil jen neinvazivní metody.