Havlův dopis z vazby není přiznání spolupráce s StB a jeho svazek nespálil ministr Sacher

Václav Havel v roce 2010. Foto: David Sedlecký, Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)

Verdikt: zavádějící

Po českých sítích se v obměnách vrací tvrzení, že se Václav Havel v dopise z vyšetřovací vazby přiznal ke spolupráci s StB, že jeho dopisy z archivů zmizely a že svazek vedený na jeho osobu nechal polistopadový ministr vnitra Richard Sacher odvézt a spálit. Varianty téhož kolují dlouho: rozbor jedné z nich, která Havlovi připisovala krycí jméno agenta, zveřejnil Demagog.cz už 28. října 2023 a další obměnu vyvracela Ověřovna iROZHLAS letos v červnu. Tvrzení stojí na skutečném dokumentu – a právě proto je zavádějící, ne jen vymyšlené.

Dopis existuje a Havel ho sám nazval selháním

Havel strávil po zveřejnění Charty 77 čtyři měsíce ve vyšetřovací vazbě, od ledna do května 1977. V dubnu napsal žádost o propuštění, ve které slíbil vzdát se funkce mluvčího Charty a omezit veřejnou činnost. Vyšetřovací spis, jehož je součástí, je dnes uložen v Archivu bezpečnostních složek pod číslem V-32021 MV – píší o něm České noviny v souvislosti s výstavou Knihovny Václava Havla. Žádné „zmizení“ se tedy nekoná.

Režim toho okamžitě využil. Havel to popsal slovy, která cituje ČT24: „Přidali k tomu své věty a vypadalo to, jako bych něco odvolal.“ Své propuštění pak léta označoval za selhání, kterým „se nesmírně soužil“, a zkušenost později vtělil do hry Pokoušení. Tohle všechno je doložené – a nic z toho není přiznání spolupráce. Slib omezit vlastní veřejnou činnost výměnou za propuštění je něco jiného než závazek donášet na druhé.

V evidenci StB je Havel jako sledovaný, ne jako spolupracovník

Kategorie svazků StB rozlišují, koho tajná policie sledovala a kdo pro ni pracoval – vysvětlivky zveřejňuje Archiv bezpečnostních složek. Havel byl podle rozboru Demagogu veden v roce 1965 krátce jako kandidát tajné spolupráce – podle historika Pavla Žáčka šlo o „přehmat a špatnou koordinaci jednotlivých pracovišť StB“ – a poté desítky let jako sledovaný: osobní svazek s krycím jménem Tomis, od ledna 1989 v kategorii nepřátelská osoba. V žádné kategorii dokládající spolupráci nefiguroval nikdy.

Svazek Tomis zničila sama StB, tři týdny před Sacherovým nástupem

Část tvrzení o ministru Sacherovi vyvrací kalendář. Pokyn ke skartacím vydal 1. prosince 1989 první náměstek ministra vnitra Alojz Lorenc, podepsal ho náměstek Otto Sedlák a zastaveny byly 8. prosince – popisuje to Ústav pro studium totalitních režimů. Za osm dní zmizelo kolem devadesáti procent živých svazků vedených na „vnitřního nepřítele“, ničilo se ve skartovačkách a v papírnách. Mezi zničenými byl i svazek Tomis: badatel Radek Schovánek v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvádí, že z Havlova svazku se dnes dá zpětně poskládat jen dvacet až třicet procent, protože Havel prochází stovkami dalších svazků.

Richard Sacher se přitom stal federálním ministrem vnitra až 30. prosince 1989, den po Havlově zvolení prezidentem, a podle studie Pavla Žáčka v revue Paměť a dějiny vstoupil na ministerstvo poprvé 1. ledna 1990. Svazek zničený začátkem prosince hledat ani vozit ke spálení nemohl. Kladno, které se v některých verzích tvrzení objevuje jako místo pálení, nefiguruje v žádném z dokladů.

Fond Z: přesun, ne pálení

Zrnko pravdy má i část o Sacherovi – jen znamená opak toho, co se z něj vyvozuje. Sacher v dubnu 1990 schválil pokyn, kterým se evidenční karty a svazky tehdejších ústavních činitelů vyjmuly z běžné evidence a uložily do zvláštní části archivu zvané fond Z. Rozbor Demagogu k tomu říká jednoznačně: „Nejednalo se ovšem o vynětí z evidence StB a zničení spisů, ale pouze o přesunutí do fondu s dokumenty podléhajícími zvláštnímu režimu.“ Dokumenty jsou dnes badatelsky dostupné v Archivu bezpečnostních složek.

Odkud tvrzení čerpá

Příspěvky, které tvrzení šíří, se místo archivů odvolávají na text „Senzační odhalení rodiny Havlů“. Je to přetisk z týdeníku Východočeský PRAK podepsaný Mirkem Řezníčkem, který vyšel v chicagském krajanském Denním Hlasateli 29. července 1992. Text o sobě píše, že vše je „ověřeno“, ale nepředkládá jediný archivní doklad a Havlovu mezinárodní pověst vysvětluje řízením západoněmecké rozvědky BND. Není to archivní dokument, je to třiatřicet let starý pamflet.