Kolující seznam „ročních účtů za energie“ náklady domácností neukazuje

Že kolující seznam nadepsaný „Annual energy bills around the world“, tedy roční účty za energie po světě, náklady domácností neukazuje, doložil 31. července britský ověřovací projekt Full Fact. Seznam přisuzuje devíti zemím roční částky v librách: Polsku 150, Norsku 460, Rakousku 470, Francii 485, Španělsku 495, Belgii 520, Německu 550, Izraeli 590 a Británii 2 325. Full Fact k nim říká dvě různě jisté věci: tomu, co domácnosti v jednotlivých zemích za energie platí, čísla neodpovídají, a nejspíš vycházejí z velkoobchodních cen elektřiny – z toho, co za dodávku platí obchodníci mezi sebou.

Odkud čísla nejspíš pocházejí

U starší verze téhož seznamu se Full Factu podařilo dohledat, odkud čísla pocházejí. Burza Epex Spot mu v roce 2023 potvrdila, že tehdejší částky odpovídaly cenám za megawatthodinu elektřiny dodané 12. prosince 2022 mezi šestou a sedmou hodinou večerní. Šlo tedy o cenu jedné hodiny jednoho dne, ne o roční náklad.

K nové verzi seznamu burza Full Factu sdělila, že cenám z 12. prosince 2022 její čísla neodpovídají, ale že jde podle ní o další případ velkoobchodních dat vydávaných za účty domácností. Dodala k tomu podrobnost, kterou stojí za to držet vedle britské položky seznamu: 12. prosinec 2022 je jediný den, kdy britská velkoobchodní cena za megawatthodinu přesáhla 2 000 liber. Rozdíl mezi obojím vypsala: velkoobchodní cena je výsledek obchodu mezi účastníky trhu pro konkrétní dodávkové období a hodinu od hodiny se liší, kdežto koncový účet obsahuje ještě poplatky za distribuci, daně, odvody a náklady dodavatele.

Řádově to sedí. Roční spotřeba běžné domácnosti se počítá v jednotkách megawatthodin – Eurostat řadí do svého hlavního spotřebního pásma odběratele s 2 500 až 4 999 kilowatthodinami za rok, tedy zhruba 2,5 až 5 megawatthodin. Kdyby čísla ze seznamu byla cenami za megawatthodinu a platila celý rok, vyšel by z nich účet několikanásobně vyšší než uvedená částka.

Pořadí zemí podle Eurostatu vypadá jinak

Cizí ověření se zastavilo u jednotky a u britského údaje. Sedm zemí ze seznamu má přitom v datové sadě Eurostatu nrg_pc_204 vlastní cenu elektřiny pro domácnosti včetně daní; poslední zveřejněné období je druhé pololetí 2025. Pro srovnání jsme ji vynásobili spodní hranicí pásma, tedy 2 500 kilowatthodinami, a přepočetli kurzem Evropské centrální banky z 31. července 2026 (1 euro = 0,85573 libry).

U šesti zemí drží seznam přibližně správné pořadí: nejlevnější Norsko, nejdražší Německo. Odchyluje se u Rakouska, které je v seznamu druhé nejlevnější, kdežto podle Eurostatu je třetí nejdražší. Vypadává z něj jediná položka, a je to zároveň ta nejnápadnější. Polsku seznam přisuzuje 150 liber, nejnižší částku z celého výčtu, kdežto v ceně elektřiny pro domácnost je Polsko čtvrté ze sedmi – dražší než Španělsko i Francie. Nejnižší cenu má Norsko.

Druhá věc, kterou přepočet ukáže, je velikost rozdílů. Mezi sedmi zeměmi v tabulce je podle Eurostatu poměr nejdražší k nejlevnější ceně 2,0 (38,69 ku 19,22). Seznam mezi šesti zeměmi bez Polska ukazuje rozdíl jen 1,2 (550 ku 460) a s Polskem 3,7. Vůči britské položce je to 15,5.

Česko v seznamu není, dopočítat se dá

Česká cena v téže sadě Eurostatu činí za druhé pololetí 2025 32,17 centu za kilowatthodinu včetně daní. Při 2 500 kilowatthodinách je to 804 eur ročně, při horní hranici pásma 4 999 kilowatthodin 1 608 eur. V pořadí by se Česko zařadilo mezi Belgii a Rakousko, tedy do horní poloviny.

Full Fact se v závěru opírá o Household Energy Price Index, měření cen elektřiny a plynu ve 33 evropských hlavních městech, které financují rakouský a maďarský energetický regulátor. Praha v něm je, ale v cizím ověření se neobjevila. Podle červnové zprávy indexu byla k 1. červnu 2026 elektřina nejdražší v Bernu, Dublinu, Bruselu, Berlíně a v Praze. Pražská hodnota 37,13 centu za kilowatthodinu je pátá nejvyšší z 33 měst a leží nad londýnskou (35,89). Evropský průměr index uvádí 24,69 centu, průměr zemí Evropské unie 25,76.

Přiřazení čísel k městům jsme si ověřili křížem: hodnoty jsou ve zprávě vypsané jen sestupnou řadou, ale pořadí prvních pěti měst je v textu uvedené slovy a bruselská, berlínská i londýnská hodnota souhlasí s tím, co z téhož indexu cituje Full Fact.

Seznam neříká, co má krýt

Ještě jedna věc na seznamu chybí, a kvůli ní se jeho čísla nedají porovnat vůbec s ničím: neuvádí, jestli jde o elektřinu, o plyn, nebo o obojí. Britský údaj, kterým Full Fact seznam poměřuje – 1 663 liber ročně podle červencového cenového stropu – kryje podle Ofgemu jednotkovou cenu elektřiny i plynu. Čísla z Eurostatu v tabulce výš jsou naproti tomu jen za elektřinu. Přímo se srovnat nedají a náš přepočet je proto dolní odhad, ne celý účet domácnosti.

Jak si takové číslo ověřit

Rozdíl mezi velkoobchodní cenou a účtem se pozná dvěma otázkami. První je jednotka: cena za megawatthodinu a částka za rok jsou dva různé údaje a v grafice bez popisku se od sebe nepoznají. Druhá je časový úsek – velkoobchodní ceny se vypisují po hodinách, takže jedno číslo z burzy je vždycky cena jedné hodiny, ne období.

Zkouška, která na to stačí, je podíl. Kdo částku ze seznamu vydělí roční spotřebou domácnosti (u elektřiny přibližně 2,5 až 5 megawatthodin), dostane cenu za kilowatthodinu. U polské položky vyjde sedm centů, tedy zhruba čtvrtina toho, co Eurostat pro Polsko uvádí (150 liber je při kurzu z 31. července 175 eur, děleno 2 500 kWh). To je podle nás nejrychlejší způsob, jak podobný obrázek prověřit dřív, než ho člověk pošle dál.

Verdikt: zavádějící

Zdroje

• Full Fact: Viral energy price figures don't show annual consumer energy bills across Europe, 31. 7. 2026
• Eurostat, nrg_pc_204: ceny elektřiny pro domácnosti, pásmo 2 500–4 999 kWh, včetně daní, 2. pololetí 2025
• Household Energy Price Index, zpráva za červen 2026 (PDF)
• Evropská centrální banka, referenční kurzy, 31. 7. 2026
• Ofgem: energy price cap