Rozhovor postavil třicet haléřů za výrobu proti dvanácti korunám na účtu

Na webu cz24.news vyšel 26. září odpoledne rozhovor, jehož titulek slibuje elektřinu vyrobenou za haléře a prodanou za dvanáct korun. Obě čísla v rozhovoru padla a to druhé se dá i dohledat. Každé se ale vztahuje k něčemu jinému, a v tom je celý rozdíl.

Originál vyšel téhož dne v 9.07 na ParlamentníchListech pod titulkem „Kdo seje vítr, sklidí tmu a bídu“. Mluví v něm Hynek Beran, kterého text uvádí jako energetického experta a kandidáta do Senátu. Doklad o šíření máme z archivního snímku přetisku pořízeného téhož dne večer.

Sedm hodin a dvanáct minut

Přetisk je doslovná kopie: první věta i poslední odstavec stojí v originále slovo od slova. Změnil se jen titulek. Web si do něj vytáhl větu z perexu ParlamentníchListů, tedy tu s čísly, a metaforu o setí větru nechal až za ní. Mezi oběma vydáními je sedm hodin a dvanáct minut.

Není to jediný takový text. Otevřené rozhraní cz24.news vydá šest článků, ve kterých týž mluvčí od letošního 4. června vystupuje; v jednom z nich slibuje titulek Francouzovi elektřinu za korunu.

Dvanáct korun platí ten, kdo skoro nesvítí

Ceny elektřiny pro domácnosti sbírá po pásmech roční spotřeby Eurostat v sadě nrg_pc_204; česká čísla do ní dodává stát. Za druhou polovinu roku 2025 vypadají v korunách za kilowatthodinu, se všemi daněmi, takto:

do 1 000 kWh za rok	14,96 Kč
1 000 až 2 499 kWh	9,56 Kč
2 500 až 4 999 kWh	7,85 Kč
5 000 až 14 999 kWh	6,39 Kč
15 000 kWh a víc	5,64 Kč

Dvanáct korun a víc tedy někdo v Česku opravdu platí: odběratel, který za rok nespotřebuje ani tisíc kilowatthodin. U takové spotřeby se pevné měsíční platby rozpočítají na málo kilowatthodin a cena za jednu vyletí. Pásmo, do kterého patří běžně vybavená domácnost bez elektrického vytápění, je o polovinu níž. Podobná záměna kolovala v seznamu „ročních účtů za energie“ z letošního července, jehož čísla podle ověřovatele vycházela z velkoobchodních cen.

Týž jev je vidět i v českých cenících. Cenové výměry Energetického regulačního úřadu na rok 2026 dávají regulovanou část ceny u bytu s malou spotřebou (sazba D 02d) na 4 185 Kč za megawatthodinu, u domu s přímotopy nebo tepelným čerpadlem (D 57d) na 1 693 Kč. Rozdíl dělá spotřeba, ne dodavatel.

Z čeho se těch osm korun skládá

Eurostat vede vedle celkové ceny i její složky. Za rok 2025 vycházejí u běžné domácnosti takto: energie a dodávka 3,64 Kč, síť 2,31 Kč, daně a poplatky 1,94 Kč. Součet je 7,90 Kč za kilowatthodinu. V té poslední položce je DPH 1,37 Kč, podpora obnovitelných zdrojů 0,50 Kč, ekologické daně 0,03 Kč a zbytek 0,05 Kč.

Obchodník s elektřinou se tedy pohybuje uvnitř prvních 3,64 Kč, protože z nich platí nákup na trhu. Zbylých 4,25 Kč tvoří poplatky za soustavu a daně, jejichž výši stanoví úřad a zákon, ne prodejce. Regulovanou část ceny pro nízké napětí, tedy pro domácnosti a podnikatele, úřad na rok 2026 zvedl z 2 772 na 2 801 Kč za megawatthodinu.

Podporu solárních a větrných zdrojů, kterou rozhovor viní z chudnutí domácností, jde dopočítat ze dvou stran. Ta první je Eurostat s 0,50 Kč za kilowatthodinu. Druhá je propočet úřadu: kdyby stát převzal celé financování podpory, spadla by regulovaná část u nízkého napětí na 2 352 Kč za megawatthodinu, tedy o 449 Kč. Obě cesty končí u necelé půlkoruny z osmi. Celé výdaje na podporu úřad pro rok 2026 odhaduje na 41,7 miliardy korun, z čehož vláda zatím 24,6 miliardy hradí z rozpočtu.

Drahá elektřina to je, jen z jiného důvodu

Výchozí stížnost rozhovoru přitom obstojí. Přepočteno na kupní sílu byla česká domácnost v druhé polovině roku 2025 druhým nejdražším odběratelem v Evropské unii po Rumunsku a platila o třetinu víc než unijní průměr. V eurech je pořadí jiné: Německo 0,387, Rakousko 0,327 a Česko 0,322 eura za kilowatthodinu, unijní průměr 0,290. Věta „jinde v Evropě to tak ale nemají“ tedy platí pro peněženku, ne pro cenovku.

Verdikt: zavádějící

Vyvrácené to není: dvanáct korun za kilowatthodinu v Česku existují a drahá elektřina taky. Zavádějící je ta dvojice postavená proti sobě. Jedno číslo popisuje výrobu v elektrárně, druhé účet nejmenšího odběratele včetně sítě a dvou daní, a rozdíl mezi nimi se pak čtenáři nabízí jako marže překupníků. Kolik ta výroba stojí, tenhle rozbor neřeší; stojí na tom, co je vypsané, tedy na složkách konečné ceny. U běžné domácnosti je z těch dvanácti korun necelých osm a víc než polovina z nich je vypsaná ve výměru úřadu.