Věta o zákoně šitém na míru Orbánovi zazněla v rozhovoru s Jourovou jako cizí posměšek
ParlamentníListy, web cz24.news a Společnost pro obranu svobody projevu vydávají větu z rozhovoru Respektu za přiznání Věry Jourové, že evropský akt o svobodě médií šila na míru Orbánovi. Ve volně přístupné části rozhovoru bývalá eurokomisařka říká, že se jí tak „někteří trošku pošklebují“, a hned mluví o černém humoru. Tvrzení ústavu, že nařízení vede platformy ke zvyšování dosahu vybraných médií, v jeho textu oporu nemá.
- Verdikt
- zavádějící
- Ověřeno
- 31. 10. 2026
Verdikt: zavádějící
Týdeník Respekt vydal ve čtvrtek 29. října rozhovor Kristýny Jelínkové s bývalou eurokomisařkou a dnešní poradkyní prezidenta Věrou Jourovou. Titulek je v první osobě: „Evropský zákon na ochranu médií jsem šila na míru Orbánovi. Teď se to hodí u nás doma.“ Odpoledne na něj na síti X zareagovala Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) slovy „přiznání v přímém přenosu“. V sobotu 31. října ráno vyšel na webu cz24.news text, který pod sebou jako zdroj uvádí ParlamentníListy.cz. Píše se v něm, že Jourová „otevřeně prohlásila“, že legislativu chystala především kvůli Maďarsku.
Co v rozhovoru opravdu stojí
Rozhovor je z větší části za předplatným. Volně čitelné jsou první dvě otázky s odpověďmi a právě z nich přebírající texty citují. Na otázku, kolik telefonátů ze zahraničí od pátku dostala, Jourová odpovídá, že by je spočítala na prstech dvou rukou a že se na ni lidé obracejí spíš v hromadných chatech. Pak doslova říká: „Někteří se trošku pošklebují, že jsem jako komisařka šila Evropský akt o svobodě médií na míru Orbánovi a teď se to hodí doma.“
Redaktorka se hned ptá, jestli se ty zprávy nesou v humorném duchu. Odpověď začíná větou „Smějou se jen ti, co vědí, že mám ráda černý humor.“ Teprve potom Jourová vypočítává, na co se jí lidé ptají. Jde o šance, že veřejnoprávní média v Česku neztratí nezávislost, a o to, jestli Česko jde maďarskou nebo slovenskou cestou.
Věta o šití na míru tedy v rozhovoru není hodnocení, které by Jourová dávala vlastnímu zákonu. Popisuje, čím ji škádlí jiní. Do titulku ji redakce Respektu převedla do první osoby bez slov „někteří se pošklebují“ a v téhle podobě putovala dál. Titulek, který zkrátí citaci, je běžný novinářský postup; přiznáním se z něj ta věta stala až v dalších krocích.
Jak se z posměšku stalo přiznání
| kdy | kdo | jak větu podává |
|---|---|---|
| 29. 10. | Respekt, rozhovor | v textu jako posměšek jiných, v titulku v první osobě |
| 29. 10., 16:50 | SOSP na síti X | „přiznání v přímém přenosu“, nařízení prý „ušila“ proti maďarské a polské vládě |
| neuvedeno | ParlamentníListy.cz, rubrika Monitor | titulek „Šili jsme to na míru Orbánovi“ |
| 31. 10., 9:27 | cz24.news | týž titulek, v textu „otevřeně prohlásila“ a titulek Respektu jako výrok |
Příspěvek ústavu na síti X je dohledatelný i s časem vzniku. Začíná takto:
Příspěvek Společnosti pro obranu svobody projevu na síti X, zavádějící:
Přiznání v přímém přenosu. Ano, eurokomisařka Věra Jourová skutečně "ušila" cenzurní nařízení European Media Freedom Act (EMFA) proti maďarské (a tehdejší polské) vládě.
Zveřejněno 29. října 2026 v 16:50, archivní snímek z 31. října 2026.
Přetisk na cz24.news (archivní snímek) cituje druhou odpověď Jourové skoro celou, jenže až od druhé věty. Věta o černém humoru, ze které je poznat, jak byla myšlena ta předchozí, v něm chybí. Na jejím místě stojí titulek Respektu v uvozovkách jako výrok, kterým se Jourová „nechala slyšet“. Text navíc mluví o „mediální směrnici“. Evropský akt o svobodě médií je ale nařízení, které platí přímo, bez převodu do českých zákonů.
Jestli Jourová ve zbytku rozhovoru za předplatným řekla o Maďarsku něco víc, z volné části poznat nejde. Přetisk ale z rozhovoru necituje nic, co by v ní nestálo. Samo nařízení žádný stát nejmenuje: slovo Maďarsko ani Polsko v celém jeho českém znění nenajdete ani jednou.
Co nařízení ukládá platformám a co říká o reklamě
Zbytek příspěvku, jak ho cituje cz24.news, tvrdí o nařízení tři věci. Podle ústavu omezuje práva vlastníků soukromých médií a vede platformy k tomu, aby médiím, která ústav nazývá „ideologicky správnými“, dosah zvyšovaly a ostatním snižovaly. Komise by navíc podle ústavu chtěla jedna média dotovat a druhá „odstřihovat“ od inzerce. Nařízení (EU) 2024/1083 se použije od 8. srpna 2025 a v jeho textu to vypadá takto:
| tvrzení příspěvku | co stojí v nařízení |
|---|---|
| omezuje práva vlastníků soukromých médií | čl. 6 ukládá zveřejnit vlastníky a skutečné majitele, částky za reklamu od státu a přijmout opatření, aby se redakční rozhodnutí dělala svobodně „v rámci zavedené redakční linie“ |
| platformy mají zvyšovat dosah vybraným médiím | čl. 18 žádá jen předem sdělit důvody a dát 24 hodin na odpověď, když platforma chce omezit obsah média, které se samo přihlásí |
| „nehodná“ média odstřihnout od inzerce | čl. 25 se týká jen reklamy placené státem a žádá ji rozdělovat podle nediskriminačních kritérií |
Kus pravdy má jen první bod. Povinnosti z článku 6 soukromá média opravdu mají. Jestli je to omezení práv vlastníků, je věc názoru; redakční linii jim ale nařízení nebere.
Článek 18 neobsahuje povinnost zvýšit komukoli dosah. Platforma musí nabídnout funkci, kterou se médium samo prohlásí za poskytovatele mediálních služeb. Musí přitom mimo jiné uvést, že je redakčně nezávislé na státech, politických stranách a třetích zemích a že podléhá regulaci nebo samoregulaci. Podmínky se týkají nezávislosti a redakční odpovědnosti, o názorech v nich není nic. Přednost, kterou takové médium dostane, je procesní: když mu platforma chce pro rozpor se svými podmínkami pozastavit obsah nebo omezit jeho viditelnost, musí ho předem upozornit. Neplatí to tam, kde zasahuje proti nezákonnému obsahu nebo kvůli systémovým rizikům podle nařízení o digitálních službách. Nejblíž k tvrzení o dosahu má článek 19. Ten mezi cíli pravidelného dialogu platforem s médii jmenuje „podporovat přístup k rozmanitým nabídkám nezávislých médií“; je to ale diskusní fórum, ne povinnost platforem.
Slovo „inzerce“ se v nařízení nevyskytuje. S reklamou pracuje jen na třech místech. Jsou to pravidla pro reklamu, kterou platí stát (čl. 25), povinnost zveřejnit, kolik od státu médium dostalo (čl. 6), a transparentnost měření sledovanosti (čl. 24). Odůvodnění článku 25 mluví o riziku „skrytých dotací a nepatřičného politického ovlivňování médií“. Nařízení tedy brání tomu, aby stát rozdával reklamu jen vybraným. Dotace od Komise nezavádí.
Kde se nařízení českého sporu opravdu týká
Souvislost s děním kolem České televize a Českého rozhlasu, o které Jourová v rozhovoru mluví, má nařízení jinde než u platforem. Článek 5 žádá po členských státech, aby veřejnoprávní média měla „přiměřené, udržitelné a předvídatelné finanční zdroje“. Financování má navíc vycházet z předem stanovených transparentních a objektivních kritérií. Právě o peníze pro tato média se teď ve Sněmovně vede spor, o kterém jsme psali i u tvrzení o licenci StarDance.
Společnost pro obranu svobody projevu se na nesirtu objevila už v září, tehdy s výtkou prezidentu Pavlovi kvůli tvrzení, které nevyslovil.
Zdroje
- Respekt: Evropský zákon na ochranu médií jsem šila na míru Orbánovi. Teď se to hodí u nás doma (29. 10. 2026, volně přístupná část)
- Archivní snímek příspěvku Společnosti pro obranu svobody projevu na síti X (29. 10. 2026)
- Archivní snímek přetisku na cz24.news (31. 10. 2026)
- ParlamentníListy.cz: Jourová otevřeně o mediální směrnici
- Nařízení (EU) 2024/1083, Evropský akt o svobodě médií, EUR-Lex
Našli jste v záznamu chybu?
Napište, o který záznam jde, co je v něm špatně a z čeho to plyne formulářem na stránce o opravách. Odpovídáme do sedmi dnů a provedené opravy vedeme veřejně.