Slaměný panák: jak se pozná spor, který ve skutečnosti nikdo nevede

Předsedkyně Trikolory a poslankyně zvolená za SPD Zuzana Majerová sdílela obrázek rodiny, ve které je manžel muž, manželka žena, syn chlapec a dcera dívka. Nápis na obrázku takovou rodinu označuje za „typické extremisty“, aniž by příspěvek uvedl jediného člověka, který by to o ní tvrdil. Majerová k němu připsala komentář „Normální svět TRIKOLORY a SPD“.

Rozebrali to Manipulátoři 27. července a figuru pojmenovali: slaměný panák. To pojmenování je jejich hodnocení, ne údaj o světě. Níž ukazujeme, podle čeho se taková figura pozná, a ověřujeme i to, co se proti ní obvykle staví.

Co se dá ověřit bez archivu

Snímek příspěvku v internetovém archivu není: dotaz do rozhraní CDX na jeho adresu vrátil prázdné pole, přestože jiné příspěvky z téže stránky archiv uložené má. Doklad se přesto našel i mimo cizí rozbor. Facebook u té adresy posílá v titulku stránky a v popisu pro sociální sítě právě ten komentář, kdežto u adresy, kterou jsme si vymysleli, vrátí jen slovo Facebook a žádný popis. Že příspěvek existuje a s jakým komentářem, se tedy ověřit dá; co se ověřit nedá, je obrázek a nápis na něm, protože ke strojovému čtení se nedostanou. Na to se opíráme o cizí rozbor.

Přisouzený názor, ke kterému by se nikdo nepřihlásil

Slaměný panák, anglicky straw man, je popsaná logická chyba. Internetová encyklopedie filozofie ji vymezuje jako přisouzení snadno vyvratitelného postoje protivníkovi, tedy postoje, ke kterému by se sám nepřihlásil, a následný útok na ten postoj v domnění, že se tím vyvrátil skutečný názor protivníka. Táž encyklopedie k figuře řadí i citaci vytrženou z kontextu: když se z výroku odřízne to, co mu dává smysl, vznikne panák z pravých slov.

Proti nepravdivému tvrzení o faktu se dá postavit číslo nebo dokument. Proti přisouzenému názoru se postavit nedá nic, protože v příspěvku není jméno, u kterého by se dalo dohledat, co ten člověk skutečně řekl. Ověřovatel může napsat jedině to, že tam nikdo takový není – a to zní jako slabá odpověď, i když je to odpověď úplná. Podle nás je tenhle nepoměr hlavní důvod, proč se figura drží.

Tři otázky, kterými se pozná

1. Kdo to řekl? Jméno, datum a dohledatelný zdroj. Když v textu stojí jen „prý“, „chtějí“ nebo „podle nich“, není to spor, ale jeho obraz.
2. Řekl to o téhle věci? Nejčastější podoba není smyšlený výrok, ale přenesený: skutečná věta o jedné věci se použije na jinou.
3. Rozhoduje ten člověk o té věci? Komentář pod článkem není program strany, návrh zákona ani rozhodnutí úřadu. Kdo tvrdí, že je něco ohrožené, musí ukázat návrh nebo rozhodnutí, ne jednoho rozčileného diskutujícího.

Číslo, kterým se proti té figuře argumentuje, jsme ověřili taky

Ověřování se nedělí podle toho, komu výsledek nahrává, takže jsme si vzali na paškál i protiargument. Cizí rozbor se opírá o výzkum nenávisti na internetu a popisuje ho jako reprezentativní vzorek 816 lidí ve věku 11 až 21 let. Datum u něj není, tak jsme dohledali originál.

Výzkum připravila agentura Ipsos pro T-Mobile ve spolupráci s organizací In IUSTITIA. Data se sbírala od 17. do 29. dubna 2025, a to online přes panel Populace.cz s dotazníkem na přibližně patnáct minut. Ze vzorku 816 lidí prezentace uvádí 578 z majority a 194 zástupců ohrožených skupin; dohromady je to 772, takže zbytek do žádné z těch dvou skupin neřadí. Tisková zpráva k němu vyšla 20. května 2025, tedy více než rok před tím příspěvkem. Že se u čerstvého textu neuvede datum staršího zdroje, je samostatná mechanika a popsali jsme ji v dílu o tom, jak se ztratí datum.

Slovo reprezentativní si zaslouží zpřesnění, které v cizím rozboru chybí. Prezentace výzkumu píše, že vzorek je reprezentativní podle pohlaví, regionu a velikosti města bydliště, a rovnou dodává, že reprezentativitu z pohledu národnosti, etnické příslušnosti, sexuální orientace, genderové identity ani zdravotního postižení nezohledňoval. V rozpadu podle jednotlivých skupin pak výsledky za národnostní, etnické a náboženské menšiny kvůli malému počtu dotázaných neuvádí vůbec. Ředitelka In IUSTITIA Klára Kalibová to v tiskové zprávě říká sama: panel podle ní nereflektuje reálný počet Romů a Ukrajinců v Česku a počet těch, kdo se s nenávistnými projevy setkali, bude ve skutečnosti vyšší.

A teď to, co v cizím rozboru není. Výzkum si ohrožené skupiny vymezuje sám a řadí mezi ně i lidi, kteří veřejně projevují politické názory, výslovně včetně volených politiků. Z těch, kdo nenávistné projevy na internetu viděli, se kvůli nim cítilo špatně 91 % lidí z téhle skupiny, tedy víc než u LGBT+ skupin (76 %) i u lidí se zdravotním postižením (71 %). Bylo jich ale jen 31, takže je to orientační číslo, ne měření.

Z těch dat tedy nevyplývá, že by online útoky politiky míjely – podle vlastního členění výzkumu jsou politici jedna z ohrožených skupin. Nevyplývá z nich ale ani nic o tom, jestli někdo označuje rodinu muže a ženy s dětmi za extremistickou. Na to se výzkum neptal. Doložený spor a spor z toho příspěvku jsou dvě různé věci a jedním se druhý nahradit nedá.

Prezentaci s metodikou jsme čerpali z kopie uložené v souborech kampaně Jsme fér, protože tisková zpráva sice odkaz na celý průzkum slibuje, ale ten odkaz nefunguje: v jejím zdrojovém kódu zůstala místo cesty k souboru nerozbalená vnitřní adresa redakčního systému začínající nette://. Ipsos stránky, ze kterých čerpáme, označuje v zápatí jako veřejný dokument.

Kde končí zkratka a začíná panák

Ne každé zjednodušení je slaměný panák. Zkratka zkracuje názor, který někdo skutečně zastává, a dá se o ní věcně přít. Panák podsouvá názor, ke kterému by se nikdo nepřihlásil. Rozdíl se dá vyzkoušet jedinou otázkou: dá se k tomu názoru doplnit jméno a citace? Když ano, je to zkratka. Když ne, není o čem.

Tenhle díl neposuzuje faktické tvrzení, proto nenese razítko verdiktu. Přisouzený názor ověřit nejde, protože není co dohledat. Ověřit se dá jen to, co po figuře zůstane: jméno, dokument, číslo. U toho příspěvku nezůstalo nic z toho a číslo, kterým se proti němu argumentuje, je z jara 2025 a o rodinách v něm nic není.