Přeskočit na obsah
Nešiř to
Rubriky ▾
Nahlásit chybu
vyvráceno Pod lupou

Sestava invazních vojsk z roku 1968 nepotvrzuje tvrzení o ukrajinských okupantech

Před výročím 21. srpna se vrací zpráva, která okupaci Československa přisuzuje Ukrajincům. Národnost vojáků se z veřejných pramenů zjistit nedá, sestava operace Dunaj ale zveřejněná je: ze čtrnácti sovětských svazů měly domovský okruh na území Ukrajinské SSR tři, osm jich přijelo ze skupin vojsk v Německu, Polsku a Maďarsku.

Verdikt
vyvráceno
Ověřeno
17. 8. 2026

Před výročím 21. srpna se na sociálních sítích znovu objevila zpráva, která okupaci Československa v roce 1968 přisuzuje Ukrajincům. Jako první ji letos ověřil Jan Cemper na serveru Manipulátoři.cz 17. srpna 2026 a označil ji za nepravdivou a manipulativní. Nová není: server Demagog.cz vystopoval první narážky do března 2014 a magazín Paměti národa jí letos v lednu věnoval samostatný text.

Sovětský tank T-55 s bílými identifikačními pruhy stojí v srpnu 1968 na pražské ulici, kolem něj chodci
Sovětský tank T-55 s bílými identifikačními pruhy v Praze, srpen 1968. Foto: František Dostál, Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)

Všechna tři ověření se shodují na jedné věci: národnostní složení sovětských invazních vojsk se z veřejně dostupných pramenů zjistit nedá. To platí. Zjistit se ale dá něco jiného, čeho se žádné z nich nedotklo – odkud jednotlivé svazy přijely. Sestava operace Dunaj publikovaná je a dá se spočítat.

Čtrnáct sovětských svazů a jejich domovské okruhy

Sestavu operace uvádějí Aleš Hottmar a Stanislav Mackovík v knize Rudé hvězdy nad Československem 1968–1991, jejíž první část vydalo nakladatelství JaPo volně ke stažení. Velitelem intervenčních vojsk byl armádní generál Ivan Grigorjevič Pavlovskij, hlavní velitelství sídlilo v polské Legnici a podléhaly mu dvě frontová velitelství a dvě samostatné operační skupiny.

Vševojskových a leteckých armád je v té sestavě osm. Tři z nich – 1. gardová tanková, 20. gardová a 16. letecká – patřily ke Skupině sovětských vojsk v Německu. Jedna, 11. gardová armáda, přišla z Pobaltského vojenského okruhu. Dvě, 38. armáda a 14. letecká armáda, z Přikarpatského vojenského okruhu se štábem ve Lvově. Jedna, 4. letecká armáda, ze Severní skupiny vojsk v Polsku a jedna, 36. letecká armáda, z Jižní skupiny vojsk v Maďarsku.

Samostatných sovětských divizí je v sestavě šest. Tři z nich – 13. gardová tanková, 93. gardová motostřelecká a 254. motostřelecká – patřily k Jižní skupině vojsk v Maďarsku, dvě výsadkové (7. a 103. gardová) k výsadkovým vojskům a jedna, 48. motostřelecká divize, k Oděskému vojenskému okruhu.

Ze čtrnácti sovětských svazů tedy měly domovský okruh na území tehdejší Ukrajinské SSR tři: 38. armáda a 14. letecká armáda z Přikarpatského okruhu a 48. motostřelecká divize z okruhu Oděského. Osm jich přijelo ze skupin vojsk trvale rozmístěných v Německu, Polsku a Maďarsku, jeden z Pobaltí a dvě výsadkové divize podléhaly velitelství výsadkových vojsk. Vedle sovětských svazů se operace zúčastnila 2. polská armáda, 8. motostřelecká divize maďarské armády a 22. motostřelecký pluk bulharské armády.

Dvě výhrady k tomu počtu patří rovnou do textu. Je to počet svazů, ne vojáků – armáda je útvar mnohonásobně větší než divize, takže poměr tři ku čtrnácti se na počty lidí přepočítat nedá. A domovský okruh není národnost: v sovětské armádě se sloužilo mimo domov, jak pro Paměť národa popsal jeden z tehdejších vojáků základní služby, podle kterého byli v jeho kasárnách chlapci ze všech koutů Sovětského svazu včetně horských vesnic v Ázerbájdžánu.

Kolik Ukrajinců v sovětské armádě vůbec mohlo být

Národnost vojáků nikdo nezveřejnil, strop se ale spočítat dá. Sčítání lidu Sovětského svazu z roku 1970, jehož výsledky po republikách a národnostech zpřístupňuje projekt Demoscope Weekly, napočítalo 241 720 134 obyvatel. Rusů z nich bylo 129 015 140, tedy 53,4 procenta. Ukrajinců 40 753 246, tedy 16,9 procenta.

Sovětská armáda odváděla brance z celého území. Kdyby odvod kopíroval poměry v obyvatelstvu úplně přesně, byl by mezi vojáky zhruba každý šestý Ukrajinec a každý druhý Rus. Aby Ukrajinci tvořili většinu invazních vojsk, musel by být jejich podíl proti obyvatelstvu téměř trojnásobný. Žádný pramen nic takového neuvádí a i tohle je jen ohraničení, ne měření: přesné složení konkrétních svazů z roku 1968 zůstává neznámé.

Půl milionu, nebo sto čtyřicet pět tisíc

Na počtu vojáků se zdroje neshodují a je poctivé to napsat. Historik Jan Šach z Vojenského historického ústavu v textu pro ministerstvo obrany uvádí, že 26. srpna 1968 bylo na československém území skoro půl milionu vojáků v síle 27 divizí. Magazín Paměti národa píše o 145 tisících účastníků invaze, z nichž 112 tisíc bylo ze Sovětského svazu. Obě čísla se týkají jiného okamžiku – jedno konce srpna, druhé samotného vpádu – a ani jeden ze zdrojů je mezi sebou nepřepočítává.

Nesovětské armády jsou přitom i tak menší část. Z čísel Paměti národa vychází, že ze 145 tisíc účastníků invaze jich 33 tisíc, tedy necelá čtvrtina, přišlo z ostatních států Varšavské smlouvy. Podle Hottmara a Mackovíka se operace zúčastnilo pět členů paktu, jediné Rumunsko zůstalo stranou.

Kdo v Československu zůstal

Delší stopu než samotná invaze zanechalo to, co přišlo potom. Sovětská strana původně požadovala rajóny pro 150 tisíc vojáků, po jednáních se počet snížil na 75 tisíc a zbytek okupačních jednotek odešel do začátku listopadu 1968. Na československém území zůstala Střední skupina sovětských vojsk s velitelstvím v Milovicích, a to až do roku 1991, kdy odjel poslední transport. Nešlo o ukrajinskou armádu – samostatná ukrajinská armáda tehdy neexistovala a Ukrajina není nástupnickým státem Sovětského svazu; tím je Rusko.

Odkud se ta zpráva vzala

Podle rozboru Demagogu se první narážky na Brežněvův ukrajinský původ objevily v březnu 2014, tedy po ruském záboru Krymu, a postupně z nich vznikl řetězový e-mail o národnostním složení sovětského politbyra. Politbyro mělo v srpnu 1968 jedenáct členů: vedle Leonida Brežněva pět rodilých Rusů, jednoho Bělorusa, jednoho Lotyše a tři Ukrajince.

Tvrzení se drží i mimo sítě. Tehdejší předseda KSČM Vojtěch Filip řekl v srpnu 2018 deníku The Guardian nepravdu, když hlavní sílu invazních armád označil za ukrajinskou; předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová totéž podle Paměti národa zopakovala v srpnu 2025. Doklad o tom, že zpráva koluje i teď, je zatím jediný – verdikt Manipulátorů ze 17. srpna 2026. Archivní snímek konkrétního příspěvku k dispozici není a nepředstíráme, že je.

Verdikt: vyvráceno

Zdroje: Manipulátoři.cz, Demagog.cz, Magazín Paměti národa, Ministerstvo obrany ČR, Hottmar, Mackovík: Rudé hvězdy nad Československem 1968–1991, Demoscope Weekly, The Guardian.

Našli jste v záznamu chybu?

Napište, o který záznam jde, co je v něm špatně a z čeho to plyne formulářem na stránce o opravách. Odpovídáme do sedmi dnů a provedené opravy vedeme veřejně.

Sdílet: Facebook · X · e-mailem · RSS

Dál k tématu

zavádějící

Text AC24 o důkazu Riemannovy hypotézy se odvolává na článek o jiném výsledku

Web AC24 vydal v sobotu odpoledne zprávu o tom, že matematik firmy Anthropic oznámil s pomocí jazykového modelu důkaz Riemannovy hypotézy. Oznámení doložené je, ale text k němu uvádí, že důkaz nikdo nezávisle neověřil – společné prohlášení komunit Lean a Mathlib o jeho správnosti přitom vyšlo dvě hodiny a čtvrt předtím. Jako zdroj zpráva jmenuje Scientific American a odkaz vede na jeho srpnový článek o jiném výsledku.

Pod lupou

zavádějící

V odtajněných spisech o černém trojúhelníku chybí údaj 2 900 km/h

Odtajněné spisy FBI a AARO popisují, jak agenti na západě USA zahlédli tmavou trojúhelníkovou siluetu. Zápisy se rozcházejí v čase i délce pozorování. Číslo 2 900 km/h odpovídá výpočtu, který zaměnil vzdálenost od pozorovatelů za proletěnou dráhu.

Pod lupou

zavádějící

Čtyři americké výpadky z jednoho týdne mají čtyři různé doložené příčiny

Web Nespokojený vydal 20. listopadu 2026 překlad textu, který vlnu výpadků Microsoftu, amerického řízení letového provozu, bank a United Airlines vydává za jeden vzorec se společnou skrytou příčinou. Zprávy FAA, Microsoftu, banky Chase i United popisují u každého případu jinou závadu a všechny čtyři shodně uvádějí, že o kyberútok nešlo.

Pod lupou

doloženo

Rok 2035 z titulku AC24 o islámu a křesťanství stojí i v nové zprávě Pew

Web AC24 otiskl 20. listopadu 2026 zprávu, že nová studie Pew Research Center určuje rok 2035 jako okamžik, kdy bude muslimů na světě víc než křesťanů. Ten rok v projekci opravdu stojí. Předchozí projekce téhož centra z roku 2015 ale kladla stejný přelom až ke roku 2070 a Pew sám popisuje, co se jeho modelu mezitím nepovedlo.

Pod lupou