Ministr poslal Deník N mezi konspirační blogy. V ratingu NFNZ má známku A

Verdikt: vyvráceno

Že pro zařazení Deníku N mezi konspirační weby nikdo nepředložil doklad, napsal jako první Jan Cemper na webu Manipulátoři.cz 2. srpna 2026. Tenhle text se ptá dál: kde se v Česku dá takové zařazení vůbec ověřit a co v těch přehledech o Deníku N stojí.

Co se stalo

V pátek 31. července nevpustilo ministerstvo zahraničí redaktorku Deníku N Zdislavu Pokornou na tiskovou konferenci k budoucnosti Českých center v Černínském paláci. Podle redakce požádala o akreditaci řádně a včas a zamítavá odpověď z akreditační adresy úřadu žádné zdůvodnění neobsahovala. Zprávu vydala ČTK a převzala ji Česká televize.

Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) na dotaz, proč novinářka dovnitř nesměla, odpověděl, že úřad bude „v důsledku podpory názorové rozmanitosti“ pořádat i tiskové konference pro alternativní média a konspirační blogy a že tam Deník N pozve. Postup kritizoval Syndikát novinářů ČR i česká pobočka Mezinárodního tiskového institutu. Syndikát vyzval redakce k bojkotu mediálních akcí ministerstva, pokud se přístup nezmění.

Konspirační web je vymezený pojem

Slovo, kterým ministr novináře poslal jinam, není volná nadávka. Vymezuje ho i instituce téhož státu. Centrum proti hybridním hrozbám ministerstva vnitra popisuje dezinformaci jako šíření záměrně nepravdivých informací s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory příjemců. Hned dodává, že většina sporných jevů ve veřejné debatě do pozornosti demokratického státu vůbec nepatří, protože spadá pod výkon práva na svobodu projevu.

Ve stejném textu stojí i hranice mezi dezinformační platformou a médiem. Dezinformace podle centra svůj původ zatajují, falšují, nebo ho vůbec neuvádějí a za obsah neručí; důvěryhodná média naopak, doslova, „zdroje ověřují, uvádějí fakta … a za kvalitu šířených informací odpovídají (např. tím, že v případě pochybení zveřejní omluvu a opravu)“. Rozhoduje tedy postup redakce, ne to, komu se její články líbí.

Evropská komise k tomu vydala vzdělávací materiál o rozpoznávání konspiračních teorií; vznikl v době covidu spolu s UNESCO. Vyjmenovává šest společných znaků: údajné tajné spiknutí, skupinu spiklenců, „důkazy“ ohnuté tak, aby teorii seděly, představu, že nic není náhoda a všechno spolu souvisí, dělení světa na dobré a zlé a hledání obětních beránků.

Dva české přehledy, ani v jednom to nesedí

Nadační fond nezávislé žurnalistiky vede dvě různé věci. První je seznam dezinformačních a konspiračních médií; k 2. srpnu 2026 z něj vedlo 31 profilových stránek jednotlivých webů, od Aeronetu po Zvědavce. Deník N mezi nimi není.

Druhá je MediaRating, hodnocení 28 českých webů podle šesti kritérií s pevnou vahou: dostupné informace o vlastníkovi a jeho střetu zájmů (10 bodů), dostupné informace o redakci (5), práce se zdroji (20), rozlišování žánrů (35), přiměřená důležitost článků a clickbait (20) a odlišení reklamy (10). Deník N má ve všech šesti známku A a celkem 93,85 bodu ze sta. Sečetli jsme si dílčí hodnoty: 10 + 5 + 17,49 + 31,53 + 19,82 + 10 = 93,85, tedy přesně to číslo, které fond u webu uvádí.

Pro srovnání: nejlépe hodnocené Euro má 98,39 bodu, nejhůř dopadly Parlamentní listy se známkou B− a 52,95 bodu; na seznamu konspiračních médií ovšem nejsou ani ony. Zajímavější je, čím se ty dva výsledky liší. Informace o vlastníkovi, o redakci i odlišení reklamy mají Deník N i Parlamentní listy na plný počet, takže průhledné vlastnictví samo o sobě nerozhoduje. Rozdíl dělá práce se zdroji, rozlišování žánrů a hlavně přiměřenost: 19,82 bodu z dvaceti proti nule.

Dvě věci se u těch čísel musí říct nahlas. Data pro kódování jsou podle fondu za období září 2024 až březen 2025, tedy víc než rok před touhle kauzou. A fond sám v profilu Deníku N uvádí, že čtyři z jeho dvanácti zakladatelů patří i mezi zakladatele Deníku N. Hodnocení tedy nevydává nezúčastněná instituce; poctivé na tom je, že to fond píše přímo u hodnoceného webu.

Kodex a sedmičlenná rada

Etický kodex Deníku N je veřejný a obsahuje přesně ty prvky, jejichž nepřítomnost popisuje ministerstvo vnitra u dezinformačních platforem: zveřejňování jen ověřených informací, prostor k vyjádření pro toho, koho se zpráva negativně dotýká, důsledné oddělení zpravodajství od komentářů a reklamy, zákaz zásahu vlastníků do obsahu a závazek chybu přiznat, omluvit se a opravit ji. Nad dodržováním kodexu má bdít sedmičlenná redakční rada, která ho schvaluje a může navrhnout odvolání šéfredaktora.

Kodex sám o sobě nedokazuje, že se jím redakce v každém článku řídí; to je jiná otázka a odpovídá se na ni po jednotlivých textech. Dokazuje ale to, o co tu jde: že redakce má veřejně napsaný postup, u kterého ji lze přistihnout při porušení. Platformy, jejichž obsah centrum popisuje jako dezinformační, žádný takový postup nezveřejňují a za obsah neručí.

Podruhé za půl roku

Není to poprvé. 27. ledna 2026 nepustilo ministerstvo tutéž redaktorku na brífink ministra ke sporu s prezidentem; na otázku, proč některé novináře vyřadil, Macinka tehdy odpověděl, že jsou hrozní, a vyzval k dalšímu dotazu. Následující den vyzvalo deset šéfredaktorů otevřeným dopisem resort, aby na tiskové konference vpouštěl všechna média. Ministr pak v Bruselu řekl, že ministerstvo médiím chodit na konference zakazovat nebude. O půl roku později se to opakovalo.

Co z toho plyne

Dezinformační web a konspirační blog jsou pojmy s obsahem. Ověřují se na tom, co redakce dělá: jestli uvádí původ informací, ručí za ně, opravuje chyby a odděluje fakta od názorů. Ne na tom, jaké otázky klade. Ministerstvo ani ministr žádný doklad o soustavném šíření konspiračních narativů nepředložili a v žádném z veřejných českých přehledů Deník N mezi konspiračními weby není. Podle nás je horší než samotná nálepka to, že ji rozdává úřad, který zároveň rozhoduje, kdo se dostane na jeho tiskovou konferenci.

Zdroje: zpráva ČTK o nevpuštění novinářky, ověření Manipulátorů.cz, definice dezinformací a propagandy Centra proti hybridním hrozbám, MediaRating a seznam dezinformačních a konspiračních médií Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, etický kodex Deníku N. Hodnocení MediaRatingu je názor jeho vydavatele, ne úřední zjištění.