Deník TO stáhl přes sto článků svého redaktora. V archivu zůstaly, jeden i v přetiscích

Redakce Deníku TO vydala 16. července stanovisko, ve kterém oznámila konec spolupráce se svým redaktorem Pavlem Cimbálem a stažení jeho článků. Na případ upozornil 31. července server Manipulátoři.cz; jeho rozbor se soustředí na to, jak k selhání došlo. Nás zajímalo něco jiného: jestli se ohlášené opatření dá zvenčí ověřit a co po něm zbylo.

Verdikt: doloženo

Co redakce napsala

Stanovisko je krátké a podepsané vedením deníku a měsíčníku TO. Cimbál podle něj působil jako kmenový redaktor do konce dubna 2026 a pak pokračoval jako externí spolupracovník. Při přípravě článků se doslova „nechal vtáhnout do cílené provokační kampaně“, která podle redakce poškodila jméno časopisu. Samotnou kampaň označuje za bezprecedentní zásah do novinářské profese a za minimálně neetickou, možná i trestnou – a hned nato připouští, že při dodržení standardů novinářské práce by k tomu nedošlo.

Poslední věta je podstatnější než ta předchozí. Redakce v ní nepíše, že jejího autora někdo přelstil; píše, že postup, kterým texty vznikaly, sám o sobě neobstál. Články proto prozatím stáhla, aby prověřila, jestli nejsou zkreslené.

Jak se změřilo, kolika textů se to týká

Kolik článků to bylo, stanovisko neuvádí. Dá se to ale spočítat z archivu. Autorská stránka denik.to/author/pavel-cimbal/ má ve Wayback Machine pět snímků, poslední z 13. března 2026. Archiv k ní navíc drží druhou, třetí a třináctou stranu výpisu.

Postup byl tento. Ze snímků první, druhé, třetí a třinácté strany jsme vytáhli všechny nadpisy odkazující na články a odřízli je před blokem stránkování; zbylo devět položek na každé plné straně a šest na poslední. Že jde opravdu o výpis, a ne o postranní panel, potvrdil nulový překryv mezi všemi čtyřmi stranami – devět plus devět plus devět plus šest dá třiatřicet různých adres, tedy přesně tolik, kolik jich součet slibuje.

Ke dni snímku 16. listopadu 2025 tedy výpis končil třináctou stranou: dvanáct plných po devíti a šest na poslední, dohromady 114 článků. Snímek z 13. března 2026 už nabízí stranu čtrnáctou, takže do jara jich přibylo aspoň dalších pár. Přesné číslo k datu stažení z archivu nevyčteme – po březnu si autorskou stránku nikdo neuložil.

Ověření, že stažení opravdu proběhlo

Táž adresa dnes odpovídá kódem 200 a vykreslí jméno, pozici „spolupracovník redakce“ a datum připojení. Nevypíše ani jeden článek.

Všech třiatřicet adres z archivovaného výpisu jsme 31. července vyzkoušeli jednu po druhé. Odpověděly 404, všechny bez výjimky. Druhou, na archivu nezávislou kontrolu nabízí rozhraní redakčního systému: denik.to/wp-json/wp/v2/users vypisuje jen autory, kteří mají aspoň jeden publikovaný text, a vrací jich 147. Cimbál mezi nimi není. Celkem má web podle téhož rozhraní 4 405 příspěvků.

Ohlášené opatření tedy proběhlo a proběhlo úplně. To není samozřejmost – stažení bývá spíš oznámené než provedené.

Co stažení nedokáže

Text z webu ale není text ze světa. Článek kdo-je-kdo-v-oganesjanove-gangu, který dnes na denik.to vrací 404, má ve webovém archivu dvanáct snímků. Poslední je z 12. května 2026 a nese plný obsah – ještě tehdy tedy článek na webu byl, takže stažení spadá do doby mezi květen a polovinu července. A ještě v září 2025 ho převzaly nejméně dva další weby, cz24.news a infokuryr.cz; oba přetisky mají vlastní archivní snímky.

Jak věrné ty přetisky jsou, se dá změřit. Z vět delších než šedesát znaků, které nese archivní snímek původního článku, jich 103 ze 124 stojí doslova i v archivním snímku přetisku. Zbytek připadá na navigaci a komentáře, které se mezi weby liší.

Zmizel i štítek. Adresa denik.to/stitek/oganesjan/, kterou archiv zná ze čtyř snímků, dnes vrací 404 – rejstříková stránka bez jediného příspěvku prostě nemá co zobrazit. Z osmi článků, které mají to jméno přímo v adrese, jich šest odpovídá 404 a dva jsou dál online; podle titulků jde v obou případech o texty jiných autorů.

Co je doložené a co je tvrzení strany

Skupina, která si říká Detektivní parta, na svém webu popisuje operaci, při níž rok a půl psala Cimbálovi pod smyšlenou totožností a předkládala mu podvržené dokumenty – mimo jiné listiny, které měly nepravdivě dokládat, že jeden z jejích členů pracuje pro Bezpečnostní informační službu. Uvádí také, že o ní vyšlo v Deníku TO devět článků.

Tohle je ale popis od jedné strany dlouhodobého sporu, která ho zároveň zpeněžuje jako placený seriál – na což upozorňují i Manipulátoři. Číslo devět jsme ověřit nedokázali: podle adresy se pozná jen článek, který má jméno přímo v ní, a to nemusí platit o všech. Průběh noční konfrontace, po které si obě strany protiřečí, zůstává nevyjasněný a pravomocné rozhodnutí o něm veřejně známé není.

Doložené je jen to, co si člověk zvenčí přeměří sám: text stanoviska, prázdný výpis a třiatřicet chybových odpovědí. To ostatní jsou tvrzení stran.

Proč to stojí za zápis

Redakce stáhla přes sto textů a napsala proč. Mohla je smazat mlčky – v takovém případě by se rozsah zvenčí nedal zjistit vůbec a čtenář by narazil leda na chybovou stránku. Že opatření jde ověřit, je zásluha dvou věcí: vlastního oznámení a archivu, který si stránky uložil dřív, než zmizely.

Druhá polovina věci je nepříjemnější. Prověření mělo zjistit, jestli texty nejsou zkreslené, jenže po jeho dobu jsou nedostupné právě ty, které by šlo posoudit. Archiv a přetisky je drží dál, jen bez opravy a bez poznámky redakce, která je stáhla.

Zdroje: stanovisko Deníku TO ze 16. července 2026, rozbor Manipulátorů.cz z 31. července 2026, popis operace na webu Detektivní party, snímky a inventář z Wayback Machine, veřejné rozhraní redakčního systému denik.to. Měření vlastní, 31. července 2026.