Smyšlený titulek viděný podruhé působí věrohodněji i se štítkem od ověřovatelů

Když člověk nějaké tvrzení čte nebo slyší podruhé, hodnotí ho jako pravdivější než tvrzení, které vidí poprvé. Psychologové tomu říkají efekt iluze pravdy (anglicky illusory truth effect) a měří ho od roku 1977. Platí pro pravdivé i nepravdivé věty a podle pozdějších pokusů ho nezastaví ani to, že člověk správnou odpověď zná. Nepravdivému tvrzení tedy pomáhá už to, že se vrací.

Pokus se třemi sezeními

Hasher, Goldstein a Toppino efekt popsali v článku z února 1977 v časopise Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior. Účastníci dostali seznam věrohodně znějících výroků, pravdivých i nepravdivých, a u každého odhadovali, jestli platí. Mezi nepravdivými byla třeba věta, že kapybara je největší vačnatec. Kapybara přitom vačnatec vůbec není, je to hlodavec. Totéž se opakovalo ve druhém a třetím sezení a polovina výroků v nich už zazněla dřív. Opakované výroky účastníci hodnotili sezení od sezení jako pravdivější. Průběh pokusu tu popisujeme podle přehledu, který v roce 2021 vydali Hassan a Barber; původní článek je za placenou zdí.

Znalost před ním nechrání

Dlouho se předpokládalo, že efekt působí jen u věcí, které člověk neví. Fazio, Brashier, Payne a Marsh ten předpoklad ve studii z roku 2015 popisují příkladem: zopakovat větu, že největším oceánem na Zemi je Atlantik, nikoho nepřesvědčí, protože každý ví, že je to Tichý oceán. Pokusy to nepotvrdily. Efekt se objevil i u výroků, u kterých účastníci v závěrečném testu prokázali, že správnou odpověď znají. Autoři tomu říkají zanedbání znalosti: když se věta čte snadno, protože je povědomá, lidé se podle toho občas rozhodnou, i když by si odpověď dokázali vybavit.

Štítek ověřovatelů efekt nezastavil

Pennycook, Cannon a Rand v práci z prosince 2018 přenesli pokus na smyšlené zprávy. Účastníkům ukázali titulky v podobě příspěvků z Facebooku, šest pravdivých a šest smyšlených, a po krátké přestávce se jich ptali, jak přesné jsou titulky z nové sady. Část z nich už předtím viděli. Ve druhém pokusu s 949 účastníky označilo smyšlené titulky viděné podruhé v průměru za přesné 73 lidí, kdežto titulky viděné poprvé jen 38.

Polovina účastníků viděla u smyšlených titulků štítek, že je zpochybnili nezávislí ověřovatelé. Štítek věrohodnost smyšlených zpráv mírně snížil, na čtyřbodové škále z průměrných 1,76 na 1,66. Ochota takový titulek sdílet klesla z 35,2 na 23,9 %. Titulky, které účastníci viděli už dřív i se štítkem, přesto hodnotili jako přesnější než nové titulky bez něj. Ve třetím pokusu s 940 účastníky, který proběhl 1. a 2. února 2017, efekt vydržel týden a další zhlédnutí ho zesílilo. Sami autoři ho přitom označují za malý.

Jednu hranici v téže práci našli. U zjevných nesmyslů, jako je věta o tom, že Země je dokonalý čtverec, opakování nepomohlo. V srpnu 2019 ale Fazio, Rand a Pennycook v navazující studii napsali, že opakování zvyšuje věrohodnost výroků všech stupňů pravděpodobnosti. U nepravděpodobných je naměřený rozdíl menší kvůli vlastnostem hodnoticí škály, ne proto, že by je mysl odmítala.

Nejvíc přidá druhé setkání

Skoro všechny starší pokusy opakovaly výrok nejvýš třikrát. Hassan a Barber v práci z května 2021 ukazovali účastníkům výroky až devětkrát a ve druhém pokusu až sedmadvacetkrát. Věrohodnost s počtem opakování rostla, ale stále pomaleji. Nejvíc přidalo druhé setkání s výrokem, každé další už méně.

Vydáno	Autoři	Co zjistili
1977	Hasher, Goldstein, Toppino	opakované výroky se ve druhém a třetím sezení zdály pravdivější
2015	Fazio, Brashier, Payne, Marsh	efekt působí i u výroků, které účastníci znali
2018	Pennycook, Cannon, Rand	jedno zhlédnutí zvýšilo věrohodnost smyšleného titulku i se štítkem ověřovatelů, efekt trval týden
2019	Fazio, Rand, Pennycook	efekt se týká výroků všech stupňů pravděpodobnosti
2021	Hassan, Barber	až 27 opakování, největší přírůstek při druhém setkání

Jak se staré texty vracejí do oběhu

AC24 a Necenzurovaná pravda staré texty opakují dvojí cestou. První je nové vydání pod starou adresou. AC24 takhle vydal rozhovor Karla Gotta z roku 2001 nejméně sedmkrát a text o Jobsovi a iPadu z roku 2014 nejméně počtvrté, naposledy s titulkem o zákazu, který předtím neměl. Necenzurovaná pravda vydala 12. října jako novinku kazuistiku, o které týž web psal už dvakrát.

Druhá cesta je odkaz na starý text z čerstvé zprávy. Kolik takových návratů obstarají odkazy, jsme spočítali na AC24. Otevřené rozhraní webu vydalo za 30 dní od 6. října do 4. listopadu 2026 (čas UTC) 181 článků (archivní snímek výpisu). V 65 z nich je odkaz na jiný článek téhož webu, celkem 103 odkazů na 82 různých textů. U 102 odkazů jsme dohledali datum vydání cíle:

Stáří odkazovaného textu	Počet odkazů
vyšel týž den	49
1 den	10
2 až 7 dní	14
8 až 30 dní	10
31 až 365 dní	14
víc než rok	5

Většina odkazů tedy vede na text pár dní starý a jde o pokračování téhož tématu. Staré texty se odkazem vracejí jen výjimečně. Pět odkazů starších než rok je přesto vidět: zpráva z 29. října o odchodu Christine Lagardeové z Evropské centrální banky odkazuje na text, jehož titulek vydává za přiznání větu z hovoru s ruskými vtipálky, a článek z 23. října o údajné reinkarnaci odkazuje na text z března 2021. Čísla jsou spodní mez. U znovu vydaného textu rozhraní ukazuje datum posledního vydání, takže text o Lagardeové v tabulce figuruje s prosincem 2024, ačkoli poprvé vyšel v dubnu 2023. Jestli weby staré texty vracejí kvůli efektu iluze pravdy, se z dat poznat nedá. Na čtenáře ale každý návrat působí jako další setkání.

Jak se to pozná

• Povědomost není doklad. Když tvrzení působí známě, stojí za to zeptat se, jestli ho znáte z pramene, nebo jen odněkud.
• Datum prvního vydání. U textu, který se vrací, rozhoduje, kdy vyšel poprvé. Jak se datum ztrácí, popisuje první díl tohoto seriálu.
• Deset odkazů není deset zdrojů. Když jeden web odkazuje sám na sebe nebo více webů přebírá tentýž text, tvrzení se jen opakuje. Podobně vzniká kruhový zdroj.
• Méně sdílení, méně opakování. Štítek ověřovatelů v Pennycookově pokusu věrohodnost smyšleného titulku srazil jen málo, ochotu ho sdílet ale snížil o třetinu. Každé nesdílené zhlédnutí je setkání, které se nestalo.

Zdroje

• Hasher, Goldstein, Toppino: Frequency and the conference of referential validity, Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior 16 (1), 1977, s. 107–112
• Fazio, Brashier, Payne, Marsh: Knowledge does not protect against illusory truth, Journal of Experimental Psychology: General 144 (5), 2015, s. 993–1002
• Pennycook, Cannon, Rand: Prior exposure increases perceived accuracy of fake news, Journal of Experimental Psychology: General 147 (12), 2018, s. 1865–1880
• Fazio, Rand, Pennycook: Repetition increases perceived truth equally for plausible and implausible statements, Psychonomic Bulletin & Review 26, 2019, s. 1705–1710
• Hassan, Barber: The effects of repetition frequency on the illusory truth effect, Cognitive Research: Principles and Implications 6, 2021
• AC24: výpis článků z otevřeného rozhraní za 6. 10. až 4. 11. 2026, archivní snímek z 5. 11. 2026; těla článků a data odkazovaných textů staženy týmž rozhraním 5. 11. 2026

Posuzovaný zdroj v archivu: kopie na web.archive.org