Texty k výročí 11. září vyvracejí tvrzení o tavení oceli, které zpráva NIST neobsahuje

K pětadvacátému výročí útoků z 11. září 2001 vyšly během dvou dnů na dvou českých webech texty, podle nichž je zhroucení budov Světového obchodního centra fyzikálně nemožné. Pravý prostor vydal text nadepsaný jako den, kdy přestaly platit fyzikální zákony, Necenzurovaná pravda o den dřív upozornila na dokument ze slyšení v Torontu. Ani jeden z nich nerozebral žádný český ověřovatel, takže tenhle rozbor nestojí na cizím verdiktu, ale na primárních pramenech: na zprávách amerického Národního institutu pro standardy a technologie (NIST) a na posudku madridské budovy Windsor. Odkazy vedou na archivní kopie, ne na živé stránky.

Verdikt: vyvráceno

Oba texty mluví o obsahu vyšetřování, ne o událostech

Mají společnou stavbu. Neříkají hlavně, co se stalo, ale co prý stojí v oficiálním vyšetřování. Pravý prostor shrnuje 11. září jako den, kdy při běžném kancelářském požáru taje ocel, a dodává, že matricově spojená konstrukce věží nemohla klást nulový odpor. Necenzurovaná pravda staví na pádu třetí budovy komplexu, sedmačtyřicetipatrové WTC 7, a tvrdí, že NIST fázi volného pádu uznal jen implicitně a nikdy z ní nevyvodil závěr.

To se dá ověřit doslova. Obě zprávy i odpovědi NIST na námitky jsou veřejné a čtou se bez placení.

Tavení oceli ve zprávě NIST není

Otázku, jak mohl požár poškodit ocel, když její bod tání leží kolem 1 500 °C a hořící letecké palivo takovou teplotu nedá, si NIST klade sám a odpovídá na ni větou, že ani v jednom případě neuvedl, že by ocel ve věžích působením požárů roztála. Nejvyšší naměřené teploty horní vrstvy vzduchu činily podle zprávy asi 1 000 °C. Ocel se tak vysoko dostat nemusí: podstatnou část pevnosti a tuhosti ztrácí už nad 600 °C.

Roztavený kov, který z jižní věže vytékal, přičítá NIST hliníkovým slitinám z letadla. Ty podle typu slitiny tají mezi 475 a 640 °C, tedy hluboko pod teplotami, které v okolí požáru panovaly.

Věta o dnu, kdy ocel taje při kancelářském požáru, tak míří proti závěru, který v prameni chybí. Ve zprávě stojí opak: ocel se netavila a nemusela.

Volný pád u WTC 7 nikdo nezamlčel

U druhého tvrzení je to zajímavější, protože jeho jádro je pravdivé a pramen ho potvrzuje sám. NIST dostal v připomínkovém řízení k návrhu zprávy z roku 2008 otázku, jestli WTC 7 nepadala volným pádem, a v odpovědi rozebral pád po fázích. Severní fasáda klesla o 18 pater za 5,4 s; samotný volný pád by zabral 3,9 s. Uvnitř té doby rozlišil tři úseky:

• 0 až 1,75 s: zrychlení menší než tíhové, tedy pomaleji než volný pád,
• 1,75 až 4,0 s: tíhové zrychlení, tedy volný pád,
• 4,0 až 5,4 s: zrychlení opět menší.

Prostřední úsek trvá 2,25 s a zabírá 42 % celého měřeného pádu; ten podíl je náš přepočet z čísel NIST. Institut ho nejen přiznává, ale i vysvětluje: v té chvíli podle něj konstrukce pod fasádou už prakticky nenesla nic, protože vnější sloupy v nižších patrech ztratily vzpěrem únosnost. Přesně to podle zprávy předpovídal i jeho konstrukční model.

Tvrzení, že NIST volný pád uznal jen implicitně a nevyvodil z něj závěr, tedy neobstojí v obou půlkách. Volný pád je v odpovědi pojmenovaný slovem i časovým úsekem a závěr z něj vyvozený je.

Madridská Windsor nebyla ocelový mrakodrap

Srovnání s požárem budovy Windsor v Madridu z února 2005 uvádí Pravý prostor jako důkaz, že ocelová konstrukce podobný požár vydrží. Španělská zpráva INTEMAC z prosince 2005, kterou pro časopis New Steel Construction rozebral Roger Pope, ale popisuje jinou stavbu i jiný výsledek. Třicetipatrová budova stála na betonovém jádru, vnitřních betonových sloupech a železobetonových stropech; z oceli byly jen obvodové sloupky.

A nevydržela. Při požáru se zřítilo horních deset pater na jednom konci budovy a velká část obvodového pláště nad sedmnáctým patrem. Nechráněné ocelové sloupky selhaly a španělský posudek uzavírá, že ke zhroucení horních pater by nejspíš nedošlo, kdyby protipožární nástřik, který se zrovna dodělával, byl už hotový po celé výšce. Příklad tedy říká pravý opak toho, k čemu je v textu použitý.

Studii z Aljašky zaplatili ti, kdo se na ni odvolávají

Oba texty se opírají o čtyřletou práci z University of Alaska Fairbanks, podle níž oheň kolaps WTC 7 nezpůsobil. Existuje a univerzita ji vede na vlastní stránce projektu pod vedením J. Leroye Hulseyho, s dobou řešení od května 2015 do konce roku 2019 a závěrečnou zprávou z března 2020. Na téže stránce ale stojí i údaj, který ani jeden z českých textů neuvádí: financoval ji spolek Architects & Engineers for 9/11 Truth, tedy organizace, která oficiální verzi dlouhodobě odmítá, a rozpočet činil 316 153 dolarů.

Není to samo o sobě důvod zprávu odmítnout. Je to ovšem údaj, který k posouzení nezávislosti patří, a čtenář, kterému Pravý prostor jako doklad nabídne jména Daily Express a Daily Star, se k němu nedostane.

Kde se takové texty dají chytit

Společný rys obou je užitečnější než jednotlivá čísla. Argumentují proti verzi, kterou pramen neobsahuje, a zamlčují, že spornou věc pramen sám popsal. Ověřit se to dá bez znalosti statiky: odpovědi NIST na námitky jsou očíslované, dlouhé pár odstavců a hledá se v nich slovem. Kdo si otevře otázku o tavení oceli a otázku o volném pádu, má hotovo za pět minut.

Zbývá jedna věc, kterou texty uvádějí správně a která se v odmítavých reakcích občas ztrácí: WTC 7 se opravdu zřítila, aniž do ní narazilo letadlo, a volný pád v jejím pádu opravdu byl. Obojí ovšem stojí v téže zprávě, proti které se argumentuje.

Zdroje: otázky a odpovědi NIST k vyšetřování věží, otázky a odpovědi NIST k vyšetřování WTC 7, rozbor španělské zprávy o požáru budovy Windsor a stránka projektu University of Alaska Fairbanks.