Počet záznamů v databázi hlášení se nerovná počtu případů

Postup, o kterém je tenhle díl seriálu, stojí na jediné větě: v databázi je tolik a tolik hlášení. Číslo bývá pravé, databáze veřejná a odkaz vede, kam má. Přesto z něj neplyne to, co se z něj obvykle vyvozuje. A nejpřesněji to vysvětlují ti, kdo takové databáze provozují, protože to mají napsané ve vlastních podmínkách.

Do databáze hlásí kdokoli

Americký systém hlášení nežádoucích účinků vakcín VAERS, který společně vedou CDC a FDA, popisuje sám sebe bez okolků: hlášení může podat kdokoli, tedy zdravotníci, výrobci i veřejnost. Ve výhradě u dat k tomu stojí, že se zdravotníci mají hlásit i tehdy, když si nejsou jistí, jestli byla příčinou vakcína.

Záznam tedy nevzniká po zjištění příčiny, ale před ním. To není vada, to je účel: systém má zachytit signál brzy, ne rozhodnout, co ho způsobilo. Vlastní výhrada VAERS říká v překladu, že samotný počet hlášení nelze vykládat jako doklad příčinné souvislosti ani jako doklad o existenci, závažnosti, četnosti nebo míře problémů spojených s vakcínami.

Česká cesta má jeden krok navíc. Podezření může Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv nahlásit každý pacient, pro zdravotníky, zadavatele klinických hodnocení a držitele registrace je to povinnost ze zákona. Ústav ale uvádí, že u pacientského hlášení vždy kontaktuje uvedeného ošetřujícího lékaře, aby si ověřil a doplnil údaje o souběžné léčbě, a že bez toho hlášení touto cestou zpracovat nelze. Ověřují se ovšem údaje, ne příčinná souvislost. Podezření zůstává podezřením i po tom telefonátu.

Výhrada, kterou si čtenář musí odklepnout

Evropská hlášení se sbíhají v systému EudraVigilance a jeho veřejnou částí je web adrreports.eu. Ten je postavený nezvykle: adresa vyhledávání skončí na stránce s prohlášením o vyloučení odpovědnosti a bez potvrzení, že si ho návštěvník přečetl, se jednotlivá hlášení nezobrazí. Kdo v té databázi číslo najde, prošel textem, který mu předem řekl, co z čísla neplyne.

Prohlášení je i v češtině a vyjmenovává tři různé věci, které se v jednom vytaženém čísle potkávají naráz. Cituji doslova:

„Informace na těchto internetových stránkách nepotvrzují potenciální souvislosti mezi léčivým přípravkem a pozorovaným účinkem nebo účinky.“

„Počet podezření na nežádoucí účinky v systému EudraVigilance by neměl sloužit jako podklad pro stanovení pravděpodobnosti výskytu nežádoucího účinku.“

„Počet nežádoucích účinků tedy nemusí vždy odpovídat počtu jednotlivých případů.“

Tři chyby, které se v jednom čísle sejdou

Záznam není zjištění. Hlášení popisuje, co pozoroval a co si myslí ten, kdo ho podal. Prohlášení to říká výslovně: jde o podezření na souvislosti, která odrážejí pozorování a názory hlásící osoby. Posouzení příčiny je jiná práce, dělá se jinde a bere v úvahu i zdravotní stav a anamnézu pacienta.

Číslo nemá jmenovatele. Údaj z databáze říká, kolik hlášení přišlo, ne z kolika lidí. Bez počtu těch, kdo přípravek užívali, a bez doby, po kterou je na trhu, se z něj nedá spočítat vůbec nic. Právě tuhle dvojici prohlášení jmenuje jako faktory, které je nutné zohlednit.

Účinky se počítají jinak než lidé. Jeden případ se obvykle týká jednoho pacienta, ale v jednom hlášení může být uvedeno víc účinků. Kdo sečte účinky a vydá je za počet postižených, nafoukne číslo, aniž by cokoli vymyslel. Sečetl něco jiného, než co pojmenoval.

Není to obor jednoho úřadu

Databáze podnětů fungují stejně i mimo léky. Veřejné rozhraní amerického dopravního úřadu NHTSA vydá u každé stížnosti na vozidlo pole jako crash, fire, numberOfInjuries a numberOfDeaths a k tomu položku summary, tedy vlastní text stěžovatele psaný v první osobě. Ve výpisu, který jsme si stáhli 31. července 2026, jsou ty hodnoty přesně tím, co uvedl ten, kdo stížnost podal. Součet takových polí je proto počtem tvrzení, ne počtem nehod.

Stejnou výhradu si u svých čísel píšou i instituce, které žádná hlášení od veřejnosti nesbírají. Evropská služba pro vnější činnost ve své zprávě o zahraniční manipulaci s informacemi upozornila, že její soubor případů je výběrový a že se z něj nedá odvozovat trend.

Podle čeho se to pozná

Tři otázky stačí a všechny se dají zodpovědět u zdroje, na který text sám odkazuje. Kdo do té databáze zapisuje a kontroluje někdo záznam před uložením? Z kolika lidí to číslo je, tedy má vůbec jmenovatele? A počítá se v něm to, co říká věta nad ním, tedy případy, nebo něco jiného, třeba jednotlivé účinky?

Když text odpověď na žádnou z nich nedává, nemusí to znamenat, že lže. Znamená to, že číslo, o které se opírá, unese míň, než na něm stojí.

Jak vypadá v praxi

Případ z české scény popsali Manipulátoři 7. února 2026. V rozboru výroků politika Jindřicha Rajchla uvádějí, že údaj o těhotenstvích, kterým argumentoval, pochází z raného souhrnu hlášení nežádoucích účinků, v němž u většiny těhotenství nebyl znám výsledek. Podíl spočítaný ze souboru, u kterého většina položek nemá vyplněný konec, míru rizika neurčuje. Že se hodnocení té ukázky opírá o jejich metodiku, je jejich práce; my na ni odkazujeme jako na doklad, že se ten postup opravdu používá.

Tenhle díl neposuzuje faktické tvrzení, a razítko verdiktu proto nemá. Posuzuje postup, kterým se z databáze podnětů vyrábí počet potvrzených případů, a ten se pozná stejně v každém oboru, kde se sbírají hlášení od lidí.