Přeskočit na obsah
Nešiř to
Rubriky ▾
Nahlásit chybu
Čísla

Sokalovu parodii z roku 1996 cituje odborná literatura dál, v posledním desetiletí 393krát

Fyzik Alan Sokal poslal v roce 1996 do časopisu Social Text stať, kterou sám označil za nesmysl. Vyšla a případ se od té doby uvádí jako školní příklad selhání redakční kontroly. Spočítali jsme, co se s tím textem stalo dál: v databázi OpenAlex má 1 105 citujících prací a v letech 2016 až 2025 jich bylo víc než v prvním desetiletí po vydání.

Verdikt
rozbor bez verdiktu
Ověřeno
14. 8. 2026

Podvržený text se z odborné literatury nevytrácí. Zůstane v seznamech literatury, v citačních databázích i ve strojově čitelných metadatech, a kdo na něj narazí v seznamu pod cizím článkem, se o původu dozví jen tehdy, když se na něj zeptá. U jednoho takového textu jde spočítat, jak dlouhý ten život je. Fyzik Alan Sokal z Newyorské univerzity poslal v roce 1996 do kulturologického časopisu Social Text stať, kterou vzápětí sám označil za nesmysl. Časopis ji vydal.

Budova Silver Center for Arts and Science Newyorské univerzity na Washington Square
Silver Center for Arts and Science Newyorské univerzity na Washington Square. Foto: Elisa.rolle, Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)

Co se v roce 1996 stalo

Stať s názvem Transgressing the Boundaries: Toward a Transformative Hermeneutics of Quantum Gravity vyšla v čísle 46/47 časopisu Social Text na stranách 217 až 252. Bylo to zvláštní číslo věnované tehdejšímu sporu o povahu vědy. Sokal v textu pro časopis Lingua Franca napsal, že šlo o pokus: jestli přední severoamerický časopis vydá stať prosolenou nesmysly, když bude znít dobře a bude lichotit názorům redakce. Odpověď podle něj zněla ano.

New York Times o věci psaly 18. května 1996. Podle nich text před vydáním četlo několik redaktorů, redakční kolektiv svého rozhodnutí litoval a spoluzakladatel časopisu Stanley Aronowitz proti Sokalovi namítal, že si obsah časopisu vyložil špatně. Spor o to, co přesně případ dokazuje, tedy začal hned a nikdy se neuzavřel.

Text sám je pečlivá práce. Má 109 poznámek pod čarou a přes dvě stě položek v seznamu literatury, podle způsobu počítání 210 až 215. Ty položky nejsou vymyšlené: odkazují na běžné práce ve fyzikálních i literárněvědných časopisech. Parodie tedy není náhodně poskládaný blábol, ale skutečné citáty zasazené do výkladu, který nedává smysl. Právě proto vypadá v seznamu literatury jako kterákoli jiná stať.

Z čeho se počítalo

Citační databáze OpenAlex vede text pod identifikátorem W1968720963 a pod přiděleným DOI 10.2307/466856. Rozhraní je otevřené a bez klíče, takže rozložení citací po letech vydá jediný dotaz: api.openalex.org/works?filter=cites:W1968720963&group_by=publication_year. Součet všech ročníků z téhož dotazu je 1 105 citujících prací. Souhrnné pole u záznamu přitom uvádí 1 106; rozdíl jedné práce se dohledat nepodařilo a v dalších číslech se s ním nepočítá.

Druhý zdroj je Semantic Scholar. Ten zná 887 citací, tedy o něco méně, zato u části z nich vydává i větu, ve které citace stojí. Takových vět je 232 a jsou celý rozdíl mezi počítáním citací a čtením citací.

Citací za třicet let neubylo

Rozdělení po desetiletích je proti očekávání ploché. Podvrh nezmizel ani po deseti, ani po dvaceti letech.

1996 až 200537333,8 %
2006 až 201533029,9 %
2016 až 202539335,6 %
2026 do 14. srpna90,8 %

Poslední celé desetiletí je nejsilnější, a to i přesto, že rok 2025 v něm má jen 19 záznamů. Čerstvé ročníky se do citačních databází doplňují se zpožděním, takže obě poslední čísla jsou spíš podstřelená než nadsazená. Nejvyšší jednotlivý rok je 2004 se 71 pracemi, nejslabší celý rok po vydání je 2005 se 17.

Jak ty citace vypadají

Počet sám o sobě nic nedokazuje. Práce o Sokalově případu ho citovat musí a takových je mezi citujícími hodně: v 66 titulcích z 1 105 stojí přímo slovo hoax, jméno Sokal nebo označení sporu o vědu.

Proto ta druhá databáze. Ze 232 vět, ve kterých citace stojí, jich seznam klíčových slov v několika jazycích označil 131 za takové, kde je podvrh pojmenovaný přímo ve stejné větě. Zbylých 101 jsme přečetli ručně, protože strojovému třídění se u téhle otázky věřit nedá. Většina z nich o podvrhu mluví taky, jen jinými slovy: že karikatura byla přijata, že šlo o záměrně vadně sestavenou práci, o vtip nebo o provokaci. Pojmenování chybí jen ve větě, ne v článku.

Čtyři citace, ve kterých parodie stojí jako pramen

Ve čtyřech případech ze 101 je to jinak. Tam parodie nestojí jako případ, ale jako doklad tvrzení, které o ní nemluví:

  • Práce o kvantových počítačích z roku 1998 přebírá tezi parodie jako zjištění: doslova a v překladu uvádí, že „Sokal nedávno upozornil, že nálezy vědeckých studií hodně závisejí na kulturním kontextu, ve kterém se výzkum provádí“.
  • Text o kritickém realismu z roku 2008 řadí odkaz na parodii do závorky za větu o tom, že kritický realismus se na vědu dívá příznivěji.
  • Studie o výuce techniky z roku 2011 uvádí parodii ve výčtu prací, které hledaly obecné vzorce v odborném a technickém psaní.
  • Článek z roku 2021 ji zařazuje mezi literaturu o překračování osobních hranic, tedy o oboru, se kterým parodie nemá společného nic než první slovo názvu.

Poslední případ je z celé čtveřice nejnázornější. Proč se do toho seznamu dostala, se z databáze poznat nedá; shoda s prvním slovem názvu je jediné, co obě věci spojuje.

Co z těch čísel nevyplývá

Semantic Scholar vydává větu jen u 232 z 887 citací, takže poměr čtyř ku 101 platí pro tenhle vzorek, ne pro celý citační ohlas. Věta je navíc jen věta: článek může podvrh vysvětlit o odstavec dál a v databázi to vidět není. Ani jeden ze čtyř případů proto neříká, že autor o podvrhu nevěděl. Říká, že čtenář, který si projde jen seznam literatury nebo jednu větu s odkazem, se to nedozví.

Vlastnost databáze to zkresluje ještě jednou. OpenAlex zná novější literaturu úplněji než tu z devadesátých let, takže část rozdílu mezi desetiletími může být jen tím, jak dobře jsou která léta zpracovaná. Tvrdit se z toho dá to slabší: citace neubyly.

Českého prostředí se to skoro netýká. Prací s českým pracovištěm je mezi citujícími pět a žádná z nich není psaná česky. Pět položek jde vypsat jednotlivě a projít, takže tenhle údaj si čtenář ověří celý, ne jen namátkou.

Zbývá jedna souvislost, kterou čísla nesou samy. Odborná práce, kterou časopis odvolal, se cituje dál ještě roky po odvolání, jak jsme počítali z databáze Retraction Watch. Sokalova stať odvolaná nikdy nebyla, protože ji časopis vydal jako řádný text a jako řádný text v databázích zůstala. Rozdíl mezi obojím je z pohledu citační stopy menší, než by se čekalo.

Zdroje: plné znění stati na stránkách Newyorské univerzity, Sokalovo vysvětlení v Lingua Franca, archivní snímek zprávy New York Times z 18. května 1996, dotaz do OpenAlexuzáznam v Semantic Scholaru. Data stažena 14. srpna 2026.

Našli jste v záznamu chybu?

Napište, o který záznam jde, co je v něm špatně a z čeho to plyne formulářem na stránce o opravách. Odpovídáme do sedmi dnů a provedené opravy vedeme veřejně.

Sdílet: Facebook · X · e-mailem · RSS

Dál k tématu

Podvrhů od generátoru v českých ověřeních přibylo, nejčastějším nosičem je obrázek

Stáhli jsme 1 724 textů, které Manipulátoři.cz vydali od ledna 2024, a spočítali, u kolika z nich je rozebíraný materiál výtvorem generativního modelu. Podíl vzrostl z 1,7 % na 4,9 % a v rubrice Hoax ze 4,5 % na 19 %. Zlom nepřišel postupně, ale v druhé polovině roku 2025 – a nosičem není video, nýbrž statický obrázek.

Čísla

Odkazy na weby ze seznamu dezinformačních médií mizí z Manipulátorů třikrát častěji

Ověření faktů má cenu jen tak dlouho, dokud si jeho zdroj někdo otevře. Prošli jsme všech 5 898 článků webu Manipulátoři.cz z let 2015 až 2026, vytáhli z nich 32 115 odkazů ven a na vzorku změřili, kolik jich dnes ještě odpovídá. U běžných zdrojů nefunguje 13 %, u odkazů na weby ze seznamu dezinformačních médií 44 %.

Čísla

Na weby ze seznamu NFNZ vede z české Wikipedie 239 odkazů, 191 z nich jako zdroj

Nadační fond nezávislé žurnalistiky vede seznam webů, které spolu se dvěma dalšími projekty považuje za konspirační a dezinformační. Rozhraní Wikipedie umí vypsat každý externí odkaz podle domény, takže jde spočítat, kolik jich z české Wikipedie na ty weby vede: 239 ve 199 článcích, a 191 z nich stojí uvnitř poznámky pod čarou, tedy jako doklad tvrzení. Třináct odkazů dnes končí na webu, který s původním zdrojem nemá nic společného, a strojová kontrola mrtvých odkazů to nepozná: server odpoví kódem 200.

Čísla