Tribunál v Haagu o Krymu nerozhodl. Sám si tu otázku zakázal už v roce 2020

Že arbitrážní tribunál v Haagu přiřkl Krym Rusku, si všiml jako první Jan Cemper z Manipulátorů 24. července 2026. Podle jeho zjištění to napsal web CZ24.news pod titulkem o konečné odpovědi, která prý v Haagu zazněla, a iPortaL24 s tím, že desetiletý spor byl vyřešen ve prospěch Ruska; dál to kolovalo po Facebooku.

Tenhle rozbor jde o kus dál: přečetli jsme oba výroky tribunálu. Vyplývá z nich, že si tribunál otázku suverenity nad Krymem sám zakázal šest let předtím – a že v dubnu rozhodl o něčem, co se do českého přetisku vůbec nedostalo.

Verdikt: vyvráceno

O jaký soud vlastně jde

Nejde o Mezinárodní soudní dvůr ani o Evropský soud pro lidská práva, přestože oba v Haagu sídlí. Jde o pětičlenný rozhodčí tribunál ustavený podle přílohy VII Úmluvy OSN o mořském právu. Stálý rozhodčí soud mu dělal jen sekretariát; ve své evidenci vede spor pod číslem 2017-06 a pod názvem Dispute Concerning Coastal State Rights in the Black Sea, Sea of Azov, and Kerch Strait. Ukrajina ho zahájila 16. září 2016 a konečný nález padl 22. dubna 2026.

Předmětem sporu byla podle žaloby práva pobřežního státu: uhlovodíky, rybolov, stavby v Kerčském průlivu, znečištění moře a podmořské kulturní dědictví. Ne území.

Tribunál si otázku Krymu zakázal už v roce 2020

Rusko namítalo, že spor je ve skutečnosti o nároku Ukrajiny na svrchovanost nad Krymem, a že tedy nejde o výklad úmluvy. Tribunál té námitce v samostatném nálezu z 21. února 2020 vyhověl. Ve výrokové části pod bodem 492 stojí jednomyslně přijaté rozhodnutí, že tribunál nemá pravomoc rozhodovat o nárocích Ukrajiny v rozsahu, ve kterém by musel přímo nebo nepřímo rozhodnout o svrchovanosti kterékoli strany nad Krymem.

To je opak toho, co české weby napsaly, a je to opak v obou směrech: tribunál nerozhodl, že Krym patří Rusku, ani že patří Ukrajině. Odmítl o tom rozhodovat vůbec – a zároveň nařídil Ukrajině přepsat žalobu tak, aby se tomu vyhnula.

O čem tedy rozhodl v dubnu

Konečný nález z 22. dubna 2026 má 413 stran a jeho výroková část je jednomyslná ve všech bodech. Rusko v ní prohrálo ve třech: tribunál rozhodl, že porušilo článek 206 úmluvy tím, jak provedlo posouzení vlivů na životní prostředí u mostu přes Kerčský průliv, u elektrických kabelů a u plynovodů; že porušilo články 205 a 206 tím, že výsledky těch posouzení nezveřejnilo ani nepředalo příslušným mezinárodním organizacím; a že porušilo články 123, 192 a 194 tím, že nesplnilo povinnost spolupracovat při ochraně mořského prostředí v okolí průlivu.

Ostatní nároky Ukrajiny tribunál jednomyslně zamítl a u zabavení dvou vrtných souprav plujících pod ukrajinskou vlajkou konstatoval, že na ně pravomoc nemá. Jako nápravu zvolil pouhé určovací výroky – žádné odškodnění, žádný příkaz k ukončení jednání.

Naše hodnocení: to je vysvětlení, proč se dá výsledek přebarvit na obě strany. Kdo si přečte jen řádek „ostatní nároky zamítnuty“, může z toho udělat vítězství Ruska; kdo si přečte jen tři body o porušení úmluvy, udělá z toho vítězství Ukrajiny. Ani jedno není o Krymu.

Jak se to pozná

Zpráva o soudním rozhodnutí je jeden z mála druhů obsahu, u kterého je originál veřejný, úplný a strojově čitelný. Oba nálezy jsou ke stažení v evidenci Stálého rozhodčího soudu a výroková část je v obou na konci pod nadpisem Dispositif. Kdo tvrdí, že soud rozhodl X, a neodkáže na tenhle odstavec, obvykle ho nečetl.

Druhé poznávací znamení je zaměňování soudů. „Haag“ není instituce – sídlí tam Mezinárodní soudní dvůr, Mezinárodní trestní soud, Stálý rozhodčí soud i několik tribunálů zřízených jednorázově. Titulek, který mluví o „haagském soudu“ bez uvedení, o který jde, je varovné znamení sám o sobě.

Co jsme nedoložili

Archivní snímek konkrétních českých článků se nám pořídit nepodařilo – Internet Archive žádnou uloženou kopii těch stránek nemá a u čerstvých případů to je pravidlo, ne výjimka. Doklad o tom, že tvrzení kolovalo, proto stojí na ověření Manipulátorů, kteří titulky i weby jmenují. Na živé stránky s tím tvrzením neodkazujeme.

Zdroje: evidence sporu 2017-06 u Stálého rozhodčího soudu včetně obou nálezů ke stažení; nález o předběžných námitkách z 21. února 2020 (výroková část, bod 492) a konečný nález z 22. dubna 2026 (výroková část, bod 1281); ověření Manipulátoři.cz z 24. července 2026.