Web se smyšleným účtem za šperky první dámy píše hlavně polsky a francouzsky

Ověřovatelský server Manipulátoři.cz vydal 30. července rozbor článku, který se šířil ze serveru euroscripta.com. Text podsouval státnímu rozpočtu úhradu čtyř šperků pro Evu Pavlovou za 4 087 600 korun a odvolával se přitom na šest stran faktur, které nikde neukázal. Jan Cemper v rozboru shrnul, že pro žádnou z popisovaných událostí – únik dokumentů, demonstrace, krizovou poradu ani vyjádření politiků – neexistuje doklad, a označil tvrzení za nepravdivé. Hodnocení je jeho; my jsme se ptali na něco jiného.

Ten web jsme rozebírali 30. července z archivních kopií a ukázali, že ve zdroji čtyř jeho článků zůstaly zbytky chatovacího okna. Tehdy jsme se dívali zvenčí. Tentokrát jsme se zeptali samotného webu.

Rozhraní WordPressu vydá inventář bez ptaní

Euroscripta.com běží na WordPressu a má otevřené jeho standardní datové rozhraní. Dotaz na wp-json/wp/v2/posts vrátil 1. srpna 2026 v hlavičce X-WP-Total hodnotu 644 – tolik článků má web v evidenci. Stáhli jsme z nich výpis 200 nejnovějších; na třetí stránce server odpověděl chybou 521, takže dál jsme se nedostali a zbývajících 444 článků jsme neviděli.

Těch dvě stě jsme roztřídili podle jazyka, a to strojově podle slov v adrese: sto francouzských, osmdesát devět polských, sedm italských, dva české a dva články, které místo názvu nesou jen číslo. Devět nejasných případů jsme dotřídili ručně, jeden strojově chybný jsme opravili. Nejnovější položka výpisu je z 21. července 2026, nejstarší z 3. července.

Francouzské články se týkají známých osobností z Quebeku, polské polských herců a zpěváků, italské jsou vyprávění v první osobě o rodinných křivdách bez jmen. Opakující se motivy jsou napříč jazyky stejné: smrt, nemoc, rozvod, dědictví, ponížení staršího člověka. Obsah těch textů jsme neověřovali a neříkáme o nich nic; počítali jsme jen, kolik jich je a v jakém jazyce.

Pro české čtenáře z toho plyne jedna věc. Příběhy o prezidentském páru nejsou hlavní náplní toho webu, ale jednou z jeho jazykových linek – a podle výpisu tou nejmenší.

Osmnáct adres, osmnáct chyb 404

Ve výpisu jsme nenašli ani jeden z článků o prezidentském páru, které jsme před dvěma dny četli v archivu. Zkusili jsme je tedy otevřít přímo. Z evidence Internet Archivu jsme vytáhli všechny archivované adresy webu, ve kterých stojí jméno Pavlová nebo Pavel, a dostali osmnáct různých článků. Prvního srpna 2026 vracely všechny chybu 404.

Aby to číslo něco znamenalo, potřebovalo kontrolu: web mohl být prostě celý mimo provoz. Není. Titulní strana odpověděla 200, dva francouzské články z výpisu taky – a hlavně odpověděly 200 i dva české články o Evě Pavlové z 18. a 21. července, tedy ty, které ve výpisu jsou a v archivu nikoli. Osmnáct chyb tedy není výpadek webu. Co se s těmi stránkami stalo – jestli je někdo smazal, nebo jim jen změnil adresu – z chybové odpovědi poznat nejde.

Kdy z těch adres zmizely, se dá z archivu ohraničit. Rozebíraný článek o šperkách má v evidenci dva snímky, oba s odpovědí 200: z 27. července 15:37 a z 29. července 08:15 světového času. Ještě 29. července ráno tedy na webu byl. Rozbor Manipulátorů vyšel 30. července a 1. srpna už je adresa mrtvá. Proč se tak stalo, nevíme a netvrdíme to – doložený je interval, ne důvod. Weby uklízejí vlastní obsah z mnoha důvodů a archivní snímek o úmyslu neříká nic.

Čísla si text sladil sám

Jedna věc na rozebíraném článku stojí za povšimnutí, protože se u podobných textů nevidí často. Uvádí čtyři položky s jednotlivými cenami – náhrdelník, náušnice, brož a náramek – a vedle nich celkovou částku. Sečetli jsme je: 1 548 000, 829 000, 638 600 a 1 072 000 korun dává přesně 4 087 600 korun, tedy uváděný součet na korunu.

Vnitřně souhlasící čísla nejsou dokladem o ničem vnějším, ale něco vypovídají o práci na textu. Kdo příběh skládal, dbal na to, aby položky seděly – a právě tahle vrstva detailů je to, co čtenáře nejčastěji přesvědčí. Článek to říká sám, když popisuje, že se v dokumentech postupně nacházely „detaily, které bylo obtížné vysvětlit pouhou náhodou“ (doslova). Jsou to spisové kódy, data plateb, podpisy a rozpočtová označení, jenže žádný z nich text neuvádí konkrétně.

Kde by se to dalo ověřit, kdyby bylo co

Zakázka za čtyři miliony korun není věc, kterou by šlo zaplatit potichu. Podle zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv, se z povinnosti uveřejnění vyjímá mimo jiné smlouva, jejíž hodnota je 50 000 korun bez DPH nebo nižší; smlouva, jejíž stranou je Česká republika, se nad touto hranicí uveřejňuje v registru smluv a bez uveřejnění nenabude účinnosti. Kdo má konkrétní jméno dodavatele nebo spisovou značku, dohledá si to za minutu.

My jsme to za čtenáře udělat nemohli, a je poctivé říct proč. Rozebíraný článek žádné jméno dodavatele, žádnou spisovou značku ani datum platby neuvádí, takže není co zadat. A registr sám mlčení neumí doložit: jeho rychlé hledání je fulltextové a na výraz „šperky“ vrátilo 94 záznamů, mezi nimiž jsou obědy na příměstské tábory i stavební úpravy ulice, kdežto podrobný formulář zadaná kritéria zahazuje. „Nenašli jsme“ a „neexistuje“ jsou dvě různé věty a my můžeme napsat jen tu první.

Právě proto je konstrukce takového textu tak úsporná. Čím míň ověřitelných údajů v něm je, tím míň se dá vyvrátit, a přesvědčivost nese vrstva detailů, které se ověřit nedají – anonymní zdroj, neveřejná porada a dokumenty, které měly být z původního profilu během pár minut pryč. Ověřování pak musí postupovat opačně: od toho, co v textu chybí, a od toho, co je vidět kolem něj.

Verdikt: vyvráceno

Zdroje

• Manipulátoři.cz, Jan Cemper, 30. července 2026 – ověření příběhu o šperkách.
• Archivní snímek rozebíraného článku, 29. července 2026 – doklad, že text na webu byl.
• Evidence snímků webu v Internet Archivu – zdroj osmnácti archivovaných adres.
• Zákon č. 340/2015 Sb., o registru smluv, platné znění.