Kyan v ohonu Halleyovy komety nikoho neotrávil, psal český list už v lednu 1910

Verdikt: vyvráceno

Halleyova kometa obíhá Slunce zhruba jednou za šestasedmdesát let a v roce 1910 se s ní Země potkala nezvykle těsně: v noci z 18. na 19. května měla projít jejím ohonem. Několik měsíců předtím se ale k tomu setkání přilepilo tvrzení, že plyn v ohonu otráví zemské ovzduší a ukončí život na planetě. Neotrávil a neukončil.

Z čeho strach vzešel

Vznik té obavy popsal loni v lednu Sam Kean v magazínu Science History Institute. Začalo to u francouzského astronoma Camilla Flammariona, tehdy nejčtenějšího popularizátora oboru. Pro pařížské vydání New York Heraldu napsal na konci roku 1909 text, ve kterém nejdřív vysvětlil, že ohon je řidší než mrak a následky průchodu budou nejspíš nulové, a pak se rozepsal o tom, co všechno by se teoreticky stát mohlo: že vodík z ohonu naváže kyslík z ovzduší, že se nadýcháme kyseliny uhličité. Mechanismus k tomu neuvedl žádný. Ostatní listy si z jeho textu vybraly tu druhou část.

Sedmého února 1910 pak Yerkesova observatoř ve Wisconsinu oznámila, že ve spektru ohonu našla kyanogen. Je to plyn příbuzný kyanidu a stejně jako on brání buňkám využívat kyslík. Reportér New York Times zavolal Flammarionovi a ten připustil, že by kyanogen mohl podle jeho slov „nasytit atmosféru a možná uhasit veškerý život na planetě“ (překlad citace, kterou list otiskl). Jiní astronomové v témže článku spekulaci odmítli, jenže nad ním stál titulek, který v archivu listu stojí dodnes: doslova „Comet’s Poisonous Tail“, tedy jedovatý ohon komety. Vyšel 8. února 1910 a přetiskoval se dál.

Co stálo v českých listech a kdy

Digitální knihovna Moravské zemské knihovny umí prohledávat text rozpoznaný ze skenů, ne jen názvy. Dotaz na stránky, kde stojí zároveň slovo kometa a slovo kyan, vrací za rok 1910 deset stránek českých periodik. Není to celá dobová produkce, jen ta digitalizovaná – o tom, kolik se toho tehdy opravdu otisklo, to nevypovídá. O tom, co se otisklo, ano.

Nejstarší z těch deseti stránek je z Práva lidu z 30. ledna 1910, tedy osm dní před oznámením z Yerkesovy observatoře. Popisuje dráhu komety, uvádí, že spektroskopicky bylo v ohonu zjištěno svícení uhlovodíků a kyanu – a pokračuje takto:

„Hutnost chvostu je tak jemná … že není nejmenších obav před srážkou nebo otravnými plyny. Nestane se nám právě tak nic, jako se nestalo při minulých návštěvách komety.“

Týž text otiskl sociálnědemokratický list Rovnost 7. února 1910, tedy přesně v den, kdy observatoř svůj údaj oznámila. Ve vynechaném místě citace stojí odhad hustoty ohonu; ve skenu Práva lidu je z něj čitelný jen jmenovatel 5 000, v Rovnosti rozpoznávání zlomek zničilo úplně, takže tu číslici sem nedáváme jako údaj. Rovnost má navíc odstavec, který v ukázce z Práva lidu chybí: ohony komet se Země podle dobových výpočtů dotkly už v 18. století a kronikáři píšou, že i tehdy se lidé báli otrávení zemského ovzduší.

Dvě podobná vysvětlení vyšla ještě před průletem: v agrárnickém Venkovu 27. března a v Ženském listu z 31. března. Obojí popisuje kyan v ohonu jako věc, kterou spektrální rozbor zná, ne jako čerstvý objev.

Že se báli i tady, je doložené taky

Z toho ale neplyne, že by české čtenářstvo zůstalo v klidu. Doklad o opaku je ve stejném archivu. Revue Nové Rozhledy z 20. března 1910 píše, že kometa je všeobecně předmětem hovoru a obav, které vzbudil Flammarion – a hned dodává, že jeho slova o možnosti konce světa byla naším denním tiskem chybně tlumočena. Pak cituje jeho text z časopisu L’Illustration z 22. ledna, kde stojí, že o přítomnosti kyanu v ohonu se s jistotou nic neví a všechno dosud uveřejněné je jen předpoklad. Výtku dennímu tisku, že překroutil astronoma, tedy vznesla revue pro studium věd okultních.

Ty dva dobové texty si přitom odporují: Flammarion v lednu psal, že kyan byl nalezen v jádru a o jeho přítomnosti v ohonu se zatím jistě neví, kdežto Právo lidu o osm dní později uvádí svícení kyanu v ohonu jako zjištěnou věc. Obecnou poučku o spektrech komet a měření na téhle jedné kometě dobové texty nerozlišovaly.

Druhý doklad je ze 15. května 1910, čtyři dny před průletem: příloha Dělnická besídka se ptá, zda zjištění o kyanu v ohonu nepodporovalo u mnohých strach před koncem světa. Objev přitom připisuje greenwichské hvězdárně místo Yerkesovy – drobná nepřesnost, která ukazuje, jak zpráva cestovala.

Ve světě zůstalo po té vlně víc než jen otištěné obavy. Kean i Clark shodně popisují prodej pilulek proti kometě, Kean k tomu přidává losangeleského makléře s pojištěním pro pozůstalé po obětech průletu a německé sedláky, kteří to jaro nezaseli.

Co se stalo 19. května

Nic. Země ohonem prošla, na složení ovzduší se to nijak neprojevilo a o události není žádný doklad kromě astronomických pozorování. Kometa se vrátila v roce 1986, kdy k ní letěla mezinárodní flotila sond, a podle NASA se vrátí zase v roce 2061.

Pořadí, ve kterém to přišlo

Na tomhle případu je zajímavé, že žádný chybějící údaj za ním nestojí. Kyan v kometárních spektrech byl v lednu 1910 v českém dělnickém deníku popsaný jako známá věc, řídkost ohonu taky a precedens z 18. století rovněž. Poplach kolem kyanu se vystupňoval až potom a nevzal si z té zprávy nic, co by v ní nebylo – jen si z ní vybral tři slova a zahodil zbytek.

To je mimochodem důvod, proč se dobové paniky špatně měří zpětně. U rozhlasové Války světů z roku 1938 se ukázalo, že masová hysterie byla z větší části dopsaná až novinami následujícího dne. U komety je to naopak: strach je doložený dobovými texty, ale i jeho vyvrácení leží v týchž ročnících, o pár měsíců dřív. Který z těch dvou textů si čtenář zapamatoval, archiv neřekne.

Zdroje

• Sam Kean: The Comet Panic of 1910, Revisited, Science History Institute, 16. 1. 2025
• Stuart Clark: Apocalypse postponed: how Earth survived Halley’s comet in 1910, The Guardian, 20. 12. 2012
• Právo lidu 30. 1. 1910, Rovnost 7. 2. 1910, Nové Rozhledy 20. 3. 1910, Venkov 27. 3. 1910, Ženský list 31. 3. 1910 a Dělnická besídka 15. 5. 1910 – Digitální knihovna Moravské zemské knihovny