Ze čtyřiceti pěti odkazů webu o AI nevede ani jeden do prázdna, autora neuvádí žádný

Od 30. července vychází na aisvetem.cz český web o umělé inteligenci. Rozebíráme kanály a weby podle toho, co je na nich veřejně doložitelné – tedy jestli si čtenář může tvrzení ověřit sám. Tenhle rozbor neposuzuje žádné konkrétní tvrzení, proto nemá razítko verdiktu.

Vzali jsme prvních osm článků z veřejného kanálu RSS a zkusili každou adresu, na kterou odkazují.

Odkazy, které někam vedou

Odkazů ven je v osmi článcích osmapadesát, po odstranění opakování pětačtyřicet různých adres. Zkusili jsme je 31. července všechny. Dvaačtyřicet vrátilo kód 200, tři vrátily 429, tedy „teď ne, moc dotazů“ – to je dočasné omezení tempa, ne mrtvý odkaz.

Nefunkční nebyla ani jedna. To není samozřejmost: mrtvý odkaz je nejčastější způsob, jak se tvrzení odpojí od dokladu, a stačí k němu čas.

Kam ty odkazy vedou

U ověřování je stejně důležité, kam odkaz míří. Osm nejčastějších domén: github.com osmkrát, huggingface.co šestkrát, status.openai.com pětkrát, status.claude.com, cve.org a anthropic.com po čtyřech, arxiv.org třikrát a thenextweb.com dvakrát.

Sedm z těch osmi jsou místa, kde údaj vzniká – repozitář, karta modelu, stavová stránka poskytovatele, evidence zranitelností, odborná práce, web výrobce. Zpravodajský server je mezi nimi jeden. Kdo takhle odkazuje, posílá čtenáře k prameni, ne k dalšímu převyprávění.

Šest z osmi článků navíc končí větou, která zdroje vyjmenuje pohromadě, takže se nemusí lovit z textu.

Kde měření zopakovat nejde

Zbylé dva články takovou větu nemají. Podstatnější je ale něco jiného: několik textů stojí na vlastním počítání cizí stránky – kolik záznamů přibylo, kolik verzí vyšlo, kolik repozitářů nese danou licenci. U takového tvrzení rozhoduje okamžik, kdy se data stáhla, protože zítra bude číslo jiné.

Datum stažení uvádí jediný z osmi článků. U ostatních se čtenář dozví, kdy text vyšel, ale ne, k jakému stavu se číslo vztahuje. Ověřit je tak může jen přibližně.

Komu psát, když je něco špatně

Web neuvádí jméno autora ani u jednoho z osmi článků. Nemá tiráž ani kontaktní adresu; v patičce je popis webu, odkaz na mapu webu a na RSS a řádek „© 2026 AI světem“.

Jedinou veřejnou cestou zpět je diskuse pod článkem. Ta funguje bez registrace a e-mail v ní web podle vlastní poznámky nezveřejňuje. Je to cesta, ale veřejná – kdo chce upozornit na chybu neveřejně, nemá kam.

Chybí i to, co u opravitelných chyb rozhoduje: web nikde neříká, jak s opravami nakládá. Jestli opravený text označí, nebo tiše přepíše, se z něj poznat nedá.

Jedna věc tu ale hraje pro čtenáře: kanál RSS nese celé texty, ne jen upoutávky – nejkratší má necelých sedm tisíc znaků, nejdelší přes osm tisíc. Kdo si kanál archivuje, má podobu článku ke dni vydání, a tichý přepis by tak šlo doložit i bez součinnosti webu.

Naše hodnocení

Na doložitelnost je to nadprůměr: odkazy drží, míří k pramenům a v šesti z osmi textů jsou i shrnuté. Slabina není v tom, co web tvrdí, ale v tom, co o sobě neříká – bez jména autora a bez kontaktu nemá čtenář komu adresovat námitku, a bez data stažení nemůže zopakovat výpočty, na kterých část článků stojí. Obojí se dá doplnit, aniž by se změnila jediná věta v textech.

Jak jsme to zjišťovali

Všechno z veřejných stránek k 31. červenci 2026: seznam článků a jejich těla z kanálu RSS, odkazy vytažené z těl, každá adresa vyzkoušená jedním HTTP dotazem s hlavičkou běžného prohlížeče. Sdílecí odkazy na sociální sítě a odkazy uvnitř webu se do počtu nezahrnovaly. Patičku a chybějící tiráž jsme ověřili na úvodní straně a na stránce článku.