Odkazy na weby ze seznamu dezinformačních médií mizí z Manipulátorů třikrát častěji

Ověření faktů stojí a padá se zdroji, které si čtenář může otevřít. Když odkaz po letech nikam nevede, zůstane z doloženého tvrzení tvrzení. Zajímalo nás, jak rychle se to děje, a tak jsme si vzali celý archiv jednoho z českých ověřovacích webů a spočítali to.

Co se počítalo

Web Manipulátoři.cz má otevřené rozhraní WordPressu, přes které jde stáhnout tělo každého článku. K 9. srpnu 2026 v něm bylo 5 898 článků od roku 2015. Z jejich těl jsme vytáhli všechny odkazy mimo vlastní doménu a odečetli obrázky na úložišti WordPressu a tlačítka na sdílení. Zbylo 32 115 odkazů v 5 679 článcích, tedy zhruba pět a půl na text.

Otestovat všechny by znamenalo poslat na cizí servery přes třicet tisíc dotazů, takže jsme vzali náhodný vzorek 130 odkazů z každého ročníku, dohromady 1 560. Losování má pevné zrno, takže se dá zopakovat. Každou adresu jsme jednou otevřeli s hlavičkami běžného prohlížeče a odpověď zařadili do jedné ze čtyř skupin: odpovídá, stránka je pryč (404 nebo 410), doména se nepřeloží nebo server neodpověděl, a nakonec neposoudím – tam patří 401, 403, 429 a 400, tedy odmítnutí robota.

Ta poslední skupina je důležitá a vrátíme se k ní: ve vzorku je 288 takových odpovědí, tedy 18,5 %. U nich měření nic neříká a počítat je mezi mrtvé by čísla nafouklo. Test je navíc jednorázový, takže mezi servery bez odpovědi může být i web, který měl zrovna výpadek.

Čím starší ověření, tím děravější zdroje

Po odečtení sociálních sítí a webů ze seznamu, o kterém je řeč níž, zbylo 1 071 posouditelných odkazů. Z nich 138 nefunguje, tedy 12,9 %. Rozložení podle roku vydání článku vypadá takhle:

ročník	posouditelných	nefunguje
2015	108	21,3 %
2016	97	28,9 %
2017	104	24,0 %
2018	77	14,3 %
2019	92	13,0 %
2020	86	5,8 %
2021	91	12,1 %
2022	91	4,4 %
2023	76	9,2 %
2024	78	11,5 %
2025	83	3,6 %
2026	88	0,0 %

Řada klesá, ale ne hladce – ročníky 2023 a 2024 jsou nad rokem 2022. Při osmi desítkách odkazů na ročník posune jeden zaniklý web celý řádek o několik procent, takže se z jednotlivých let nedá vyčíst nic víc než hrubý sklon. Ten je jednoznačný: na deset let starý zdroj se dnes nedostanete zhruba v pětině případů, na letošní skoro vždycky.

U webů ze seznamu nefunguje 44 % odkazů

Česká Wikipedie vede seznam webů považovaných za šiřitele dezinformací; ve sloupci s adresou jich má 61. Je to cizí zařazení, ne naše, a zrovna u tohohle seznamu stojí za zmínku, že o některých jménech na něm probíhaly soudní spory. Jako filtr ale funguje: v korpusu na ty domény vede 1 358 odkazů a u nich jsme otestovali všechny.

Výsledek: 589 z 1 345 posouditelných nefunguje, tedy 43,8 %. Proti 12,9 % u ostatních zdrojů je to zhruba trojnásobek a rozdíl nedělá jen stáří – u ročníku 2020 je poměr 52,7 % proti 5,8 %. Velkou část ovšem táhne pár konkrétních domén:

• aeronet.cz – 132 odkazů, žádný nefunguje. Doména dnes odpovídá přesměrováním na heslo o ruské invazi na Ukrajinu na české Wikipedii, a protože si k němu připojí i původní cestu, výsledkem je chyba.
• cz.sputniknews.com – 105 odkazů, doména se vůbec nepřeloží na adresu.
• nwoo.org – 75 odkazů, totéž.
• protiproud.cz – 56 odkazů, server běží dál, ale jednotlivé texty na něm nejsou.

Naopak Parlamentní listy, které jsou na seznamu taky, drží skoro všechno: z 375 odkazů žije 372. Bez nich by podíl mrtvých u zbytku seznamu byl 59,8 %. Celkově jde u těch 589 nefunkčních o 331 zmizelých stránek, 214 domén, které se nepřeloží, a 44 serverů bez odpovědi. Že se text z webu ztratí a dohledat ho jde jedině v archivu, jsme rozebírali na jednom případu.

Šestina odkazů míří tam, kde se to změřit nedá

Nejčastěji odkazovaná doména v celém korpusu není žádné médium, ale Facebook: 4 090 odkazů. Se sítí X, Instagramem, Telegramem a dalšími dá dohromady 5 360 odkazů, tedy 16,7 % všech. Dává to smysl – u ověření je právě příspěvek na síti tím dokladem, že tvrzení opravdu koluje.

Jenže u téhle skupiny měření nedává smysl. Facebook vrací robotovi kód 400 na vše: na existující veřejný profil stejně jako na adresu, kterou jsme si vymysleli. Kontrolní dotaz na obě jsme poslali a odpověď byla shodná. Šestinu zdrojů tedy nejde strojově posoudit vůbec a ověřit se dají jen ručně, jeden po druhém, v přihlášeném prohlížeči.

Podobnou past umí i běžné weby. Osmnáct odkazů ve vzorku vrátilo kód 200, ale skončilo na titulní straně – třeba pořad na play.iprima.cz nebo rozbor na belgickém statistickém webu npdata.be. Automat je počítá jako živé, čtenář na nich nenajde nic.

Archiv používá necelých pět procent článků

Existuje na to jednoduchý lék: uložit stránku do archivu a odkazovat na snímek. V korpusu takový odkaz je – na perma.cc 290krát, na web.archive.org 149krát, na archive.ph a archive.is dalších 149krát. Dohromady je to 590 odkazů, tedy 1,8 % všech, rozdělených do 274 článků. Archivovat začal web soustavněji kolem roku 2020 a nejvíc archivních odkazů má ročník 2024 (165).

Podíl je nízký, ale je poctivé dodat, že u valné části odkazů archiv nedává smysl: odkaz na Wikipedii, na tiskovou zprávu ministerstva nebo na vlastní starší text ho nepotřebuje. Zajímavý je spíš průnik. Článků, které odkazují na některou doménu ze seznamu, je v korpusu 635 a archivní odkaz má z nich 28, tedy 4,4 %. To je prakticky stejně jako průměr celého webu (4,8 %), přestože právě u těchhle zdrojů odkazy mizí nejčastěji. A přitom je snímek jediný způsob, jak text doložit po tom, co ho někdo smaže.

Mizení odkazů není chyba ověřovatele, je to vlastnost webu; potkává stejně tak vědecké práce i soudní rozhodnutí. Rozdíl je v tom, co se ztrátou zmizí. U fact-checku je zdrojem často jediný doklad, že se sporné tvrzení vůbec objevilo – a když ten doklad zmizí, zbude po něm věta „na sítích se šířilo“, kterou už nikdo neověří. Podobně jsme měřili odkazy vedoucí z české Wikipedie na weby z jiného seznamu.

Celý postup jde zopakovat: rozhraní Manipulátorů je veřejné, seznam na Wikipedii taky a test dostupnosti je jeden dotaz na adresu.