Z poselství připisovaného náčelníku Seattlovi nemá 16 z 28 odstavců předlohu

Verdikt: vyvráceno

Že text, který koluje jako ekologické poselství náčelníka Seattla, není jeho, doložil jako první historik Jerry L. Clark ve studii Thus Spoke Chief Seattle: The Story of An Undocumented Speech v časopise Prologue Národního archivu USA na jaře 1985. Tenhle rozbor jde o krok dál: porovnává českou kolující verzi s nejstarším dochovaným zápisem té řeči odstavec po odstavci.

Co se česky šíří

České weby text uvádějí jako projev, který indiánský náčelník Seattle pronesl roku 1854 k americkému prezidentovi a Kongresu, když vláda chtěla koupit půdu jeho kmene. Jedna z rozšířených českých kopií je v archivu doložená nejpozději od srpna 2015; Databáze knih eviduje i české knižní vydání z roku 1993 pod jménem Noah Seattle.

Nejcitovanější věta té verze zní doslova „země nepatří člověku, člověk patří zemi“. Hned vedle ní text líčí tisíce hnijících bizonů postřílených z jedoucího vlaku.

Nejstarší zápis je z roku 1887

Žádný záznam pořízený roku 1854 neexistuje. Nejstarší dochovaný text vyšel 29. října 1887 v listu Seattle Sunday Star – je to sloupek lékaře a osadníka Henryho A. Smithe. Smith psal z poznámek, které si udělal víc než třicet let předtím, a sám na konci uvádí, že jde jen o zlomek řeči. I ten nejstarší zápis je tedy rekonstrukce, ne přepis.

Smith také popisuje, komu Seattle mluvil: guvernérovi Isaacu Stevensovi při jeho příjezdu do Seattlu. Nebyl to projev ke Kongresu ani prezidentovi.

Šestnáct odstavců z osmadvaceti nemá předlohu

Postup je jednoduchý a dá se zopakovat. Ta doložená česká kopie má bez redakčního úvodu 28 odstavců. U každého z nich jsme hledali, jestli v něm je aspoň jedna věta s rozpoznatelnou předlohou u Smithe. Předlohu má 12 odstavců, 16 nemá žádnou. Kritérium je volné schválně: počítá se i odstavec, kde předloha existuje, ale říká něco jiného, takže těch dvanáct je horní odhad.

Předlohu mají místa jako pozdrav velkého náčelníka, věta o slovech, která jsou jako hvězdy a nikdy nezajdou, ustupující rudý muž přirovnaný k horské mlze, popel předků v prachu pod nohama a závěr o tom, že lidé přicházejí a odcházejí jako vlny na moři. Bez předlohy jsou naopak právě ty pasáže, kvůli kterým se text čte: kupování a prodávání oblohy, míza stromů prosycená vzpomínkami, společný dech všeho živého, osnova života, bizoni střílení z vlaku a věta o zemi, které člověk patří.

Tři místa, kde kolující verze říká něco jiného

U tří míst nejde o přidání, ale o obrácení.

Podmínka. Obě verze mají větu, že Seattle nabídku zváží a klade si první podmínku. U Smithe je tou podmínkou volný přístup k hrobům předků. V kolující verzi je to zacházení se zvířaty.

Bůh. Kolující verze staví na tom, že bůh obou stran je týž. Zápis z roku 1887 říká opak: mluví o božstvu, které je stranické a rudé děti opustilo, a o dvou odlišných rasách, jež spolu mají málo společného.

Bizoni a mluvící dráty. Clark v roce 1985 upozornil, že Seattle nikdy neopustil území západně od Kaskádového pohoří. Nikdy tedy neviděl železnici a nejspíš ani bizona. Telegrafní dráty, které v kolující verzi zakrývají výhled na kopce, u Smithe nejsou.

Odkud ty věty přibyly

Cesta je doložená. Smithův text přepsal do modernější řeči překladatel William Arrowsmith. Jeho verzi slyšel scenárista Ted Perry roku 1970 na oslavě prvního Dne životního prostředí, jak sám popsal, a použil ji jako základ scénáře k dokumentu Home, který natáčela rozhlasová a televizní komise Jižní baptistické konvence. Perry k ní přidal ekologické pasáže. Producent ho podle Perryho vlastního vysvětlení neuvedl jako autora – text prý působil věrohodněji, když byl připsán přímo náčelníkovi.

Slávu textu udělal plakát k tomu filmu z roku 1972. Odtud se dostal do časopisu Environmental Action, který ho 11. listopadu 1972 otiskl už ne jako řeč, ale jako dopis prezidentu Franklinu Pierceovi.

Ten dopis nikdo nikdy nenašel. Clark prohledal spisy Úřadu pro indiánské záležitosti i ministerstva vnitra v Národním archivu, Pierceovy prezidentské papíry v Kongresové knihovně a jeho soukromou pozůstalost v New Hampshire Historical Society. Nikde po něm není stopa – a Seattle sám podle Clarka neuměl psát.

Kolik verzí vlastně je

Rozhlasový dokument Daniela a Patricie Millerových napočítal v roce 1989 šestaosmdesát různých znění té řeči. Knihovnice Nancy Zussy je rozdělila na čtyři základní varianty: Smithovu, Arrowsmithovu, Perryho a zkrácenou verzi Perryho textu bez známého autora. Česká kopie vychází z Perryho verze – má v sobě jak bizony střílené z vlaku, tak větu o zemi, které člověk patří, a obojí přibylo až u něj.

Na tom, že se text čte dál, není nic nesamozřejmého. Problém je v tom, komu se přisuzuje: náčelníkovi, který podle nejstaršího zápisu mluvil o něčem jiném a v několika bodech o pravém opaku.

Zdroje: Jerry L. Clark, Prologue (Národní archiv USA), jaro 1985; přetisk Smithova sloupku ze Seattle Sunday Star z 29. října 1887 (Center for the Study of the Pacific Northwest, University of Washington); HistoryLink.org, heslo o řeči náčelníka Seattla; přehled verzí a Perryho vlastní vysvětlení.