Skoro polovina článků AC24 odkazuje ven jen na vložený příspěvek ze sítě X

Otevřené rozhraní WordPressu, které web AC24 nechává veřejně přístupné, vydá celá těla článků včetně odkazů uvnitř textu. Stáhli jsme z něj 14. září 2026 pět set nejnovějších textů, tedy období od 27. května do 13. září 2026, a spočítali u každého, kam vlastně vede. Zajímalo nás jediné: co si čtenář může otevřít, když chce vědět, odkud zpráva je.

Co měření ukázalo

U 236 z pěti set článků (47,2 %) nevede ven ani jeden odkaz na jiný web než na sociální síť. Prakticky to znamená, že jediné, co si čtenář může otevřít, je vložený příspěvek – a z něj se dozví totéž, co už četl v článku. Odkaz aspoň na jeden jiný web má 220 textů (44 %), zbylých 44 nemá odkaz ven vůbec žádný.

Nejčastěji vloženou sítí je X: příspěvek z ní má 254 článků, tedy každý druhý. Celkem je v korpusu 476 vložených příspěvků od 301 různých účtů. Medián délky textu je 1 502 znaků, což je zhruba osmina normostrany na odstavec kolem vloženého příspěvku.

rubrika	článků	s odkazem na síť
ze světa	424	245 (58 %)
z domova	66	55 (83 %)

Dotaz jde zopakovat bez klíče a bez přihlášení: rozhraní wp-json/wp/v2/posts bere parametry per_page a page a v poli content vrací tělo článku i se značkami. Odkazy jsme z něj brali z atributů href a src a vyřadili z nich vlastní doménu, reklamní přesměrování a technické adresy vkládacího skriptu, aby se z jednoho příspěvku nestaly tři zdroje.

Jeden účet nad všemi médii

Z těch 301 účtů se 261 objeví jen v jediném článku. Rozložení má ale těžkou hlavu. Účet @MarioNawfal dodal 46 příspěvků ve 36 článcích, tedy v 7,2 % celého vzorku. Následuje @visegrad24 (22 článků), @nexta_tv (17) a @clashreport (10).

Pro srovnání: nejčastěji odkazovaným zpravodajským webem je v témže vzorku Kyiv Independent s dvanácti články, pak Ukrajinská pravda a Daily Mail po osmi a Al Džazíra se sedmi. Reuters figuruje pětkrát. Jediný účet na síti X je tedy pro AC24 třikrát častější pramen než kterékoli médium.

Co ten účet je, popisuje sám v profilu: doslova „Largest Show on X“, tedy pořad na síti, k tomu „24x7 Writers Covering News“ a investor do startupů. Znění je z archivní kopie profilu z 27. července 2026. Americký ověřovatel PolitiFact vede k témuž účtu jediný rozbor, a ten skončil hodnocením nepravda – šlo o tvrzení z 9. února 2025 o majetku bývalé šéfky agentury USAID. Je to hodnocení PolitiFactu, ne naše, a jeden posouzený výrok o spolehlivosti účtu mnoho neříká.

Zpráva o 626 znacích

Jak takový text vypadá, ukazuje článek z 10. září 2026 o nehodě při střeleckém cvičení bangladéšské armády. Celý má 626 znaků, jediný odkaz ven míří na vložený příspěvek a text nad ním je jeho překlad včetně počtu obětí. Doklad je v archivní kopii z téhož dne.

A teď to podstatné: ta zpráva je pravdivá. Nehoda se stala, dva vojáci zahynuli a důstojník byl zraněn – nezávisle to popsal bangladéšský deník The Daily Star. Měření tedy neříká, že texty na AC24 jsou nepravdivé. Říká něco jiného: že čtenář nemá jak poznat, které jsou které, protože k ověření dostane pokaždé týž jediný pramen, ze kterého text vznikl.

Zdroje web uvádět umí

Stojí za to říct i druhou stranu. U 173 článků z pěti set, tedy u víc než třetiny, stojí pod textem řádek „Zdroj:“ s doménou, ze které byl převzat – objevuje se tam France24, CNN, Kyiv Independent, Daily Mail nebo specializovaný server o obraně. Web tu praxi zná a používá ji.

Jenže u těch 236 textů, které stojí jen na vloženém příspěvku, ten řádek chybí ve 232 případech. Uvádění zdroje se tedy neztrácí náhodně: drží se tam, kde je co převzít z média, a mizí přesně tam, kde se zpráva rodí z příspěvku. Zmínku o nejistotě si web občas připíše sám – u textu o údajném mírovém plánu ze 6. září napsal, že oficiální potvrzení detailů chybí.

Proč na tom záleží

Vložený příspěvek není sám o sobě špatný zdroj. Prohlášení politika, záběr z místa, oznámení úřadu – u toho všeho je odkaz na příspěvek to nejpřesnější, co jde udělat. Rozdíl je v tom, jestli za ním něco stojí. U prohlášení mluvčího je příspěvek originál; u zprávy o nehodě na druhém konci světa je to přeposlání od někoho, kdo tam taky nebyl.

Podíl 47 % tedy neměří pravdivost. Měří, kolik práce zbývá na čtenáři – a že u skoro poloviny textů ji za něj neudělal nikdo.

Jak jsme počítali

Korpus: 500 článků stažených 14. září 2026, nejstarší z 27. května, nejnovější z 13. září 2026. Za sociální sítě jsme brali x.com a twitter.com, youtube.com, facebook.com a t.me. Za „odkaz ven“ jakýkoli jiný cizí web včetně Wikipedie. U šesti článků z té skupiny jsme přečetli celé znění, abychom vyloučili, že se pramen jmenuje jinde v textu.

Jmenuje, i když zřídka. Kromě čtyř textů s řádkem „Zdroj:“ padne někde uvnitř těch 236 článků jméno agentury nebo média dalších čtrnáctkrát – celkem tedy u osmnácti z nich. I tak jde o zmínku bez odkazu: čtenář ji má jako slovo v odstavci, ne jako místo, kam si klikne.

Počítat prameny podle odkazů by mohlo média poškodit, kdyby je web jmenoval jen textem. Nejmenuje: ze 165 řádků „Zdroj:“ s doménou je 156 zároveň odkazem a jen devět zůstalo prostým textem. Pořadí nejčastěji uváděných médií vyjde oběma způsoby stejně.

Odkazy na samotný web vedou v tomhle článku na archivní kopie, ne na živé stránky.