Kniha o inteligentním designu vydávala větu z podání žalobců za slova svědka u soudu

Verdikt: vyvráceno

New York University Press stahuje z prodeje knihu Designer Science: A History of Intelligent Design in America, kterou vydalo v roce 2025. Její autor C. W. Howell v ní připsal biochemikovi Michaelu Behemu z Lehigh University větu, kterou Behe u soudu nevyslovil. Jako první o tom 28. srpna 2026 napsala Alicia Gallegos na serveru Retraction Watch. Nakladatele na chybu upozornil dopisem z 31. července 2026 Casey Luskin z Discovery Institute, tedy z organizace, která myšlenku inteligentního designu prosazuje a kde Behe dlouhodobě působí jako senior fellow.

Sporná pasáž stojí na straně 132 knihy.

Pasáž z knihy, atribuce je nepravdivá:

„Ultimately, the most damning admission might have come from Behe’s mouth himself, when he confessed on the stand that the ‚plausibility of the argument for ID depends upon the extent to which one believes in the existence of God.‘“

Česky: nejzávažnější doznání nakonec možná přišlo z Beheho vlastních úst, když u soudu přiznal, že věrohodnost argumentu pro inteligentní design závisí na tom, nakolik člověk věří v existenci Boha. Překlad redakce.

Designer Science, NYU Press 2025, s. 132; snímek stránky je přílohou dopisu Discovery Institute z 31. 7. 2026.

Slova napsali právníci žalobců

Kniha se opírá o spor Kitzmiller v. Dover, ve kterém americký okresní soud pro střední obvod Pensylvánie v prosinci 2005 rozhodl, že výuka inteligentního designu na veřejných školách odporuje ústavě. Behe v něm vystupoval jako znalec na straně obhajoby.

Ta věta má v dokumentech ze sporu svůj vlastní rodokmen. V návrhu skutkových zjištění, který soudu předložili právníci žalobců z organizace ACLU, stojí na straně 6 jako bod 8 shrnutí bez uvozovek: Behe podle nich tvrdí, že věrohodnost argumentu pro inteligentní design závisí na tom, nakolik kdo věří v existenci Boha. Za větou je odkaz na důkaz P-718, stranu 705 – tedy na Beheho odbornou stať v časopise Biology and Philosophy z roku 2001, ne na jeho výslech.

Kurziva není uvozovka

Soudce John E. Jones text žalobců do rozsudku převzal skoro doslova. Porovnali jsme oba odstavce po slovech: z 82 slov soudcovy verze jich 58, tedy 71 %, stojí ve stejném pořadí i v podání ACLU, a nejdelší souvislý shodný úsek má jedenáct slov. Počítali jsme nad textem bez interpunkce a bez odkazů na důkaz, algoritmem na hledání nejdelších společných úseků; přepočítat to jde z obou veřejných dokumentů.

Soudce ale jednu věc přidal: klíčovou pasáž vysázel kurzivou a doplnil za ni poznámku „emphasis added“, tedy zvýraznění doplněno. Taková poznámka se v anglosaské praxi píše k citaci. Autor knihy si ji tak přečetl, přidal uvozovky a výsledek popsal jako doznání u soudu. Přidal tím chybu navíc: ani žalobci, ani soudce se u té věty na výslech neodvolávali.

V přepisu ta věta nestojí ani jednou

Stáhli jsme přepisy všech jednacích dnů z archivu TalkOrigins – 80 souborů, 5,36 milionu znaků – a prohledali je. Slovní spojení o věrohodnosti argumentu pro ID se v nich nevyskytuje ani jednou, stejně jako obrat o míře víry v existenci Boha. Že hledání funguje, jsme ověřili kontrolním dotazem na pasáž, která tam být musí: ta se našla dvakrát.

Oba nálezy jsou z doslovného předčítání Beheho stati. Při křížovém výslechu jedenáctého jednacího dne přečetl advokát žalobců Rothschild ze strany 705 doslova tohle: „Is the plausibility of the argument to design affected? As a matter of my own experience the answer is clearly yes, the argument is less plausible to those for whom God’s existence is in question, and is much less plausible for those who deny God’s existence.“ Česky, v překladu redakce: je tím věrohodnost argumentu z uspořádanosti dotčena? Podle mé vlastní zkušenosti zjevně ano – je méně věrohodný pro ty, kdo o Boží existenci pochybují, a mnohem méně věrohodný pro ty, kdo ji popírají.

Behe na to odpověděl, že píše do časopisu, který se vedle vědy zabývá i filozofií, a že podobně lidé odmítali třeba teorii velkého třesku. Úkolem vědce je podle něj tyhle ohledy odsunout a držet se dat. Souhrn žalobců tedy nevznikl z ničeho – Beheho vlastní věta o věrohodnosti opravdu existuje a mluví o víře v Boha. Nepravdivé je, že šlo o jeho slova u soudu a že šlo o doznání.

Spor o výklad zazněl už při procesu

Ten výklad ostatně někdo napadl už v soudní síni. O čtyři jednací dny později předložil advokát žalobců Walczak tutéž pasáž historikovi vědy a sociologovi Stevu Fullerovi, svědkovi obhajoby. Fuller odmítl, že by šlo o platnost teorie: Behe podle něj mluví o věrohodnosti, tedy o tom, koho takový argument přitáhne k bádání. Kdyby prý Behe tvrdil, že platnost toho argumentu člověk uvidí, jen když věří v Boha, vědecké by to nebylo – jenže to podle Fullera netvrdí.

Co udělalo nakladatelství

Podle e-mailu, který má Retraction Watch k dispozici, nakladatelství 3. srpna 2026 oznámilo, že stahuje současné vydání z trhu a ničí zásoby. Ředitel odboru pro styk s veřejností newyorské univerzity James Devitt serveru řekl, že knihu vydají znovu po opravě citátu. Howell podle téhož zdroje uvedl, že pasáž pochází z rozsudku, který si omylem přečetl jako přímou řeč, a že opravu vítá. Behe označil citát za pravý opak svých názorů a postup nakladatelství pochválil.

Ověřili jsme si stav sami: obě adresy knihy na webu nyupress.org vracely 2. září 2026 hlášku „Book not found“, kdežto v katalogu Publishers Weekly záznam o knize dál visí.

Co si z toho odnést

Řetěz má tři články a každý z nich přidal kus. Právníci shrnuli cizí text vlastními slovy, což je jejich práce. Soudce jejich shrnutí převzal a typograficky ho zvýraznil. Autor knihy zvýraznění přečetl jako uvozovky a dopsal k tomu scénu u soudu, která se nestala.

Pro čtenáře z toho plyne jedna praktická věc. Rozhodnutí soudu není sbírka citátů: shrnuje, hodnotí a odkazuje na důkazy, které samo nepřetiskuje. Když se v něm objeví věta v kurzivě, je to zvýraznění, ne doklad autorství – a odkaz za ní říká, kam se má jít pro původní znění. Jak snadno se takový posun stane a jak těžko se pak napravuje, jsme rozebírali na Darwinově větě o lidském oku.

Hodnocení Discovery Institute je názor organizace, která inteligentní design prosazuje a kterou se text knihy dotýká. Samotné zjištění o původu věty je ale doložitelné z veřejných dokumentů a nakladatelství i autor ho uznali.

Zdroje: Retraction Watch, dopis Discovery Institute nakladatelství, návrh skutkových zjištění žalobců, přepis rozsudku Kitzmiller v. Dover a přepisy jednání.