Přeskočit na obsah
Nešiř to
Rubriky ▾
Nahlásit chybu
vyvráceno Archiv bludů

Zpráva o jehlách s HIV v sedačkách koluje česky od roku 2001 bez doložené nákazy

Varování o jehlách s virem HIV v sedačkách kin a městské dopravy má v databázi HOAX.cz čtyři česká znění a první výskyt v dubnu 2001. Vedle anglických verzí je vidět tatáž kostra věta za větou; mění se v ní jen město, zdravotní úřad a policie. Riziko nákazy z jednoho píchnutí jehlou je podle metaanalýzy 0,23 % a ve studii 274 dětí píchnutých o pohozenou jehlu nevyšla nákaza ani jednou.

Verdikt
vyvráceno
Ověřeno
17. 8. 2026

Verdikt: vyvráceno

Každých pár let se v české poště objeví varování, že v sedačkách kin a v prostředcích městské dopravy jsou zapíchnuté jehly s virem HIV a že u nich šiřitel nechává vzkaz o nákaze. Databáze HOAX.cz datuje první český výskyt na duben 2001 a drží u jednoho záznamu čtyři různá znění; anglickou podobu rozebral už 1. března 1998 americký server Snopes a jeho verdikt zní nepravda. Když se ta dvě čtení dají vedle sebe, ukáže se, že české znění není domácí výrobek: má stejné pořadí i obsah vět jako anglické verze a liší se od nich třemi vlastními jmény.

Prázdná řada sedaček v kinosále
Kinosál je místo, kam kolující varování hrozbu umísťuje. Ve studii 274 dětí, které se píchly o pohozenou jehlu, byla nejčastějším místem ulice a park. Foto: Elijah Flores, Wikimedia Commons (CC0)

Kostra má tři kolonky: město, zdravotní úřad, policie

Anglická znění, která Snopes sesbíral v letech 2001 a 2002, a české znění ze záznamu HOAX.cz jdou věta za větou stejně. Někdo si sedne v kině na něco ostrého, najde v sedačce jehlu se vzkazem, úřad pro kontrolu chorob prý hlásí podobné případy z dalších měst, všechny zkoumané jehly prý byly pozitivní, jehly se prý našly také u automatů – v jedné verzi telefonních a nápojových, v jiné bankomatů –, následuje výzva k prohlédnutí každého sedadla a nakonec žádost o rozeslání dál. Ani jeden z těch údajů nemá ve zprávě zdroj.

Rozdíly jsou přesně tři a všechny jsou zeměpisné. Jedno anglické znění se odehrává v Montrealu a odvolává se na Centers for Disease Control a na městskou policii v Regině, druhé v Melbourne a na středisko pro kontrolu chorob přímo v Melbourne. České znění mluví o Paříži, o kontrolním středisku chorob v Paříži a o městské policii v Issy-les-Moulineaux, která zprávu prý rozeslala všem krajům ve Francii.

Ta prostřední kolonka je na tom nejzajímavější. Centers for Disease Control and Prevention je americký federální úřad se sídlem v Atlantě. Ve verzi z Melbourne i v české verzi se ale hlásící středisko přestěhovalo do města, kde se má příhoda odehrávat, a přejmenovalo se podle něj. To je podle nás nejpevnější doklad, že jméno úřadu je v té zprávě proměnná, ne údaj: každá nová verze si vyrobila instituci, která by ji potvrdila.

Čtyři česká znění a v každém další kus

Záznam na HOAX.cz starší verze nemaže, takže je z něj vidět posun v čase. První znění je popsaná pařížská příhoda. Druhé přidává Prahu verzálkami se třemi vykřičníky, k viru HIV dopisuje žloutenku, jehly umísťuje do městské hromadné dopravy a hlavně do metra, pachatele určuje jako nakažené uživatele drog a končí podpisem lékařky s titulem. Třetí znění je slovenský překlad druhého. Čtvrté je nadepsané jako výzva, Paříž z něj vypadla úplně a hlavním místem je Praha.

Ta lékařka pod druhým zněním je podle odborného vyjádření u téhož záznamu jméno vymyšlené. Vyjádření napsal Tomáš Zábranský z Národního monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti a je v něm i jeho technická námitka: zapíchnout do sedačky jehlu tak, aby čněla hrotem vzhůru, je téměř nemožné, protože injekční jehla je z neohebné oceli a při takové manipulaci se zlomí. Většina aplikací se podle něj navíc dělá jednodílnými inzulinkami, kde je jehla pevně spojená se stříkačkou.

Riziko z jednoho píchnutí je zlomek procenta

Zdroj nepravdivosti není jen v tom, že případ nikdo nedoložil. Nesedí ani řádová velikost rizika. Systematický přehled a metaanalýza Rebeccy Baggaleyové a spoluautorů v časopise AIDS z roku 2006 (DOI 10.1097/01.aids.0000218543.46963.6d) sečetla 21 odhadů a vyšel jí vážený průměr 0,23 % nákazy na jedno píchnutí jehlou, s intervalem spolehlivosti od nuly do 0,46 %. To je riziko ve zdravotnictví, kde je zdroj krve prokazatelně HIV pozitivní a jehla je čerstvá.

Druhé číslo je ještě přímočařejší. Studie Jesseho Papenburga a spoluautorů v časopise Pediatrics z roku 2008 (DOI 10.1542/peds.2008-0290) prošla 274 dětí, které se za devatenáct let píchly o pohozenou jehlu a přišly do dvou montrealských nemocnic. Po šesti měsících bylo na HIV otestováno 189 z nich, na žloutenku typu B 167 a na typ C 159. Nákaza nevyšla ani jednou.

Kde se lidé o jehly opravdu píchají

Táž studie říká, kde se to děje. Nejčastěji na ulici (29,2 % případů) a v parku (24,1 %); sedačka kina ani prostředek městské dopravy mezi dvěma nejčastějšími místy nejsou. Zapíchnutá jehla za tím většinou nestojí: 64,6 % dětí jehlu samo zvedlo ze země a krev na ní byla vidět jen u 13,1 % případů. Zábranský k témuž dodává, že pohozená jehla může být i od diabetika a že sběr použitého injekčního náčiní od těchto pacientů není vyřešený.

Kolující zpráva tedy míří pozornost na sedačku, kde nikdo nic nedoložil, a mimo záběr nechává ulici a park, kde se lidé o jehly opravdu píchají – byť podle té studie bez jediné nákazy.

Legenda je starší než AIDS

Snopes vede původ dnešní podoby, tedy dívky napíchnuté v temném kinosále, k pověstem o mužích s jehlou, které kolovaly v New Orleansu v dvacátých a třicátých letech. Tehdy měl po injekci morfia následovat odvoz do nevěstince, v druhé verzi měli jehlami útočit studenti medicíny obstarávající mrtvoly k pitvě. Ani jedna vlna nikdy nepřinesla mizející ženy.

Verze s virem HIV je mladší. Pověst o ženě, která nákazu roznáší úmyslně, se vypráví od začátku osmdesátých let a její jehlová odnož má podle Snopes základ v newyorské příhodě z roku 1989. Za skutečné případy Snopes uvádí dva a ani jeden s nákazou: v prosinci 1996 si muž v kině v Baton Rouge sedl na jehlu a kino zažaloval, žádný vzkaz u ní ale nebyl, a v říjnu 2005 ohlásila žena v Athens v Georgii jehlu přilepenou k sedadlu, přičemž vzorek v ní byl na určení příliš malý. Policie v Dallasu, jejíž jméno jedna z anglických verzí použila, tvrzení popřela a její mluvčí si stěžoval, že hovory o neexistující události zaměstnávají policisty i záchranáře.

Životnost té zprávy je právě v její stavbě. Nepotřebuje jediný ověřitelný údaj, jen tři místní jména do tří kolonek, a tím se dá přeložit do kterékoli země. Záznam na HOAX.cz u sebe má i snímek s popiskem, že se zpráva v únoru 2005 dostala do tištěného deníku, a podle odborného vyjádření se od prvního oběhu vrátila nejméně třikrát.

Zdroje

K jiné kolující zprávě, která se vrací pokaždé ke stejnému datu, jsme psali v článku o Marsu velkém jako Měsíc; o samotné sbírce, ze které tenhle záznam pochází, v textu o 304 záznamech na HOAX.cz.

Našli jste v záznamu chybu?

Napište, o který záznam jde, co je v něm špatně a z čeho to plyne formulářem na stránce o opravách. Odpovídáme do sedmi dnů a provedené opravy vedeme veřejně.

Sdílet: Facebook · X · e-mailem · RSS

Dál k tématu

vyvráceno

Větu o brioškách místo chleba zapsal Rousseau, když Marie Antoinetta ještě žila ve Vídni

Marie Antoinetta má pověst královny, která lidem bez chleba radila jíst koláče, ačkoli žádný doklad, že to kdy řekla, neexistuje. Rousseau tu odpověď zapsal do Vyznání v letech 1765 až 1767 o princezně, kterou nejmenuje, když budoucí královně bylo nanejvýš dvanáct a žila ve Vídni. V českém digitalizovaném tisku se ustálené znění objevuje až od roku 1930.

Archiv bludů

vyvráceno

Margaret Foxová roku 1888 předvedla, že klepání duchů dělala kloubem palce u nohy

Spiritismus začal roku 1848 klepáním ve stěnách a po čtyřiceti letech jedna z jeho zakladatelek před plným sálem ukazovala, jak ty zvuky dělala. České listy o tom napsaly sedmnáct dní poté, každý vlastním překladem a ani jeden s datem. Princip přitom stál v přísežném prohlášení už o sedmatřicet let dřív.

Archiv bludů

zavádějící

Přetisk datuje zvuky z nebe do roku 2023, jeho vlastní video popisuje případ z roku 2016

Na webu ac24.cz vyšel 19. září text, podle kterého se série záhadných zvuků z nebe rozběhla v březnu 2023 a dodnes zůstává bez vysvětlení. Šest videí, která k tomu sám přikládá, žádné z obou tvrzení nepodpírá: jedno popisuje případ z března 2016, jiné slibuje v popisku vysvětlení a nejmladší je z ledna 2024. Přehledová práce amerického geologického úřadu tytéž zvuky rozebrala už v roce 2011 a jejich místní jména sahají do devatenáctého století.

Archiv bludů

vyvráceno

Scénu, v níž učenci upírají Kolumbovi kulatou Zemi, napsal roku 1828 Washington Irving

Slyšení, při kterém prý španělští učenci upírali Kolumbovi kulatou Zemi, se v dobových pramenech nenajde. Scénu napsal roku 1828 spisovatel Washington Irving a do češtiny ji o pětadvacet let později přinesl Jakub Malý. Irving k ní připsal výhradu, že ty nejhloupější námitky vybral schválně; česká verze ji nemá.

Archiv bludů