Náhled odkazu bere titulek z jiné značky, než jakou čtenář vidí nad článkem
Sociální sítě neberou nadpis ze stránky, ale ze značky v hlavičce, kterou redakce vyplňuje zvlášť. Sdílený titulek proto může znít jinak než ten na webu. Prošli jsme 121 článků z deseti českých webů: u šesti se obě znění vždy shodují, u jednoho se liší ve čtrnácti případech z patnácti.
- Verdikt
- rozbor bez verdiktu
- Ověřeno
- 12. 8. 2026
Když někdo vloží odkaz na článek do příspěvku, síť z něj udělá kartu s obrázkem a nadpisem. Ten nadpis nebere z toho, co je na stránce vytištěné velkým písmem, ale ze značky og:title v hlavičce dokumentu. Je to samostatné pole a redakční systém ho vyplňuje odděleně od nadpisu článku. Čtenář ho nikdy nevidí – leda by se podíval do zdrojového kódu stránky.

Že to není teorie, ukázala kauza, kterou jsme rozebírali v článku o titulku o suchu roku 1540: text sám mluvil o desetině průtoku, sdílecí titulek o vyschlé řece. Zajímalo nás, jestli jde o úlet jednoho webu, nebo o běžnou praxi.
Jak jsme měřili
Vzali jsme deset českých webů s funkčním kanálem RSS – zpravodajské, populárně-vědecké i takové, které se sledováním dezinformací zabývají nebo je samy šíří. Z každého jsme stáhli až patnáct nejnovějších článků a u každého porovnali dvě věci: obsah značky og:title a první nadpis h1 na stránce delší než patnáct znaků. Před porovnáním se z obou stran odřízne jméno webu na konci a srovnají se velká písmena, diakritika a interpunkce, aby rozdíl nedělala jen pomlčka nebo uvozovka.
Do počtu jsme zařadili jen články, u kterých šlo přečíst obojí – vyšlo jich 121. Vypadl kvůli tomu iDNES.cz: jediný nadpis h1 na jeho stránkách je logo webu a vlastní titulek článku se ze zdroje strojově vytáhnout nedá. První pokus měřidla navíc bral nejdelší h1 na stránce místo prvního a chytal tím nadpisy z upoutávek vedle textu; než jsme čísla sepsali, prošli jsme všechny rozdílné dvojice očima. Vzorek je malý a říká, jak weby pracují teď, ne jak pracovaly loni.
Šest webů z deseti má obě znění vždy stejná
| web | článků | shodné | jiné znění | useknuté |
|---|---|---|---|---|
| irozhlas.cz | 15 | 15 | 0 | 0 |
| ceskenoviny.cz | 15 | 15 | 0 | 0 |
| novinky.cz | 8 | 8 | 0 | 0 |
| seznamzpravy.cz | 8 | 8 | 0 | 0 |
| manipulatori.cz | 10 | 10 | 0 | 0 |
| ac24.cz | 10 | 10 | 0 | 0 |
| denik.cz | 15 | 11 | 4 | 0 |
| cesti-elfove.cz | 10 | 5 | 5 | 0 |
| forum24.cz | 15 | 0 | 0 | 15 |
| vedazive.cz | 15 | 1 | 14 | 0 |
| celkem | 121 | 83 | 23 | 15 |
U čtyř článků Deníku jde o drobné přepsání téže věty, ne o jiné tvrzení: „Ty přitom mají být zdarma“ proti „Ty by přitom měly být zdarma“, nebo vypuštěné „v plavání“ u mistrovství Evropy. To je běžná redakční práce, ne past.
Jeden web se vymyká
Vědaživá.cz má jiné znění u čtrnácti článků z patnácti a rozdíl není v čárce. Nadpis na stránce popisuje, o čem text je; sdílecí znění z téže stránky je postavené na efektu. Nad rozborem zřícení lávek v hotelu Hyatt Regency stojí na stránce věta o tom, že ke zřícení konstrukce přispěla změna zavěšení; do náhledu na síti jde věta o jediné změně na výkresu, která lávku proměnila ve smrtící past. Nad textem o starém porcelánu je na stránce popis toho, čím se pravý kus pozná, v náhledu výzva, ať servis z půdy nikdo nevyhazuje. Obě znění mluví o téže věci, ale to, které se šíří samo, tvrdí pokaždé o kus víc – a to už je naše hodnocení, ne údaj z měření.
Právě tady vznikla nepravda o roce 1540. Nešlo o výjimku ani o chybu přetisku, ale o to, jak ten web nadpisy dělá.
Useknutý titulek a titulek, který k článku nepatří
Dvě další podoby téhož jsme našli u webů, které nadpis nepřepisují.
- Forum24.cz má sdílecí znění u všech patnácti článků useknuté zhruba na padesáti znacích a zakončené třemi tečkami. Karta odkazu tedy nese půlku věty; kdo ji nedočte, dostane nadpis bez jeho druhé části, ve které bývá podmět nebo výhrada.
- Čeští elfové mají u pěti přehledů z deseti v poli pro sdílení místo nadpisu článku obecnou větu o přehledu dezinformačních trendů na sociálních sítích. Ve všech pěti případech je to táž věta, takže z karty odkazu nepoznáte, o který měsíc jde.
Jak si to ověřit
Rozdíl mezi oběma zněními se dá zjistit bez nástrojů. Otevřete stránku, dejte zobrazit zdrojový kód a najděte v něm og:title; vedle toho si přečtěte nadpis, který je na stránce vidět. Když se rozcházejí, víte, že to, co lidem přistálo v příspěvku, redakce psala zvlášť.
Pro čtenáře z toho plyne jediné pravidlo, a platí i pro weby z téhle tabulky, které obě znění drží stejná: karta odkazu není titulek článku. Je to samostatný text, který má za úkol donutit ke kliknutí, a u 23 ze 121 měřených článků, tedy u každého pátého, říká něco jiného než stránka za ním. Ověřovat se proto vyplatí až to, co stojí nad otevřeným článkem – a citovat taky.
Zdroje a postup: měření jsme provedli 12. srpna 2026 nad kanály RSS deseti jmenovaných webů, patnáct nejnovějších článků z každého. Porovnávala se značka og:title proti prvnímu nadpisu h1 delšímu než patnáct znaků, po odříznutí jména webu a po srovnání velikosti písmen, diakritiky a interpunkce. Značky Open Graph, ze kterých si sítě náhled skládají, popisuje specifikace protokolu: og:title je v ní vymezená jako název, pod kterým se má stránka objevit v grafu.
Našli jste v záznamu chybu?
Napište, o který záznam jde, co je v něm špatně a z čeho to plyne formulářem na stránce o opravách. Odpovídáme do sedmi dnů a provedené opravy vedeme veřejně.