Přeskočit na obsah
Nešiř to
Rubriky ▾
Nahlásit chybu
Jak se to dělá

Náhled odkazu bere titulek z jiné značky, než jakou čtenář vidí nad článkem

Sociální sítě neberou nadpis ze stránky, ale ze značky v hlavičce, kterou redakce vyplňuje zvlášť. Sdílený titulek proto může znít jinak než ten na webu. Prošli jsme 121 článků z deseti českých webů: u šesti se obě znění vždy shodují, u jednoho se liší ve čtrnácti případech z patnácti.

Verdikt
rozbor bez verdiktu
Ověřeno
12. 8. 2026

Když někdo vloží odkaz na článek do příspěvku, síť z něj udělá kartu s obrázkem a nadpisem. Ten nadpis nebere z toho, co je na stránce vytištěné velkým písmem, ale ze značky og:title v hlavičce dokumentu. Je to samostatné pole a redakční systém ho vyplňuje odděleně od nadpisu článku. Čtenář ho nikdy nevidí – leda by se podíval do zdrojového kódu stránky.

Tiskařská sazba: velké litery titulku nad blokem drobného textu
Titulek se odjakživa sázel z jiných liter než text pod ním. Foto: Jeremy Keith, Wikimedia Commons (CC BY 2.0)

Že to není teorie, ukázala kauza, kterou jsme rozebírali v článku o titulku o suchu roku 1540: text sám mluvil o desetině průtoku, sdílecí titulek o vyschlé řece. Zajímalo nás, jestli jde o úlet jednoho webu, nebo o běžnou praxi.

Jak jsme měřili

Vzali jsme deset českých webů s funkčním kanálem RSS – zpravodajské, populárně-vědecké i takové, které se sledováním dezinformací zabývají nebo je samy šíří. Z každého jsme stáhli až patnáct nejnovějších článků a u každého porovnali dvě věci: obsah značky og:title a první nadpis h1 na stránce delší než patnáct znaků. Před porovnáním se z obou stran odřízne jméno webu na konci a srovnají se velká písmena, diakritika a interpunkce, aby rozdíl nedělala jen pomlčka nebo uvozovka.

Do počtu jsme zařadili jen články, u kterých šlo přečíst obojí – vyšlo jich 121. Vypadl kvůli tomu iDNES.cz: jediný nadpis h1 na jeho stránkách je logo webu a vlastní titulek článku se ze zdroje strojově vytáhnout nedá. První pokus měřidla navíc bral nejdelší h1 na stránce místo prvního a chytal tím nadpisy z upoutávek vedle textu; než jsme čísla sepsali, prošli jsme všechny rozdílné dvojice očima. Vzorek je malý a říká, jak weby pracují teď, ne jak pracovaly loni.

Šest webů z deseti má obě znění vždy stejná

webčlánkůshodnéjiné zněníuseknuté
irozhlas.cz151500
ceskenoviny.cz151500
novinky.cz8800
seznamzpravy.cz8800
manipulatori.cz101000
ac24.cz101000
denik.cz151140
cesti-elfove.cz10550
forum24.cz150015
vedazive.cz151140
celkem121832315

U čtyř článků Deníku jde o drobné přepsání téže věty, ne o jiné tvrzení: „Ty přitom mají být zdarma“ proti „Ty by přitom měly být zdarma“, nebo vypuštěné „v plavání“ u mistrovství Evropy. To je běžná redakční práce, ne past.

Jeden web se vymyká

Vědaživá.cz má jiné znění u čtrnácti článků z patnácti a rozdíl není v čárce. Nadpis na stránce popisuje, o čem text je; sdílecí znění z téže stránky je postavené na efektu. Nad rozborem zřícení lávek v hotelu Hyatt Regency stojí na stránce věta o tom, že ke zřícení konstrukce přispěla změna zavěšení; do náhledu na síti jde věta o jediné změně na výkresu, která lávku proměnila ve smrtící past. Nad textem o starém porcelánu je na stránce popis toho, čím se pravý kus pozná, v náhledu výzva, ať servis z půdy nikdo nevyhazuje. Obě znění mluví o téže věci, ale to, které se šíří samo, tvrdí pokaždé o kus víc – a to už je naše hodnocení, ne údaj z měření.

Právě tady vznikla nepravda o roce 1540. Nešlo o výjimku ani o chybu přetisku, ale o to, jak ten web nadpisy dělá.

Useknutý titulek a titulek, který k článku nepatří

Dvě další podoby téhož jsme našli u webů, které nadpis nepřepisují.

  • Forum24.cz má sdílecí znění u všech patnácti článků useknuté zhruba na padesáti znacích a zakončené třemi tečkami. Karta odkazu tedy nese půlku věty; kdo ji nedočte, dostane nadpis bez jeho druhé části, ve které bývá podmět nebo výhrada.
  • Čeští elfové mají u pěti přehledů z deseti v poli pro sdílení místo nadpisu článku obecnou větu o přehledu dezinformačních trendů na sociálních sítích. Ve všech pěti případech je to táž věta, takže z karty odkazu nepoznáte, o který měsíc jde.

Jak si to ověřit

Rozdíl mezi oběma zněními se dá zjistit bez nástrojů. Otevřete stránku, dejte zobrazit zdrojový kód a najděte v něm og:title; vedle toho si přečtěte nadpis, který je na stránce vidět. Když se rozcházejí, víte, že to, co lidem přistálo v příspěvku, redakce psala zvlášť.

Pro čtenáře z toho plyne jediné pravidlo, a platí i pro weby z téhle tabulky, které obě znění drží stejná: karta odkazu není titulek článku. Je to samostatný text, který má za úkol donutit ke kliknutí, a u 23 ze 121 měřených článků, tedy u každého pátého, říká něco jiného než stránka za ním. Ověřovat se proto vyplatí až to, co stojí nad otevřeným článkem – a citovat taky.

Zdroje a postup: měření jsme provedli 12. srpna 2026 nad kanály RSS deseti jmenovaných webů, patnáct nejnovějších článků z každého. Porovnávala se značka og:title proti prvnímu nadpisu h1 delšímu než patnáct znaků, po odříznutí jména webu a po srovnání velikosti písmen, diakritiky a interpunkce. Značky Open Graph, ze kterých si sítě náhled skládají, popisuje specifikace protokolu: og:title je v ní vymezená jako název, pod kterým se má stránka objevit v grafu.

Našli jste v záznamu chybu?

Napište, o který záznam jde, co je v něm špatně a z čeho to plyne formulářem na stránce o opravách. Odpovídáme do sedmi dnů a provedené opravy vedeme veřejně.

Sdílet: Facebook · X · e-mailem · RSS

Dál k tématu

vyvráceno

Ve všech devíti videích z webu se smyšlenými kauzami zůstalo pole nazvané Signature

Smyšlený příběh o účtech za šperky pro první dámu doprovázelo video, které podle CEDMO vytvořil generátor. Stáhli jsme z Internet Archivu všech devět videosouborů, které z toho webu má, a přečetli, co v nich kromě obrazu zůstalo: ve všech devíti je pole nazvané Signature, značka programu, který soubor složil, a vlastní náhledový obrázek. Označení podle standardu C2PA nemá ani jeden.

Jak se to dělá

Citát vytržený z kontextu umí obrátit smysl, jak ukazuje Darwinova věta o oku

Vytrhávání z kontextu, odborně kontextomie, nezmění ani slovo citátu – jen ho ustřihne dřív, než dojde na část, která mu dává smysl, a zbytek pak říká opak. Učebnicovým příkladem je věta Charlese Darwina o oku z knihy O původu druhů: cituje se jen přiznání, že vznik oka přirozeným výběrem „se zdá v nejvyšší možné míře absurdní“, a zamlčí se dovětek, kterým Darwin tu námitku hned vyvrací. Poznat se to dá jediným krokem – vrátit citát do pramene.

Jak se to dělá

Otazník v titulku měl prozradit slabý text, ve 4 279 titulcích ale nerozlišil nic

Rada, že titulek zakončený otazníkem se dá odbýt slovem „ne“, koluje od roku 2009 a stojí i v návodech na rozpoznávání dezinformací. Spočítali jsme otazníky ve 4 279 titulcích čtyř českých webů z letošního roku a weby to nerozdělilo: podíl otazníkových titulků leží u všech čtyř mezi 8,8 a 11,8 procenta a nejvyšší je u zpravodajského webu.

Jak se to dělá