Zdravotní dezinformace v Česku napodobují vědecký text, ukazuje rozbor 202 zpráv

Falešná zpráva o zdraví dnes nezačíná výkřikem. Začíná odkazem na výzkum, jménem lékaře a číslem. Ukazuje to rozbor, který 27. srpna 2026 zveřejnilo centrum CEDMO: ze 202 českých falešných zpráv o zdraví a medicíně jich 61 % opírá svou důvěryhodnost o argument, který vypadá racionálně.

Co se počítalo

Zprávu s pořadovým číslem 3.2.6 napsaly Karina Stasiuk-Krajewska a Kaja Wójcik z varšavské univerzity SWPS a datovaly ji 30. června 2026. Soubor vznikl z ověření, která v projektu CEDMO vydaly Demagog.cz a agentura AFP mezi 4. prosincem 2020 a 30. dubnem 2026. Za těch čtyřiašedesát měsíců z něj zbylo 202 položek, tedy zhruba tři měsíčně.

Vypadly z něj celé webové stránky, zpravodajství běžných médií, výroky politiků z rozhovorů i obecné přehledy narativů. Zůstaly jednotlivé příspěvky ze sociálních sítí. Každý pak dva lidé nezávisle zařadili do kategorií podle formátu, rámování a způsobu, jakým si sdělení buduje důvěryhodnost. U formátu se shodli téměř vždy, u rámování řidčeji – zpráva uvádí míru shody 0,6 až 0,8.

Napodobenina odborného textu

Nejsilnější zjištění je v tabulce legitimizace, tedy toho, čím sdělení podpírá svou pravdivost. Racionalizace – příčina a následek, údaje, procenta, vysvětlení mechanismu – je v 61 % zpráv. Odvolání na autoritu, ať už na lékaře, profesora, nebo na Světovou zdravotnickou organizaci, v 48 %. Morální hodnocení má 41 %, vyprávěný příběh 16 % a ironie s uvozovkami kolem slova odborníci 5 %.

Ta čísla dávají dohromady 180 %, což není chyba: jedno sdělení běžně používá několik technik najednou. V korpusu falešných zpráv o jiných tématech, se kterým autorky srovnávají, přitom racionalizace vychází na 32 % a autorita na 27 %. Zdravotní téma tedy nemluví hlasitěji, mluví odborněji.

K tomu zpráva popisuje žánr, který v jiných oborech dezinformace nemá obdobu: příběh lékaře nebo badatele, jehož výzkum prý někdo zapomněl nebo odmítl, s motivem pronásledování a boje o uznání.

Strach je v rámci, ne v argumentu

Rámování, tedy kontext, do kterého je informace zasazená, vypadá opačně. Vedou dva rámce – riziko a strach z lékařského zákroku, hlavně z očkování, a zpochybnění autority. Dohromady je autorky napočítaly ve 41 % případů. Konspirační rámec, tedy tajná dohoda a plán, má 15 % proti 48 % v obecném korpusu, a politizace zdravotních dezinformací je podle závěrů zprávy v Česku omezená ve srovnání se Slovenskem a Polskem. Samostatný rámec dostala rada do těžké situace, se 7 %.

Formát je z větší části text s obrázkem, 65 % proti 53 % u ostatních témat. Samotné video mají 4 % zpráv. Statický obrázek přitom bývá snímek dokumentu nebo vědecká ilustrace, tedy zase kus vizuální odbornosti.

Dvě čísla pro tentýž rámec

Jedno místo ve zprávě si odporuje. Na straně jedenáct stojí, že riziko a znevažování autority dávají dohromady 41 % analyzovaných případů. O dvě věty dál má znevažování autority samo 43 % a riziko 20 %. Když se ty rámce počítají stejně, součet dvojice nemůže být nižší než jedna její polovina.

Odkud rozdíl pochází, zpráva neříká. Sečetli jsme hodnoty v jejích grafech: u rámování dají rovných sto procent, u legitimizace sto osmdesát. To odpovídá dvěma různým pravidlům – u rámování se zřejmě zapisuje jeden převažující rámec, u legitimizace všechny nalezené techniky. Číslo 43 % sedí spíš na druhý způsob, jenže v textu to nikde nestojí a čtenář, který si ho odnese samotné, dostane jiný obrázek než ten z grafu na téže straně.

Co procenta neměří

Zpráva sama nejlíp říká, jak se s jejími čísly nesmí zacházet. Doslova v ní stojí, že „konkrétní procentuální hodnota neznamená, že daný rys se vyskytuje v určité míře v celkovém korpusu falešných zpráv (který nelze získat)“. Vzorek totiž nesestavil nikdo podle statistického klíče – je to výběr toho, co si ověřovatelé vybrali k prověření, a autorky k tomu píšou, že takové rozhodnutí souvisí i s osobními předsudky ověřovatele a se závazky jeho organizace.

Prakticky to znamená, že věta „61 % falešných zpráv o zdraví se tváří vědecky“ platí o těch dvou stech, ne o všem, co v češtině koluje. Ověřovatelské korpusy jsou pro měření lákavé právě proto, že jsou hotové; totéž jsme psali o archivu Demagogu, kde je jmenovatelem výběr redakce, ne česká politika.

Srovnávací korpus je ze dvou třetin polský

Všechna srovnání „proti obecně tematickému korpusu“ míří na dvě starší studie z dubna 2025, obě nad týmž vzorkem. Pracují s 1 523 falešnými zprávami z období od ledna 2023 do listopadu 2024, z toho 1 020 polských, 280 slovenských a 263 českých. Polština tedy tvoří dvě třetiny srovnávací základny a čeština šestinu. Jestli se zdravotní soubor poměřuje s celkem, nebo jen s jeho českou částí, zpráva neuvádí, a u rozdílu typu 61 proti 32 procentům to není detail.

Téhož dne vyšla druhá zpráva téže autorky, o obrázcích ve zdravotních dezinformacích, se 162 grafickými prvky. Její oddíl o datech popisuje korpus v polském jazyce ověřený polským Demagogem a agenturou AFP, zatímco výsledky mluví o českých sděleních a srovnávají je s polskými. Ze souboru se nedá poznat, který z obou popisů platí.

K čemu je to čtenáři

Rozbor popisuje sestavu, kterou lze poznat v jednotlivém příspěvku, aniž by člověk cokoli počítal. Argument znějící jako data, k němu jméno odborníka nebo zkratka instituce, a kolem toho strach z výkonu, který má člověk podstoupit. První dvě části mají působit jako věda, třetí dělá práci. Když sedí všechny tři a chybí odkaz na práci, o kterou se text opírá, je to důvod k opatrnosti, ne k přeposlání.

Obě zprávy jsou volně ke stažení, obě financuje Evropská unie z programu DIGITAL a polské ministerstvo vědy, a obě to na svém konci uvádějí. Zpráva o rámování má sedmnáct stran a čísla, o kterých je řeč, jsou na devíti až třinácti.