Soudní zákaz vlajek v Oxfordshiru platí pro jakoukoli vlajku na silničním zařízení

Text vydaný 3. srpna 2026 na webu Necenzurovaná pravda tvrdí, že ve Velké Británii je trestné vyvěsit na veřejnosti britskou nebo anglickou vlajku, že lidem v hrabství Oxfordshire za to po rozhodnutí soudu hrozí odnětí svobody a že za palestinskou nebo pákistánskou vlajku nikomu nic nehrozí. Soudní příkaz existuje, vydal ho ale Vrchní soud v Londýně a jeho znění je veřejné. Mluví o jakékoli vlajce, ne o anglické, a týká se jen silničního zařízení v tom jednom hrabství.

Verdikt: zavádějící

Co soud zakázal

Znění příkazu vystavuje samo hrabské zastupitelstvo Oxfordshire. Konečný příkaz je datovaný 9. července 2026, platí do 9. července 2027 a zakazuje čtyři věci: připevnit jakoukoli vlajku na jakékoli silniční zařízení, namalovat nebo vyznačit jakoukoli vlajku na vozovce, bránit pracovníkům zastupitelstva v odstraňování vlajek a obtěžovat je. Váže jednoho jmenovaného odpůrce a pak takzvané osoby neznámé, tedy okruh vymezený tím, co dělají, ne tím, kdo jsou. Tři další jmenovaní se ještě v červnu zavázali soudu totéž nedělat.

Odůvodnění vyhlásil soudce Dexter Dias 31. července 2026 a je celé veřejné v archivu soudních rozhodnutí pod značkou [2026] EWHC 2019 (KB). Popisuje, že od srpna 2025 lidé hlásící se ke kampani Raise the Colours připevňovali na sloupy veřejného osvětlení, značky, zábradlí a svodidla v hrabství vlajky svatého Jiří a britské vlajky a malovali je na vozovku. Zastupitelstvo je jako správce silnic odstraňovalo, ony se vracely.

Za vlajku na lampě je podle zákona pokuta, ne vězení

Tady se kolující text a rozsudek rozcházejí nejvíc. Připevnit vlajku na silniční zařízení bez souhlasu správce silnice je podle § 132 odst. 1 britského zákona o pozemních komunikacích z roku 1980 trestný čin, jenže se stropem pokuty čtvrtého stupně, tedy 2 500 liber. Rozsudek to říká rovnou v odstavci 39: takové zásahy do silnice nemohou skončit trestem odnětí svobody.

Vězení se do věci dostává až jinudy. Kdo poruší soudní příkaz, dopouští se pohrdání soudem, a za to už je možná pokuta bez horní hranice, zabavení majetku i vězení. Rozsudek to nezastírá, píše to hned v úvodu. Právě proto o příkaz zastupitelstvo žádalo: v odstavci 147 soudce uvádí, že stíhání jednotlivců podle § 132 odst. 1 by nestačilo, protože maximální pokuta je 2 500 liber a vyhlídka na vězení žádná. Sankce, kterou kolující text uvádí jako trest za vlajku, je tedy trestem za neuposlechnutí soudu.

Vlastní pozemek rozsudek výslovně nechává být

Tvrzení, že je ve Velké Británii trestné vyvěsit britskou vlajku na veřejnosti, rozsudek popírá dvakrát. V odstavci 7 stojí, že nikdo netvrdí, že by připevnění vlajky na soukromý majetek za obvyklých podmínek bylo protiprávní, a soudce k tomu cituje vládní příručku o vyvěšování vlajek, podle které si vláda přeje vlajek víc, zvlášť té britské. V odstavci 141 pak píše, že britská vlajka i vlajka svatého Jiří se podle pravidel na soukromém pozemku vyvěsit dají a že vlastenectví jde projevit i jinak než porušením zákona. Obojí je překlad, v originále je celý text anglicky.

Svoboda projevu v rozhodnutí je

Soud se článkem 10 a článkem 11 Evropské úmluvy o lidských právech, tedy svobodou projevu a shromažďování, zabývá zvlášť. Prošel je pětistupňovým testem z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci DPP v Ziegler a dospěl k tomu, že zásah je přiměřený, protože zákaz se týká cizího majetku a projev jde uskutečnit jinde. Do rozhodnutí se promítlo i to, co je ve spise: 94 telefonátů veřejnosti na policii od srpna 2025, odhad, že to policii v hrabství stálo nejméně 23 500 liber, a výhrůžné maily jedné zastupitelce. Soud zároveň zabudoval pojistky, na které kolující text neupozorňuje: příkaz není trvalý, platí dvanáct měsíců a zastupitelstvo si jeho prodloužení musí u soudu znovu obhájit.

Co z toho ověřit nejde

Tvrzení o dvojím metru, tedy že za palestinskou nebo pákistánskou vlajku se nikdy nic nedělo, se z veřejných pramenů ověřit nedá ani jedním směrem. Doložené je jen znění příkazu, které mluví o jakékoli vlajce, a věcný důvod, proč se řízení týkalo právě britských vlajek a vlajek svatého Jiří: připevňovaly se tam ony. Ani částky 80 000 liber za odstraňování a 40 000 liber za právní zastoupení, které kolující text uvádí, v rozsudku nikde nejsou; jediné číslo nákladů, které v něm stojí, je těch 23 500 liber za policejní výjezdy.

Rozdíl mezi tím, co je trestné, a tím, co zakazuje soudní příkaz, je pro čtenáře těžko viditelný a přitom rozhoduje o celém sdělení. Kdo si otevře rozsudek, najde obojí popsané v jednom dokumentu, a to i s čísly odstavců. Do 9. července 2027 přitom vydrží jen ten zákaz, ne trestní úprava, která platí dál a o vězení nemluví.