Měsíc starý text o sesazení prezidenta se šíří jako nový, Ústava zná jinou cestu

Na to, že se po Facebooku šíří text výtvarníka Milana Knížáka nazvaný Nic nového, upozornili 29. července 2026 Manipulátoři; jiné české ověření toho textu jsme nenašli. Podle jejich zjištění ho 27. července zveřejnila facebooková stránka Český národní list a v době kontroly měl přes tři tisíce sdílení. Rozebrali v něm argumentační fauly a došli k závěru, že autor pro svá tvrzení nepředkládá důkazy.

Dohledali jsme, kdy text vznikl, a našli si k němu dokumenty, které sám neuvádí: příslušné články Ústavy a usnesení Ústavního soudu ve sporu, o který v něm jde. Vyšlo z toho, že nejzávažnější věta textu žádá postup, který ústavní pořádek v téhle podobě nezná.

Text není z konce července

Původní publikace je datovaná 25. června 2026 na webu Pravý prostor, kde k 30. červenci ukazuje počitadlo 2 481 přečtení. Totéž stojí na autorových vlastních stránkách, které u textu datum neuvádějí; obě kopie jsme porovnali a liší se jen okolím – samotný text má na obou 1 346 znaků a je shodný znak po znaku. Mezi první publikací a facebookovým sdílením je tedy víc než měsíc.

Archivní snímek ani jedné z obou stránek neexistuje: index Internet Archive vrátil na obě adresy prázdný výsledek, přestože doménu pravyprostor.net zná od roku 2022. Doklad o datu tedy stojí na dvou živých kopiích, které jsme přečetli 30. července, a doklad o šíření na verdiktu Manipulátorů. Samotný facebookový příspěvek jsme neviděli – Facebook strojové ověření neumožňuje a odkaz na něj proto v tomhle článku není. Jak stará věc vyjde jako čerstvá zpráva, jsme rozebírali samostatně.

Vlastizrada a velezrada nejsou totéž

Text končí větou o prezidentu Petru Pavlovi, kterou autor uvozuje slovy, že ji prohlašuje znovu:

Doslovná citace z rozebíraného textu; pro obvinění v ní autor nepředkládá žádný doklad:

Znovu důrazně prohlašuji, že český prezident Petr Pavel je přímým nepřítelem České republiky a měl by být sesazen a souzen pro vlastizradu.

Publikováno 25. 6. 2026 na webu Pravý prostor, přečteno z obou živých kopií 30. 7. 2026.

Jsou to dvě žádosti a každá naráží na jiné ustanovení.

Vlastizrada je trestný čin podle § 309 trestního zákoníku. Dopustí se jí občan, který ve spojení s cizí mocí nebo cizím činitelem spáchá rozvracení republiky, teroristický útok, teror nebo sabotáž; sazba je patnáct až dvacet let nebo výjimečný trest. Jenže článek 65 odst. 1 Ústavy říká, že prezidenta republiky nelze po dobu výkonu funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek. Soud pro vlastizradu s úřadujícím prezidentem tedy nepřipadá v úvahu bez ohledu na to, co by mu kdo kladl za vinu.

Sesazení Ústava umožňuje, ale jinak. Podle článku 65 odst. 2 podává ústavní žalobu Senát se souhlasem Poslanecké sněmovny, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy či jiné součásti ústavního pořádku. Velezradou se rozumí jednání prezidenta směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky a proti jejímu demokratickému řádu. Rozhoduje o ní Ústavní soud a může vyslovit, že prezident ztrácí úřad. Prahy jsou vysoké: tři pětiny přítomných senátorů a tři pětiny všech poslanců, přičemž sněmovna má na vyjádření tři měsíce, jinak souhlas platí za nedaný.

Co Ústavní soud opravdu rozhodl

Text mluví o snaze posunout republiku k poloprezidentskému systému a dál, ale neříká, z čeho tak usuzuje. Jediný spor o prezidentské pravomoci, který v té době běžel, se týkal účasti na summitech NATO. Jeho průběh je z primárních dokumentů čitelný den po dni.

Vláda 22. června 2026 usnesením prezidenta do delegace na summit v Ankaře nezahrnula. Týž den večer podal prezident Ústavnímu soudu návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu podle článku 87 odst. 1 písm. k) Ústavy. Soud 24. června vydal předběžné opatření ve věci Pl. ÚS 16/26, kterým vládě, ministru zahraničních věcí i ministerstvu uložil, aby prezidentovi účast na summitu 7. a 8. července umožnili a zajistili jemu i jeho doprovodu akreditaci. V odůvodnění stojí, že tím soud nepředjímá konečné rozhodnutí a že chrání dosavadní praxi, podle níž prezidenti do delegace na summity NATO patří. Samotné usnesení je přitom přesnější než tisková zpráva soudu: uvádí dvě výjimky, mimořádný summit v Bruselu v březnu 2022 a řádný v Madridu téhož roku, kdy pro zdravotní komplikace tehdejšího prezidenta vedl delegaci předseda vlády. Text Nic nového vyšel den nato; na žádný z těch kroků však neodkazuje, takže spojovat ho s nimi by bylo domýšlení.

Rozhodnutí navíc nebylo jednomyslné. Soudce Jan Wintr a soudkyně Dita Řepková k němu připojili odlišné stanovisko: hlasovali proti a napsali, že podmínky pro předběžné opatření splněny nebyly a že jde o „zásah Ústavního soudu do probíhajících politických dějů, aniž je zatím najisto postaveno, jak bude Ústavním soudem vyložena kompetence prezidenta republiky zastupovat stát navenek“. Kdo chce rozhodnutí kritizovat, má tedy po ruce argumenty přímo od dvou ústavních soudců, a to s odkazy na konkrétní ustanovení.

Konečné rozhodnutí zatím nepadlo. Soud v červnu uvedl, že v plenárních věcech rozhoduje v řádu měsíců a že termín nelze předjímat; ve výpisu jeho aktualit nebyla k 30. červenci žádná zpráva o výsledku.

Co v textu doložené je

Něco z toho, co text uvádí, doložit jde. Prezidentova minulost v KSČ a u vojenské rozvědky není objev ani domněnka – stojí v životopise na webu Pražského hradu, psaném v první osobě: členem strany byl v letech 1985 až 1989, členem Zpravodajské správy Generálního štábu se stal v roce 1988. Kritizovat to lze a je to legitimní téma.

Doložené ale končí tam, kde text pokračuje. Zmiňuje „záhadná zahraniční napojení“, a neuvádí u nich jedinou osobu, organizaci ani smlouvu; z několika desetiletí staré stranické legitimace pak vyvozuje dnešní úmysl. Velkou část textu tvoří osobní útoky na jmenované politiky a na političky jako skupinu, bez jediného citovaného výroku nebo rozhodnutí, které by se dalo ověřit. Reprodukovat je tady nebudeme; podstatné je, že nahrazují to, co v textu chybí.

Proč tady razítko verdiktu není

Rozbory konkrétních tvrzení na tomhle webu končí razítkem verdiktu. Tenhle ne, a je to záměr: Nic nového je podepsaný názorový text, ne zpráva vydávaná za fakt. Označit názor za nepravdu by bylo přesně to zjednodušení, které tenhle web vytýká jiným.

Ověřit jde jen to, co se tváří jako fakt – a to jsme ověřili. Text je měsíc starý, sdílel se jako čerstvý. Sesazení Ústava zná, soud pro vlastizradu s úřadujícím prezidentem ne. A spor o summity nikam nedospěl: leží u Ústavního soudu, který zatím rozhodl jen procesně, a dva jeho soudci i proti tomu hlasovali.