Bermudský trojúhelník žádnou nadprůměrnou ztrátovost lodí a letadel nemá

Verdikt: vyvráceno

Bermudský trojúhelník je pomyslná oblast v severním Atlantiku mezi Floridou, Bermudami a Portorikem, o které koluje, že v ní záhadně mizí lodě a letadla častěji než jinde. Legenda drží přes šedesát let, ale opřít se nemá o co: pojistný trh Lloyd's ani americká pobřežní stráž žádnou nadprůměrnou ztrátovost neevidují a spisovatel Larry Kusche už roku 1975 dohledal, že velká část „záhad“ se stala jinde, za bouře, nebo se nestala vůbec.

Kde se legenda vzala

Trojúhelník mezi Floridou, Bermudami a Portorikem vytyčil už roku 1952 článek George X. Sanda v časopise Fate. Jméno mu ale dal až Vincent Gaddis: v únoru 1964 vyšel v dobrodružném magazínu Argosy jeho text „The Deadly Bermuda Triangle“, který ztrátu letky Flight 19 a další případy poskládal do jednoho vzorce sahajícího prý až k roku 1840. O rok později z článku udělal knihu Invisible Horizons.

Na Gaddise navázali další autoři: John Wallace Spencer (Limbo of the Lost, 1969), Richard Winer (The Devil's Triangle, 1974) a hlavně Charles Berlitz, jehož kniha The Bermuda Triangle z roku 1974 se stala bestsellerem a rozšířila příběh do celého světa. Někteří z nich k tomu přidali nadpřirozené vysvětlení – mimozemšťany, paralelní vesmír, časoprostorové trhliny.

Trojúhelník, který nemá hranice

První potíž je v tom, že se ani nedá říct, kde trojúhelník vlastně leží. Každý autor si ho kreslil jinak; udávaná plocha kolísá od 1,3 do 3,9 milionu km², v některých verzích se hranice roztáhla až k pobřeží Irska. To, jestli konkrétní nehoda „spadá do trojúhelníku“, tak záleží čistě na tom, který spisovatel ji do seznamu zařadil. Statistika o oblasti, jejíž hranice nikdo neurčil, nemůže nic měřit – a přesně z takové statistiky legenda vyšla.

Co našel Kusche

Larry Kusche, knihovník z Arizonské státní univerzity, vzal seznam slavných zmizení a u každého se vrátil k dobovým novinám a úředním záznamům. Výsledek vydal roku 1975 pod názvem The Bermuda Triangle Mystery: Solved a vzorec se pod ním rozpadl.

Řada případů, které Berlitz líčil jako zmizení za klidného počasí, se stala uprostřed bouře, o níž se autoři legendy nezmiňovali. Letadlo, které mělo zmizet roku 1937, se ve skutečnosti zřítilo u Daytona Beach na Floridě před zraky stovek lidí. Nákladní loď „ztracená tři dny po vyplutí z atlantského přístavu“ se potopila tři dny po vyplutí ze stejnojmenného přístavu – jenže v Tichém oceánu. A velká část nehod, které měly záhadu dokazovat, se odehrála pěkný kus cesty mimo jakoukoli verzi trojúhelníku.

Pojišťovna a pobřežní stráž

Kdyby oblast opravdu polykala lodě, věděli by to jako první ti, kdo je pojišťují. Když se roku 1992 britská televize Channel 4 zeptala pojistného trhu Lloyd's of London, jestli se v trojúhelníku potápí neobvykle mnoho lodí, odpověď zněla ne – a Lloyd's za plavbu tudy nežádá vyšší sazby. Americká pobřežní stráž docházela ke stejnému závěru a je vůči trojúhelníku otevřeně skeptická.

Jak takové „zmizení“ vypadá zblízka, ukázal případ tankeru V. A. Fogg. Podle jednoho z autorů legendy zmizela celá posádka a jen kapitán prý zůstal sedět v kajutě s šálkem kávy v ruce. Ve skutečnosti loď vybuchla a potopila se roku 1972 u pobřeží Texasu, tedy daleko za hranicemi trojúhelníku; pobřežní stráž vrak vyfotografovala a vyzvedla několik těl.

Souhrn nabízí americký úřad pro oceány a atmosféru (NOAA): není žádný důkaz, že by k záhadným zmizením docházelo v Bermudském trojúhelníku častěji než v kterékoli jiné rušné a hojně proplouvané části oceánu.

Proč legenda přežila svůj rozbor

Zajímavější než samotný omyl je jeho životnost. Kniha, která legendu rozebrala, vyšla jen rok po bestselleru, který ji rozšířil – a přesto prohrála. Vysvětlení, že loď ztroskotala v bouři a pár set kilometrů odjinud, se nikdy nešíří tak snadno jako příběh o záhadě. Číslo, kterým to celé začalo, tedy ona nadprůměrná ztrátovost, přitom nikdy neexistovalo; nevymyslel ho žádný pojistný matematik, ale autor dobrodružného magazínu. To je na celém trojúhelníku jediné doopravdy poučné: statistiku lze vyrobit i bez jediného čísla, stačí, když ji dost lidí přepíše dál.

Zdroje: Larry Kusche, The Bermuda Triangle Mystery: Solved (1975) jako rozbor jednotlivých případů, heslo Bermuda Triangle v Encyclopædii Britannice se stanoviskem NOAA a Charles Berlitz, The Bermuda Triangle (1974) jako doklad podoby, v jaké se legenda rozšířila. Údaje o Lloyd's a pobřežní stráži pocházejí z pořadu televize Channel 4 z roku 1992; citace NOAA je přeložená z angličtiny.