Na odborný časopis odkazoval i web ze seznamu dezinformačních médií

Rada, jak poznat nespolehlivý text, zní obvykle takhle: podívej se, jestli odkazuje na zdroj. Dá se změřit, jestli funguje. Většina českých webů běží na WordPressu s otevřeným rozhraním, které vydá posledních dvě stě článků i s tělem, takže odkazy z nich jdou spočítat kus po kuse.

Čtyři weby, osm set článků

31. srpna 2026 jsme stáhli po dvou stech nejnovějších článcích ze čtyř webů. Dva vede seznam dezinformačních webů projektu Nelež – ac24.cz a necenzurovanapravda.cz; první z nich je i v seznamu na české Wikipedii. Pro srovnání k nim přibyl Zdravotnický deník a popularizační Sciencemag.cz.

Z každého článku jsme vzali tělo, vyhodili značky a nechali stroj najít ty, které opravdu referují o výzkumném výsledku – tedy obsahují obrat jako „nová studie“, „studie ukazuje“, „vědci zjistili“, „výzkumný tým“ nebo „publikoval v časopise“. Širší vzor na samotné slovo studie jsme zahodili: chytal i „studium astrální projekce“ a „vojenský výzkum“. U vybraných článků se pak počítaly odkazy mimo vlastní doménu a třídily podle cíle.

web	článků o výsledku	bez odkazu ven	s odkazem na pramen
ac24.cz	9	0	1
necenzurovanapravda.cz	18	0	10
Zdravotnický deník	20	0	13
Sciencemag.cz	104	93	1

Pramenem se tu rozumí adresa odborného časopisu, úložiště prací nebo úřadu – doi.org, Nature, Science, Springer, Wiley, PubMed, MDPI, Zenodo, WHO, OECD a další. Pořadí vyšlo opačně, než ta rada slibuje. Web ze seznamu dezinformačních médií odkazoval na odborný časopis v 10 z 18 článků o výzkumu; popularizační magazín o vědě v jednom případě ze 104 a v 89 % textů nevedl ven vůbec žádný odkaz.

Za tím číslem Sciencemagu je z poloviny žánr: 54 ze 104 měřených textů je v jeho rubrice Tiskové zprávy, tedy přetisk oznámení instituce, které pramen neuvádí samo. Odkaz na studii nemá ani 48 zbylých vlastních článků, s jedinou výjimkou: jediný nalezený pramen, arXiv, stojí právě v jednom z nich. A u ac24.cz je devět článků málo na procenta; z jeho 28 odkazů ven přitom 10 vedlo na síť X.

První otázka: vede odkaz na tu práci, o které je řeč?

Text z 23. srpna 2026 (archivní snímek) referuje o nové práci Helmholtzova centra Hereon o srážkách nad pobřežím. Ta práce existuje: vyšla 12. srpna 2026 v Communications Earth & Environment pod autorstvím Akhtara, Elizaldeho, Geyera a Schrumové. Jenže jediný odkaz na časopis v tom textu vede jinam – na práci téhož ústavu z 3. června 2021, která se týká větrného proudění a budoucí výroby elektřiny, ne srážek.

Čtenář, který si podle rady odkaz otevře, tedy uvidí pravou stránku pravého časopisu a pravou studii. Se čtenou větou ji ale spojuje jen jméno ústavu. Co ten text o srážkách tvrdí, jsme neověřovali. Odkaz pod ním to ale nedokládá.

Druhá otázka: odpovídá odkaz vůbec?

V článku z 26. srpna o solárních parcích a biodiverzitě (archivní snímek) je první odkaz slepený ze dvou adres najednou – adresa na science.org pokračuje bez mezery adresou tiskového serveru EurekAlert. Výsledek vrací kód 404. Zbylé tři odkazy vedou do časopisů v pořádku, takže vada je v jednom ze čtyř – přesně u toho, který má nést hlavní tvrzení.

Rozbité odkazy nejsou výsadou jedné strany. Když jsme v korpusu Manipulátorů měřili, kolik odkazů po letech ještě odpovídá, nefungovalo 13 % běžných zdrojů. Rozdíl je v tom, že tam šlo o stárnutí webu, tady o odkaz, který nikdo nezkusil otevřít.

Třetí otázka: prošel pramen recenzí?

Text z 24. srpna o dárcovské krvi (archivní snímek) odkazuje pětkrát na záznam na Zenodu a jednou přímo přes DOI. Zenodo je otevřené úložiště provozované CERNem a jeho zásady říkají doslova, že uživatelem se smí zaregistrovat kdokoli a že se přijímá práce v jakémkoli stadiu výzkumu. DOI se přiděluje automaticky. Rejstřík DataCite u té položky uvádí typ „Preprint“ a vydavatele Zenodo, tedy práci před recenzí. Titulek nad textem mluví o dvoudílné studii; že jde o preprint server, v těle článku stojí. Náhled odkazu na sociální síti ale nese titulek, ne odstavec.

Rozdíl mezi preprintem a recenzovanou prací je jediné místo, kde tahle kontrola opravdu rozlišuje. Odkaz na Zenodo, ResearchGate, bioRxiv nebo SSRN vypadá stejně odborně jako odkaz do Nature a znamená něco jiného.

Odkaz na časopis místo na studii má i Zdravotnický deník

Zdravotnický deník má odkaz na pramen ve 13 z 20 článků, tedy nejlepší poměr z celé čtveřice. U textu z 23. srpna o chůzi po schodech ale odkaz vede na domovskou stránku časopisu, ne na studii. Adresa je na Springeru, odpovídá kódem 200 a na první pohled projde – jenže konkrétní práci si podle ní čtenář nedohledá.

Co s tím zvládne čtenář

Tři otázky výš nepotřebují odbornost, jen tři kliknutí. Kam odkaz vede, ukáže jeho otevření. Kdy pramen vyšel a v jakém časopise, řekne rejstřík Crossref, kterému stačí vložit DOI za adresu; u úložišť odpoví stejným způsobem DataCite a řekne i typ dokumentu. A jestli pramen mluví o téže věci jako text nad ním, se pozná už z názvu práce.

Zbývá nepříjemná část. Odkaz sám o sobě nerozlišil v našem vzorku nic – měly ho obě strany a na odbornou adresu vedl častěji tam, kde by ho člověk nečekal. Napodobování odborného tvaru je u českých zdravotních dezinformací nejčastější technika vůbec, a odkaz do časopisu je jeho nejlevnější součástka. Kontrola, která zabere, začíná až za ním.